Článek
Byl tak okouzlující, tak jiný než všichni ostatní, které do té doby poznala. I když to nedala najevo, propadla mu během prvních pár minut. Adéla nemohla jinak, zamilovala se. Řeč je o jejím manželovi, do kterého se zbláznila hned na jejich první schůzce. A řeč je také o jeho tátovi, po kterém začala toužit o několik let později. Ocitla se mezi mlýnskými kameny a neví, jak se z této situace dostat ven. Ať tak nebo tak, někomu ublíží. Nejvíc asi sobě.
Manžel by pro ni udělal cokoli
V manželství jí nic nechybělo. Měla všechno, o čem kdy snila. Manžela, který ji bezmezně miloval, pěkný dům, na který nakonec ani nepotřebovali hypotéku. Dva psy, krásného syna. „Starala jsem se o domácnost, o syna. Pracovat jsem nemusela, manžel všechno zastal. A měli jsme se dobře. Vlastně stále máme. Partner má dobře rozjetou firmu, které nese hodně peněz. Jen je často dlouho v práci, což je ale asi daň za to všechno,“ vysvětlovala Adéla.
Jenže právě to, že se doma začala trochu nudit mohlo za to, že začala vymýšlet všechno možné. Jejich manželství to ale zatím nijak nevadilo. Adéla si zařídila jazykové kurzy, začala zvelebovat zahrádku apod. Jejího manžela to sice něco stálo, ale to mu podle jejích slov nikdy nevadilo. „Hlavně chtěl, aby byla spokojená. Což jsem byla. Když jsem si našla nějakou zábavu, na chvíli mě to zkrátka zaměstnalo a nepotřebovala jsem nic jiného.“ Bylo to však v podstatě takový věčný koloběh. Adéla jednu věc dokončila a chtěla hned další.
Chtěli jsme se lépe poznat
Jednoho dne ji tchán požádal, jestli by mu nepomohla na jeho zahradě. Adéla měla podezření, že ho navedl manžel s tím, že ji musí nějak zabavit. Ale bylo jí to jedno. Vidina další zábavy, navíc příležitost strávit nějaký čas a manželovými rodiči, se kterými se jinak vídali prakticky jen o svátcích. „Nebyl to hlídací dědeček ani babička. Svého vnuka měli rádi, ale že by ho chtěli mít nějak zvlášť u sebe, to ne. Akceptovala jsem to. Když jsme se tam s malým na pár dní přesunuli, brala jsem to jako znamení, že se všichni lépe vzájemně poznají.“
Adéla však zjistila, že tchyně nebude doma, odjela totiž do lázní. Nijak jí to ale nevadilo. Hned se pustila do práce, moc ji to bavilo. Večer, když uspala synka, ji tchán pozval na víno. Nic v tom nehledala, ráda přijala. „Jenže on byl stejně charismatický a okouzlující jako jeho syn. Nevěděla jsem, jak s tím pracovat.“ Ten večer se ještě nic nestalo. Ale Adéla věděla, že je to jen otázka času. Pokud se rychle nesbalí a hned ráno nevezme nohy na ramena. Jenže to neudělala. Místo toho večer opět přijala pozvání na víno, tentokrát už to ale mělo následky.
Vyhovuje mu to tak, jak to je
Když se se svítáním probudila v tchánově posteli, rychle utekla. Chtěla pryč, rychle. Ale nemohla. „Přišel za mnou s tím, že o tom nikdy nemusíme mluvit. Nebo to může opakovat tak často, jak budeme chtít. Bral to tak, jak to bylo. A od té doby spolu máme poměr. Manžel nic netuší, je to už půl roku. Vídáme se pod různými záminkami docela často. Vím, že to jednou praskne, ale jsem moc zbabělá na to, abych to ukončila.“ Zároveň si Adéla uvědomuje, že jednoho dne to bude některé lidi moc bolet.
Nechce však ukončit manželství. Ani její tchán si to nepřeje. Vyhovuje mu mladá milenka, nic na tom nechce měnit. „Nemohu si vybrat. Manžel, nebo tchán? Nevím. Zatím volit nemusím. A až to praskne, tak stejně nebudu mít ani jednoho.“
Zdroj: autorský článek
