Hlavní obsah
Umění a zábava

Ve stínu s Ivanem Trojanem: Nejdražší scénu vystřihli, dobovou Prahu hledali i v Polsku

Foto: NextFoto (koupená licence)

Ivan Trojan dostal od Davida Ondříčka v mnohém volnou ruku

Ivan Trojan jako kriminalista v Praze roku 1953, vražda, do které se vloží Státní bezpečnost, a město, kde člověk nikdy neví, na čem je. Film Ve stínu Davida Ondříčka se připravoval několik let.

Článek

Když se řekne Ve stínu, většina diváků si vybaví především Ivana Trojana v roli kapitána Hakla a ponurou Prahu padesátých let. Za výslednou podobou filmu se ale skrývá i příběh o tom, co všechno se může změnit mezi první verzí scénáře a hotovým snímkem. Původně se totiž jmenoval Ve stínu koně.

Na scénáři pracoval Marek Epstein a podle Filmového přehledu vzniklo celkem sedmnáct verzí. Z původního příběhu postupně zmizela dějová linka spojená s koněm a nakonec se změnil i název. Zvíře však zůstalo ve vzpomínkách na natáčení ještě z jiného důvodu.

Ondříčkovi krvácelo srdce

Režisér David Ondříček nechal natočit scénu se zastřelením koně. Příprava zvířete zabrala přibližně dva měsíce, takže nešlo o žádnou drobnost, kterou by štáb pořídil během jednoho odpoledne. Jenže hotový film nakonec vypadal jinak, než se původně plánovalo. Ondříček se totiž rozhodl vystřihnout dalších patnáct minut. Mezi vyřazenými záběry byla i tato nákladná scéna. „Krvácelo mi srdce, ale myslím, že to filmu prospělo,“ říkal.

Foto: NextFoto (koupená licence)

Ivan Trojan a David Ondříček na premiéře filmu

Tenhle detail však dobře ukazuje, že ani velká investice do konkrétního záběru nezaručuje, že se dostane na plátno. Pokud režisér při závěrečném střihu usoudí, že scéna příběhu nepomáhá, musí se rozhodnout, zda ji zachovat, nebo dát přednost celku. U Ve stínu dostal přednost výsledný příběh.

Na film čekal několik let

Přípravy provázely také finanční potíže. Na projektu se podílelo více producentů a partnerů, což znamenalo složité hledání peněz i koordinaci jednotlivých částí výroby. Ondříček později přiznal, že se dostali do situace, kdy nebylo dost prostředků na pokračování podle původních představ.

Producent Kryštof Mucha tehdy prosazoval, aby štáb počkal, místo aby se natáčelo za každou cenu s menším rozpočtem. Režisér zpětně uznal, že to bylo správné rozhodnutí. Film se tak nerodil jednoduše a odklady nebyly jen otázkou organizačních komplikací. Zajímavé je, že Ondříčka k tématu přivedl jeho otec. „O 50. letech se málo mluví. A když s tím nápadem přišel táta, zaujalo mě to.“

Přípravu proto neomezil jen na detektivní zápletku. Studoval také období kolem roku 1953, kdy se v Československu stupňoval politický tlak a blížila se měnová reforma. Chtěl, aby historické pozadí nebylo pouhou dekorací, ale mělo přímý vliv na jednání postav.

Ivan Trojan mohl do své postavy zasahovat

Hakl začne vyšetřovat obyčejné vloupání do klenotnictví, jenže brzy narazí na něco, co mu do případu vůbec nezapadá. Státní bezpečnost má s vyšetřováním vlastní plány a chce ho využít proti Židovské obci. Hakl se odmítá spokojit s tím, co mu předkládají nadřízení, a čím víc pátrá, tím jasněji vidí, že za celou věcí je něco jiného.

Pro Ivana Trojana to byla role, která nabízela víc než jen pátrání po pachatelích. Hakl musí řešit vlastní rodinu, tlak nadřízených i otázku, kam až je ochoten zajít, aby se dopátral pravdy. Ondříček chtěl s Trojanem spolupracovat už dlouho. „Ivan Trojan je totiž výborný spolupracovník,“ okomentoval to režisér. Herec měl navíc možnost zasahovat do scénáře. Ondříček přiznal, že se považuje za demokratického tvůrce, zároveň si ale nebyl jistý, zda by podobné změny povolil každému herci. U Trojana zjevně věřil, že jeho připomínky mohou postavě prospět.

