Článek
Za kamerou stál Vladimír Slavínský, po Burianově boku se objevila Zita Kabátová a v dalších rolích Věra Ferbasová, Raoul Schránil, Antonín Streit nebo Jaroslav Marvan. Film vznikal na podzim roku 1942, tedy v době, kdy česká kinematografie fungovala pod podmínkami protektorátu. Natáčení začalo 5. října a skončilo 15. listopadu, cenzurou prošel snímek v prosinci. Do kin se dostal až 7. února 1943.
Burian tentokrát není jen komik
Cyril Putička je majitel prosperujícího papírnictví, který celý život zasvětil práci. Jeho dospělé děti ho ale přesvědčí, aby živnost prodal a odstěhoval se za nimi do Prahy. Jenže pohodlný život v luxusním bytě mu vůbec nesedne. Putička se začne nudit a brzy zjistí, že bez práce jednoduše nedokáže být.
Rozhodne se proto znovu pracovat. Bez nároku na mzdu se uchází o místo v papírnictví mladé vdovy Jarmily Valentové, kterou hraje Zita Kabátová. Z obchodu, jenž příliš neprosperuje, postupně udělá fungující podnik a zároveň se mezi ním a Jarmilou začne rozvíjet vztah. Později se vezmou a společně podnik rozšiřují. Děti, které původně otce přesvědčily, aby živnost prodal, se nakonec po vlastních neúspěších vracejí.
V tom je Zlaté dno trochu jiné než řada Burianových filmů. Nejde jen o sled gagů vystavěných kolem hlavního komika. Film má poměrně jasné poselství: člověk se nemá stydět za poctivou práci a zkušenosti mohou mít větší cenu než honba za společenským postavením. Dnes může působit tahle moralita poněkud starosvětsky. V kontextu roku 1942 ale není těžké pochopit, proč podobný příběh fungoval. Divák dostal jednoduchý příběh, známé tváře a možnost na chvíli uniknout od reality okupované země.
Komik byl tentokrát překvapivě střídmý
Burian je ve Zlatém dně stále Burianem, ale jeho projev není tak výbušný jako v některých jeho nejslavnějších komediích. Česká televize ostatně upozorňuje právě na jeho nezvykle umírněný herecký projev. To podle mě filmu spíše pomáhá. Putička totiž není typický Burianův excentrik. Je to člověk, který má rád pořádek, práci a obchod. Jeho humor proto vychází hlavně z drobných situací a ze způsobu, jakým se snaží prosadit vlastní zkušenosti v novém prostředí.
A pak přijde scéna, na kterou se čeká. Burian se pustí do zápasu s rozkládacím žehlicím prknem. Jde vlastně o variaci jeho slavného řeckořímského souboje se židlí, který patřil k jeho charakteristickým jevištním číslům. Tentokrát ovšem proti němu nestojí židle, ale poněkud neposlušná domácí pomůcka. Zajímavé přitom je, že nejde jen o náhodně vymyšlenou filmovou rekvizitu. Slavná kombinace žebříku a žehlicího prkna skutečným výrobkem podnikatele Josefa Bartoně a na tomto principu byla postavena i Burianova scéna.
Věra Ferbasová odmítla hrát v německých filmech
Zita Kabátová měla s Burianem výbornou chemii
Zita Kabátová patřila ve třicátých a čtyřicátých letech k výrazným českým filmovým herečkám. S Burianem se před Zlatým dnem potkala už ve filmech Provdám svou ženu a Přednosta stanice. Zlaté dno tak bylo jejich třetím společným filmem. Jarmila Valentová je proti některým Burianovým partnerkám klidnější postavou. Kabátová se nesnaží komika přehrát ani mu konkurovat a díky tomu jejich společné scény fungují tak nějak mile a lidsky.
Kabátová později na Buriana vzpomínala s velkou náklonností. „On byl protchnutej takovým nějakým veselím dobrem. Ono mu to koukalo z očí. On když se na vás zadíval a tak jako udělal takovou nějakou grimasku, většinou ať chtěl, nebo nechtěl, anebo k tomu přidal ty jeho nádherný ruce, tak to bylo úplně… To se prostě nedalo vydržet,“ vysvětlovala.
Její vlastní kariéra ale měla po válce komplikovanější pokračování. Ve Zlatém dně ještě patří mezi hlavní hvězdy, její další filmové působení však ovlivnily poválečné poměry. Po delší pauze se k filmu vrátila a později hrála i ve vysokém věku. Zlaté dno zároveň ukazuje Kabátovou v několika časových rovinách. Film si pohrává s proměnou postav a herečka se musí přizpůsobovat různým životním etapám své hrdinky.
Pohnutý osud Ferbasové, Buriana i Streita
Vedle Buriana a Kabátové je obsazení filmu doslova přehlídkou známých tváří tehdejšího českého filmu. Věra Ferbasová hraje Putičkovu dceru Konstantinu, Raoul Schránil jeho syna Viléma a Antonín Streit dalšího syna Jaroslava. Objeví se také Jaroslav Marvan, Růžena Šlemrová, František Filipovský a řada dalších herců.
Osud Věry Ferbasové je pozoruhodný. Po Zlatém dně se na filmové plátno nevrátila dlouhých čtrnáct let. V roce 1942 přerušila kariéru mimo jiné proto, aby nemusela účinkovat v německých filmech. Po válce navíc přišly další zásahy do jejího života a s manželem přišla o majetek. K filmu se vrátila až v roce 1957 ve snímku Poslušně hlásím.
Pro Buriana bylo Zlaté dno jeho posledním filmem natočeným za protektorátu. Zákaz veřejného vystupování pro něj začal až 24. května 1945 a trval do února 1950. Po válce byl navíc vyšetřován a vězněn v souvislosti s obviněními týkajícími se jeho chování za okupace. Proto působí zpětně Zlaté dno trochu zvláštně. V době premiéry ještě diváci sledovali obrovskou hvězdu na vrcholu její popularity. Jen o několik let později byl Burianův profesní život zásadně přerušen.
Ještě hůř na tom byl Antonín Streit. po dokončení natáčení zanechal hraní nadobro a začal se naplno věnovat zemědělství. I z toho je zřejmé, že i když se divák smál povedené komedii, osudy některých aktérů filmů měly do bujarého veselí hodně daleko.
Zdroje: autorský článek s využitím
