Článek
Už jako dospívající dívka se Leona často přistihla, že myslí na své kamarádky. Představovala si, jak s nimi jede na výlety, jak spíš pod širákem v jednom spacáku apod. „Nepřišlo mi to zvláštní. Líbili se mi kluci, takže jsem moc nemyslela na to, že bych byla na holky. Zkrátka jsem jen měla hezký pocit, když v mých představách figurovala jiná žena,“ vysvětlovala sympatická černovláska. Párkrát sice měla s ženou úlet, nikdy ale nešlo o pevné pouto či vztah. S muži to bylo jinak, po boku svého „prince“ viděla budoucnost. Jen dlouho nedokázala najít toho pravého.
Osudové setkání v obchodním centru
Na vztahy měla smůlu. Buď si našla chlapa, který se k ní nechoval pěkně, nebo byl naopak až příliš hodný. „Nikdy mě nebral muž, který by mi splnil všechno, na co jsem pomyslela. Ve vztahu se přeci musí trošku bojovat, prožívat adrenalin. A to nejde, když vám protějšek vše odsouhlasí,“ usmívala se Leona. Raději byla nějakou dobu sama. Cestovala po světě, našla si pak dobrou práci. Také se věnovala babičce, která už na tom nebyla zdravotně dobře. Zároveň ale toužila po pravé lásce. Když se tedy na „scéně“ objevil Dalibor a v břiše jí začali „létat motýlci“, byla na vrcholu blaha.
Svedla je dohromady náhoda. Potkali se v jednom pražském obchodním centru, kde zrovna oba bloudili a nemohli najít obchod, který potřebovali. Dalibor sice vypadal trochu jako bručoun, Leonu si ale získal svým nadhledem a touhou věci řešit. „Měl spoustu nápadů, jak bychom si mohli vzájemně pomoci. Dojít na informace byla až poslední možnost, chtěl to prostě vyřešit sám a pokud možno s humorem. Byla to fajn půlhodinka.“
Pravá láska? Těžko říct
Dali si na sebe čísla, Dalibor spěchal na autobus, přijel totiž z Benešova. Leona si nemyslela, že by se ještě někdy viděli. Neplánovala mu totiž napsat, byť jí byl docela sympatický. Po pár dnech zapomněla, že k nějakému setkání vůbec došlo. Když jí ale přišla zpráva z neznámého čísla, neubránila se úsměvu. „Napsal velmi jasně, přitom vtipně. Zval mě na večeři, já zrovna neměla plány, takže jsem na to kývla. Byl to moc krásný večer.“ Leona zjistila, že pohledný mladík by mohl být tím mužem, po kterém toužila. Rozhodli se, že se chtějí dál vídat. A všechno vypadalo nadějně.
Měli spoustu společného, brzy po sobě začali toužit tak, že se vídali v podstatě každý den. A Dalibor za pár měsíců navrhnul, že by spolu mohli bydlet. Leoně to sice přišlo rychlé, nakonec ale kývla. Říkala si, jak dobře udělala. „Vzali jsme se na jaře dalšího roku. Nevím, jestli to z mé strany byla pravá láska, ale cítila jsem, že je mi s ním dobře. Měla jsem za to, že tak to má být, že tohle je ono a takhle to stačí.“
Rozvod byl jasný, ale co pak?
Žili si spokojeně zhruba tři roky. Pak se jejich vztah začal hroutit. Mohli za to oba, na každé straně byla chyba. Dalibor si našel jiné zájmy, než byla jeho drahá polovička. A ta mu zase dávala „sežrat“ sebemenší hloupost. Stalo se tak to, co asi muselo. Dalibor si našel jinou ženu a nijak se tím netajil. „Potkala jsem je u nás v parku, evidentně za ním přijela. Jenže místo toho, aby začala ječet, zůstala jsem stát a jen koukala. Byla nádherná. Cítila jsem píchání u srdce, ona se na mě usmála a já šla do kolen.“ Leona se zamilovala. Opravdově a ve vší kráse. Navíc se brzy ukázalo, že krásná blondýnka její city opětuje.
Začaly se spolu vídat, pro Leonu to byl přesně ten chybějící kousek mozaiky, který vždy hledala, ale nedokázala ho popsat. Jenže co dál? „Mému partnerovi jsme to tajily. Takže došlo k situaci, kdy on měl milenku a já ho s ní podváděla. A ona se snažila z této „bokovky“ vykroutit, aby mohla být jen se mnou. No, bylo to vážně na hlavu.“ Takto (ne)fungovalo zhruba šest měsíců. Pak Leona „bouchla do stolu“ a chtěla, aby se všechno vyřešilo.
Rozvod byl samozřejmostí. A pak bylo třeba vyřešit, jak to bude s její láskou. „Dala mi šanci. Zůstala se mnou asi dva měsíce. Pak to krachlo. A já jsem dnes v situaci, kdy fakt nevím, plácám se v tom. Chci chlapa a rodinu. Ale s ženou mi bylo tak dobře. Čekám, co mi osud přichystá.“
Zdroj: autorský článek
