Článek
Za socialismu existovala dvě odlišná nákupní prostředí. V běžných obchodech byl výběr omezený a západní značky se objevovaly jen výjimečně. Kdo toužil po džínách Levi's, teniskách Adidas, cigaretách Marlboro nebo elektronice Sony, musel zamířit do prodejen Tuzex. Jenže ani tam nestačilo mít československé koruny. Platilo se výhradně tuzexovými poukázkami, známými jako bony.
Ty získávali především lidé, kteří měli příjmy v zahraniční měně nebo jim je posílali příbuzní ze zahraničí. Většina zákazníků však žádné bony neměla. Nejběžnější cestou proto bylo jejich neoficiální nakupování od veksláků, kteří se pohybovali před prodejnami Tuzexu. Právě kvůli nim se skutečná cena zboží výrazně lišila od té, která byla uvedena v katalogu.
Džíny Levi's byly snem celé generace
Jen málokterý výrobek se stal symbolem Tuzexu tolik jako legendární džíny Levi's 501. V druhé polovině osmdesátých let se jejich cena pohybovala přibližně mezi 55 až 70 bony, podle konkrétního modelu a období. Samotné číslo ale nevypovídá o skutečných nákladech.
Na černém trhu se totiž jeden bon prodával přibližně za pět až šest korun československých. Jedny džíny tak vyšly zhruba na 300 až 420 Kčs. Při průměrné hrubé mzdě kolem 3 170 Kčs v roce 1989 představovala jejich koupě přibližně desetinu měsíční výplaty.
Západní zboží bylo pro mnoho lidí symbolem luxusu
Dnes se klasické Levi's 501 prodávají nejčastěji za 2 500 až 3 500 korun, přičemž během výprodejů bývají i levnější. Při současné průměrné hrubé mzdě přesahující 50 tisíc korun představují přibližně čtyři až šest procent měsíčního příjmu. Ve vztahu ke mzdám jsou tedy pro většinu lidí dostupnější než na konci socialismu.
Adidas znamenal víc než jen sportovní obuv
Stejnou prestiž měla značka Adidas. Tenisky nebo sportovní soupravy byly mezi mladými lidmi symbolem západního stylu a odlišovaly svého majitele od většiny vrstevníků. Přesné ceny se lišily podle modelu a roku, ale stejně jako u džínů platilo, že šlo o zboží, které si většina lidí nekupovala pravidelně. Pro mnoho rodin představovala podobná koupě mimořádný výdaj, který se plánoval dlouho dopředu.
Dnes je situace zcela jiná. Základní modely tenisek Adidas lze běžně koupit za 1 800 až 3 000 korun a během slev i za podstatně nižší ceny. Nabídka navíc zahrnuje stovky různých modelů, barevných provedení i velikostí. Zatímco v Tuzexu byl výběr omezený a závisel na aktuálních dodávkách, dnešní zákazník může během několika minut porovnat nabídku desítek obchodů.
Marlboro jako symbol západního světa
Velkou prestiž měly také cigarety Marlboro. Nešlo jen o tabák, ale především o symbol. Západní značka byla spojována s reklamami, které československý divák prakticky neznal, a představovala životní styl, jenž byl za železnou oponou nedostupný.
Podobně tomu bylo i u kosmetiky. Velký zájem byl o výrobky značek Nivea, Fa nebo Old Spice, které se v běžné obchodní síti objevovaly jen výjimečně. Mnoho lidí si je vozilo jako dárky ze zahraničí nebo právě nakupovalo v Tuzexu.
Elektronika, která předběhla dobu
Vedle oblečení patřila mezi největší lákadla také elektronika. Walkmany Sony, fotoaparáty Canon či Nikon nebo videotechnika představovaly výrobky, které byly technicky dál než většina domácí produkce. Tuzex tak nebyl jen obchodem s módou, ale také místem, kde bylo možné koupit výrobky, které byly v Československu jinak prakticky nedostupné.
Stejné platilo o hračkách. Děti snily o stavebnicích Lego nebo panenkách Barbie, které byly v běžných obchodech téměř k nesehnání. Když se podobné zboží v Tuzexu objevilo, rychle mizelo z regálů.
Bon nebyl jen kus papíru
Celý systém Tuzexu stál na bonech. Ty měly oficiální hodnotu, ale většina lidí je získávala prostřednictvím neoficiálního trhu. Veksláci vykupovali poukázky od cizinců nebo lidí s přístupem k valutám a následně je prodávali za několikanásobek nominální ceny.
Právě proto byly skutečné náklady na nákup výrazně vyšší, než naznačoval katalog. Člověk nejprve zaplatil za bony, teprve potom mohl vstoupit do prodejny a doufat, že hledané zboží bude skladem. Ani to však nebylo samozřejmostí. Oblíbené výrobky se často vyprodaly během krátké doby a další dodávka mohla dorazit až za několik týdnů nebo měsíců.
Bylo západní zboží za socialismu levnější?
Při pohledu na samotné cenovky by se mohlo zdát, že ano. Jenže podobné srovnání je zavádějící. Rozhodující není pouze cena výrobku, ale také kupní síla obyvatel a dostupnost zboží. Jedny džíny Levi's představovaly přibližně deset procent průměrné měsíční mzdy a jejich koupě navíc vyžadovala sehnat bony. Dnes stojí srovnatelný model přibližně polovinu tohoto podílu z průměrného příjmu a zákazník si jej může koupit prakticky okamžitě v kamenném obchodě nebo na internetu.
Podobný vývoj lze sledovat i u sportovní obuvi nebo kosmetiky. Značkové výrobky dnes rozhodně nejsou levné, ale pro většinu domácností představují výrazně menší zásah do rozpočtu než před rokem 1989.
Tuzex zůstává dodnes symbolem doby, kdy bylo západní zboží nedostatkovým luxusem. Džíny Levi's, tenisky Adidas nebo cigarety Marlboro tehdy znamenaly víc než jen kvalitní výrobek – představovaly možnost dotknout se světa za železnou oponou. Z dnešního pohledu však čísla ukazují, že značkové zboží nebylo jen hůře dostupné, ale vzhledem k průměrným příjmům také dražší, než bývá často vzpomínáno.
Zdroje: autorský článek s využitím
