Článek
Samozřejmě nejde jen o cukety, dědeček Alois ví, jak si poradit s rajčaty, kapustou, ale i jablky či třešněmi. Tentokrát se ale zaměříme na cukety a tykve, což je v obou případech v mnoha ohledech hodně podceňovaná zelenina.
Cuketa je obzvláště ceněna pro svůj obsah vápníku, hořčíku, železa, vitaminů skupiny B, vitaminu A (provitamin A) a vitaminu C. S přibližně 19 kcal na 100 g je cuketa velmi nízkokalorickou a lehce stravitelnou zeleninou. Tolik k základním informacím, které pro vás mohou být důvodem, proč se s cuketou na talíři „kamarádit“. A teď už k samotným receptům.
Zásadně s masem a nikdy jinak
Náš dědeček Alois zeleninu miluje, ale ještě víc maso. Takže když cuketa nebo tykev, tak jedině s masem. Úplně nejjednodušší je zeleninu nakrájet pod pečené maso, třeba kuře. Když ale dědeček před několika dny chytil štiku, cuketu nakrájel i pod rybu. A byla to ňamka. Možná to trochu vylepšila skutečnost, že do cukety zamíchal slaninu a přidal trochu sezamových semínek. Možná si říkáte, že je to hodně podivná kombinace. Ale dokud nezkusíte, neuvěříte.
Dědeček vždycky říká, že když maso zelenině dominuje, je to ta pravá zelenina. Vegetariáni by si u něj příliš nepošmákli. Když na zahradě našel obrovskou cuketu, vůbec mu to nevadilo. Vydlabal ji, dužinu a semínka vyhodil, a v míse smíchal mleté vepřové maso od sousedky Klárky s vajíčky od svých slepiček. Přidal malinko strouhanky, aby hmota držela pohromadě. Jeho „tajnou“ ingrediencí je poměrně velké množství chilli. Hmotu pak „nahňácal“ do cuket, dal na plech a nechal zapéct. Olizovali jsme se ještě další den i proto, že dědeček dal navrch volské oko.
Takovýto sběr jsme letos absolvovali snad třicetkrát
Jeho perfektní „disciplínou“, pokud jde o cukety, je ale rozhodně čína. Normálně by tam cuketa neměla co dělat. Ale dědeček ji předem restuje na směsi olivového oleje, citronu a slivovice. Vznikne dokonalé aroma. Takto na „papíře“ to možná zní děsivě, ovšem v kombinaci se všemi ostatními ingrediencemi jde o dokonalou souhru chutí.
Tykev a kuře
Pokud jde o tykve, což je blízký příbuzný cuket, i tady má dědeček Alois své eso v rukávu. Je třeba ji nechat přerůst, aby se dala naplnit. Dědeček pak dovnitř strčí malé kuře a nechá opékat na grilu. Postupem času se tykev „opálí“ a směsí, která padá na tácek pod grilovacím roštem, dědeček kuře znovu a znovu polévá. Je to taková dobrota, že se k nám na toto jídlo scházejí sousedé z celého okolí.
Mimochodem, asi před třemi týdny zkoušel dědeček cuketu udit. Závěrem bych tedy jen chtěl říct, abyste to nedělali. Zaneřáděná udírna, zápach a drhnutí udírny, u kterého babička strávila hodně času. A těch nadávek, co na adresu dědečka vypustila!