Hakl díky tomu nepůsobí jako detektiv, který má na všechno připravenou odpověď. Je tvrdohlavý, občas jedná na vlastní pěst a musí se vyrovnávat s tím, že v prostředí ovládaném politickou mocí nemusí mít pravda žádnou cenu.

Soňa Norisová a Sebastian Koch

Haklovu manželku Jitku hraje slovenská herečka Soňa Norisová. Její postava představuje domácí zázemí kriminalisty, který se stále hlouběji zaplétá do případu. Rodinné scény přitom nejsou jen oddechem mezi výslechy. Ukazují, co všechno může Hakl svou neústupností ohrozit.

Foto: NextFoto (koupená licence)

Soňa Norisová si natáčení užívala

Německého majora Zenkeho si zahrál Sebastian Koch, kterého diváci znají také z oscarového filmu Životy těch druhých. Do Prahy přijíždí, aby se zapojil do vyšetřování, a kapitán Hakl z jeho přítomnosti zrovna nadšený není. O případu má každý jiné informace a Hakl navíc brzy pochopí, že se po něm chce něco jiného než obyčejné policejní pátrání.

Kochova postava není ve filmu jen do počtu. Do příběhu vstupuje jako člověk, který má vlastní úkoly a musí se rozhodovat, jak se zachová v situaci, kdy se od něj očekává poslušnost. Hakl zase odmítá přijmout všechno, co mu nadřízení předloží. Jejich střet patří k důležitým momentům filmu, který se vedle samotné vraždy věnuje také tomu, co se dělo s lidmi, kteří se nechtěli podřídit tehdejším poměrům.

Prahu padesátých let museli hledat také v Polsku

Natáčet historický film v dnešní Praze není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Město se za desítky let proměnilo, přibyly nové budovy, auta, výlohy i reklamní poutače. Pro příběh z roku 1953 by řada těchto detailů byla rušivá. Štáb proto využil různé lokace v Praze a část exteriérů vznikla v Polsku. Tvůrci potřebovali ulice, které by odpovídaly tehdejší podobě města a daly se natočit bez náročného odstraňování současných prvků z obrazu.

Na výsledku je znát také práce kameramana Adama Sikory. Obraz je tmavý, často pracuje se stíny a městské prostředí působí stísněně. Ondříček se inspiroval filmem noir, ale nechtěl natočit historickou lekci převlečenou za detektivku. „Snažil jsem se udělat film, který nebude učebnicový a naučný.“ To je na výsledku podstatné. Divák nemusí znát všechny politické souvislosti roku 1953, aby pochopil, proč se Hakl dostává do problémů. Stačí sledovat, jak se mění chování lidí kolem něj a jak rychle se může z vyšetřovatele stát nepohodlný člověk.

Na Českých lvech za rok 2012 získalo Ve stínu devět cen. Sošku si odnesl i Ivan Trojan za roli kapitána Hakla, David Ondříček uspěl v kategorii režie. Ocenění získali také scenáristé a lidé, kteří měli na starosti kameru, střih, zvuk nebo hudbu. Ve filmu se objevila také Jaroslava Adamová jako paní Bárová. Zemřela 16. června 2012, ještě před premiérou snímku, která připadla na září téhož roku.

Zdroje:

https://www.denik.cz/film-a-televize/david-ondricek-nas-film-je-detektivka-s-mravnim-podtextem-20120904.html

https://tv.nova.cz/clanek/56621-promrhane-penize-nejdrazsi-scena-byla-z-filmu-ve-stinu-nakonec-vystrizena-zastrelili-v-ni-kone

https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/66076/ve-stinu

https://www.irozhlas.cz/kultura_film/novy-ondrickuv-film-ve-stinu-bude-bojovat-o-oscara_201209171839_dmorgen

https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/ve-stinu-recenze.A120910_155543_filmvideo_ptk

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz