Článek
Jedna z nejzajímavějších chyb se týká samotného prostoru hradu. Hrabě Teleke se svým doprovodem večer přichází do pokoje se samootvíracími dveřmi dlouhou chodbou. Když ale postavy ráno vycházejí ven, ocitnou se rovnou v pracovně barona Gorce. Chodba, kterou večer prošly, je najednou pryč. Film přitom nijak nevysvětluje, že by se prostor mezi jednotlivými místnostmi změnil.
U Tajemství hradu v Karpatech se ale podobné nelogičnosti dají brát s rezervou. Tvůrci ostatně nikdy neusilovali o realistickou historickou podívanou. Chyby tak jsou možná na filmu vlastně to nejzábavnější. Snímku totiž nevadí vlastní nedokonalosti. Naopak – k jeho hravému stylu docela dobře zapadají.
Mrtvý Zutra se záhadně vypaří
Vždyť si vezměte třeba scénu s Orfanikem a Zutrem. Vynálezce Orfanik v podání Rudolfa Hrušínského probodne Zutra kontrabasem. Jenže když Orfanik později procitne a plazí se ke kabině, aby zničil váleček s nahrávkou, měl by mu v cestě ležet právě probodnutý Zutra. Jenže tam není, na jeho místě je najednou prázdno.
U stejné scény nesedí ještě jedna vě. Kontrabas zabodnutý do Zutra mění v jednotlivých záběrech svou polohu. Navíc je při samotném zásahu vidět, že se nástroj nepřirozeně ohne. Tady je krásně vidět rozdíl mezi filmovým trikem a chybou. Tvůrci samozřejmě potřebovali scénu natočit tak, aby vypadala co nejlépe. Při střihu několika záběrů ale návaznost rekvizity zkrátka nevyšla dokonale.
Obraz na obrazovce se nehýbe
Další přešlap souvisí s jedním z Orfanikových vynálezů. Když je na hradě upevněný drak s kamerou, zařízení se ve vzduchu třepotá. Baron Gorc přitom sleduje obraz na obrazovce. Jenže obraz, který má na monitoru, zůstává klidný. Jestli kamera skutečně zaznamenává pohybujícího se draka, obraz by se pochopitelně měl také pohybovat. Je to přesně ten typ chyby, který většina diváků při prvním sledování nemá důvod řešit. Později už ale působí docela úsměvně.
K některým přešlapům se přidávají i detaily, které vznikly při výrobě kostýmů. Jde například o vánoční ozdoby použité na některých kostýmech. V případě tohoto filmu je ale potřeba být opatrný s označováním podobných detailů za „historické chyby“. Tajemství hradu v Karpatech není rekonstrukcí konkrétního historického období. Je to záměrně přehnaná parodie inspirovaná Julesem Vernem.
Národní filmový archiv ostatně uvádí, že Brdečka s Lipským zvolili oproti původně zamýšlené dobrodružné adaptaci parodický přístup, podobně jako u Limonádového Joea nebo snímku Adéla ještě nevečeřela.
Sklenička se rozbije díky vzduchovce
Jedna zajímavost už není chybou ve filmu, ale ukazuje, jak se některé zdánlivě složité scény vyráběly. Ve scéně, kdy se rozbije sklenička, nebylo potřeba žádné drahé filmové kouzlo. Použila se cukrová rekvizita, kterou technik rozstřelil z vedlejší místnosti vzduchovkou. Podobně vznikla i scéna s padajícím lustrem. Vypadá jako nebezpečná událost přímo na zámku, ve skutečnosti šlo samozřejmě o filmový trik.
Právě tady je dobré odlišit skutečné chyby od věcí, které jsou součástí stylu filmu. Tajemství hradu v Karpatech se nesnaží věrně převést svět Julese Vernea na plátno. Proto je třeba brát s rezervou i některé další „nesmysly“, které se ve filmu objevují. Vymyšlené vynálezy, podivné nápisy, přehnané technické konstrukce nebo absurdní jazyk nejsou nutně chyby. Jsou součástí humoru. Ostatně právě vlastní jazyk, který se objevuje na nápisech v sídle barona Gorce, je povedenou součástí vtipu – důležitější než význam slov je jejich samotné znění.
Zdroje: autorský článek s využitím
