Článek
Leona nikdy nepatřila k ženám, které by k životu potřebovali kdovíjaké dobrodružství. Vychovala dvě děti, s manželem byla od svých třiadvaceti let. Rozhodně se nedalo říct, že by byla nešťastná, spíš naopak. V poslední době ale měla čím dál větší pocit, že jí v životě něco utíká, že by přeci jen ještě chtěla něco zažít. Její partner pro to sice měl pochopení, zapojit se ale nijak nehodlal. Jaroslav měl rád svůj klid. Manželce však v žádném případě nic nezakazoval.
Maroko, země zaslíbená
Jejich manželství tak plynulo dál poklidným tempem a Leona si občas vyrazila s přáteli. Ať už po České republice, sem tam i do zahraniční. A všichni byli spokojeni. „Já měla své dobrodružství, Jarda se na tom nemusel nijak podílet. Když jsem se vrátila, byla jsem vždy plná energie, měla jsem svoji pohodu. Takový win-win situace, jak se teď s oblibou říká,“ usmívala se šarmantní dáma. Když se jí tedy naskytla možnost letět na téměř dva týdny do Maroka, neváhala ani vteřinu. Její manžel měl rád, že si užije pár dní klidu, k cestě tak bez problémů dostala „požehnání“. Měla obrovskou radost.
Nijak ji nezhatil ani fakt, že její kamarádka, se kterou měla cestu podniknout, pár dní před odletem onemocněla. „Chytla docela brutální chřipku, takže jsme se dohodli, že společnou jízdu odložíme. A já se rozhodla, že poletím sama. Samozřejmě jsem necestovala nikam do divočiny, ale do krásného hotelového komplexu. Říkala jsem si, že se nemůže nic stát.“ Maroko pro ni bylo zemí zaslíbenou. Milovala tamní kulturu, kuchyni, všudypřítomné trhy a vůni koření na nich. Už se nemohla dočkat, až si všechno zase po letech projde.
Nabídl jí speciální zážitek
Měla spoustu plánu, kam všude zajde, co kde bude objevovat. Nakonec se věci ale udály úplně jinak. I když je třeba říct, že nového toho zažila dost a dost, o tom žádná. Když v Marrakéši sedala do taxíku, měla na tváří blažený úsměv. Čekala ji ještě cesta do hotelu, užívala si každou minutu. Prvních pár hodin po příjezdu do hotelu věnovala jeho průzkumu, vydala se i do nejbližšího okolí. Chtěla si hlavně odpočinout, večer tak šla spár brzy. „Ráno jsem byla plná sil a vyrazila jsem do víru dění. Ráda jsem se vždy bavila s místními, nasávala atmosféru jejich pohledem. No, a tehdy jsem potkala Kamala. Okouzlujícího mladíka, mohlo mu být tak osmadvacet.“
Energický chlapík se jí nabídl, že jí bude dělat průvodce. Za adekvátní odměnu, samozřejmě. Nic, s čím by Leona měla problém. Ostatně, peníze byla jedna z věcí, které nikdy řešit nemusela. Kamal se brzy začal ukazovat jako dar z nebes. Vzal Leonu na místa, kam by ji nikdy nenapadlo zajít. A vykutálený „domorodec“ šel ještě dál. „Nabídl mi „speciální“ zážitek. Prý za ním mám přijít večer. Bylo mi jasné, o co jde. Neváhala jsem. Co si budeme povídat, mohla to být má poslední šance.“ Leona si večer a část noci užila. Nemyslela na manžela, vnímala jen každou část svalnatého těla svého společníka.
Poznala ho takového, jaký opravdu byl
Ještě dvakrát, nebo třikrát „speciální“ zážitek s Kamalem absolvovala. Dva dny před odjezdem mu poděkovala, zaplatila smluvenou cenu za jeho služby průvodce a rozloučila se s tím, že to bylo hezké a bude na něj vzpomínat. „Zastavil mě s tím, že jsem asi na něco zapomněla. Měl pořád ten svůj úsměv, ale v očích jsem viděla něco, co tam do té doby nebylo,“ vysvětlovala Leona. Její společník totiž požadoval další peníze. Pro bodrou dámu to nebylo nic, co by nevyřešila. Prostě se otočila na a odešla do hotelu. Jenže za necelou hodinu jí volali z recepce, že má vzkaz. „Napsal mi lístek s tím, že když za ním nepřijdu, tak začne rozhlašovat, co jsme spolu měli.“
Leona přemýšlela, jestli ho ignorovat, nebo opravdu vyrazit. Dost se jí to vymklo z rukou. Nechtěla, aby se po hotelu říkalo, že si místo opalování užívala. „Rozhodla jsem se ale, že za ním půjdu. Z principu, tohle jednání se mi nelíbilo.“ Čekala hodně, ale na to, co přišlo, připravena nebyla. Kamal totiž seděl před svým domem, vedle sebe tři děti. „Spustil, že přeci potřebuje peníze, ať se podívám kolem sebe. Bylo mi ho najednou hrozně líto.“
Nejprve mu Leona vynadala, že kdyby to řekl hned, tak přeci nebyl s ničím problém. Pak si ještě dlouho povídali, tentokrát nic nepřeháněl, říkal jí o sobě pravdu. „Když jsme se loučili, nechala jsem mu tak necelých osm set dolarů.“ Odešla s tím, že na na něj nikdy nezapomene. Když se pak vrátila domů, byla ráda, že je toto dobrodružství za ní. Normálně by už plánovala další, tentokrát si ale přísahala, že si dá hodně dlouhou pauzu.
Zdroj: autorský článek
