Článek
Vše, co Vladimír Dlouhý dělal, muselo být na sto procent. Úlevy neexistovaly, nic napůl. Jeho role byly vždy tak uvěřitelné, že diváci napětím nedýchali. Když hrál padoucha, člověk měl pocit, že Dlouhý přesně ví, co se takovému člověku odehrává v hlavě. V divadle mu zase stačilo jediné gesto, by uvedl obecenstvo do transu. Jak už to tak ale bývá, hodně geniálních umělců se zároveň ničí, protože nedokáží vydržet sami se sebou. Dlouhý v tomto ohledu nebyl výjimkou. A bohužel se nenašlo nic a nikdo, kdo by mu v sebedestrukci zabránil.
Měl přestat kouřit i pít, neposlouchal
Už jako mladík mel problémy s žaludkem, lékaři mu diagnostikovali vředy a doporučili mu, aby pokud možno nekouřil a nepil alkohol. To ale byly dvě věci, bez kterých se Vladimír Dlouhý neobešel, doktory tak dlouhodobě neposlouchal. Sice se zdálo, že nad nemocí zvítězil, opak byla ale pravdou. V roce 2009 zkolaboval přímo na jevišti během představení Příliš drahá Mathilda. Diagnóza pak byla nekompromisní - rakovina žaludku, zanedlouho se přidala i rakovina slinivky.
Většina lidí by alespoň v této době odhodila cigarety a začala abstinovat. Vladimír Dlouhý se však vymykal i v tomto ohledu. Dokonce i v nemocnici si našel čas, aby zaběhl do blízké hospody na pivo, také se nechal vozit do divadla, aby nezmeškal představení. Vždycky byl neuvěřitelný, profesionál každým coulem, na kterém nešlo poznat, s čím bojuje. Naposledy se objevil ve filmu Kajínek.
Přitom když se při natáčení televizní detektivky Den, kdy nevyšlo slunce seznámil s Petrou Jungmannovou, chvíli to vypadalo, že láska by ho mohla z jeho stavů dostat. Tím spíš, když se jim narodila dvojčata. „Chtěla jsem mu pomoci. Ale on si zvolil jinou cestu. Věděla jsem, že by ve svém životě neměnil nic, on žil tak, jak chtěl,“ vzpomínala herečka. Ostatně někteří jeho kolegové říkali, že se snad chtěl zničit, že si cestu sebedestrukce zvolil dobrovolně.
Nebyl klasický alkoholik
Vladimír Dlouhý měl slávu a obdiv fanoušků i odborné veřejnosti. Svým způsobem mu to ale nedělalo dobře. „Vladimír byl těžký introvert, měl strach z lidí. Odborně se tomu říká sociální fobie a v herecké branži je to velmi rozšířená nemoc. Kdekdo do sebe cpe léky. A protože se u nás v rodině nikdy na léky nevěřilo, brácha nacházel pomoc v alkoholu,“ vysvětloval jeho bratr Michal Dlouhý.
Zároveň ale jedním dechem dodával, že Vladimír nebyl klasický alkoholik. Mohl prý přestat, kdykoli by chtěl, měl pití pod kontrolou. Problém byl, že přestat nechtěl. „Nebyl závislý, jenom pil. Vědomě a kontrolovaně,“ tvrdil Michal Dlouhý a dodal, že problém jeho bratra byl, že když byl opilý, chtěl sednout za volant. Třičtvrtě roku kvůli tomu spolu nemluvili.
Zůstalo po něm prázdno
Téměř jisté je, že kdyby se Vladimír Dlouhý dokázal poprat se svými běsy, mohl se proslavit daleko za českými hranicemi. „Prožila jsem s ním krásných šest let na konzervatoři, později jsme se setkávali v divadle a při filmování. Stále jsem mu říkala: Mirečku, kdyby ses narodil ve Francii nebo v Americe, je z tebe světová hvězda,“ uvedla například Zlata Adamovská.
Vladimír Dlouhý zemřel 20. června 2010 v Praze, na konci svého života nemohl pozřít ani sousto. Zůstalo po něm pět dětí, které měl se třemi ženami. Spolu s ním odešel způsob herecké práce, která nemá obdoby. Našel si svůj způsob prezentace divákovi, ve které ho nikdo nedokázal nahradit.
