Článek
O této lokalitě jsem opravdu nevěděla a dozvěděla jsem se o ní tak trochu oklikou. Takže od začátku. Nedávno jsem se dočetla, že je v Praze k vidění dílo Jana Kaplického. Jan Kaplický byl uznávaný český architekt mezinárodního významu, který žil převážně ve Velké Británii. V roce 1979 zde založil architektonické studio Future Systems, specifické svým vizionářským a futuristickým stylem.
Dílo Jana Kaplického jsem vždy obdivovala a nesmírně mě mrzí, že v Praze nebo jinde v Česku žádné dominantní dílo není. Na rozdíl třeba od britského Birminghamu, kde obchodní dům Selfridges, navržený právě studiem Jana Kaplického, tvoří jednu z nejznámějších dominant tohoto města.
Návrh tohoto architektonického studia Future Systems pro budovu Národní knihovny v Praze, takzvaný Blob, proto považuji za naprosto úžasný, inovativní a progresivní, a je obrovská škoda (alespoň podle mého neodborného názoru), že nikdy nebyl realizován.
A tak informace, že je možné v Praze zhlédnout sochu Acquae tohoto architekta, mě velmi potěšila. Instalace je vystavována v rámci festivalu Sculpture Line, což je mezinárodní sochařský projekt, a váže se k ní velmi zajímavý příběh. Toto umělecké dílo připomínající kapku vody, které měří téměř 9 metrů, a je široké téměř 5 metrů, bylo poprvé vystaveno v roce 2004 na milánském festivalu Triennale di Milano. Po dobu téměř dvaceti let o něm veřejnost neměla tušení. Teprve v roce 2023 Acquae objevil významný britský architekt a přítel Jana Kaplického Norman Foster při návštěvě Milána, a tak se díky jeho objevu dílo v roce 2024 dostalo do Prahy.
Acquae (2004), Jan Kaplický, výstava projektu Sculpture Line
Norman Foster je autorem mnoha ikonických staveb, jako například The Gherkin či London Millennium Bridge v Londýně, známé koncertní haly Sage v Newcastle upon Tyne, či Kings Norton Library na Univerzitě v Cranfieldu, a mnoha dalších.
A tak jsem do Bastionu vyrazila. Bastion U Božích muk navazuje na původní opevnění Nového Města, které nechal ve 14. století vybudovat Karel IV. Dostanete se tam například procházkou z Ostrčilova náměstí přes park Folimanka či z Albertova. Cestou přes park Folimanka je nutné překonat docela strmé schodiště. Směr z Albertova je tedy trochu méně náročný. Schodiště potom navazuje na původní opevnění, kolem kterého vede opravdu nevšední cesta s výhledy na pražské Nusle s ikonickým Nuselským mostem a Kongresovým centrem.
Cesta podél opevnění
Sochu Acquae najdete hned u vstupu do Bastionu a je opravdu úchvatná. Ale to nebylo vše. Bastion je doslova galerií pod širým nebem. Momentálně zde také probíhá výstava sochařských ateliérů Akademie výtvarných umění v Praze, Oči kůže. K vidění je zde opravdu nespočet neobvyklých plastik a uměleckých děl. Vše je umocněno nádhernými panoramatickými výhledy na Nusle, Vyšehrad, Smíchov či Malou Stranu.
Bastion U Božích muk, výstava Oči kůže
Až si vychutnáte umění i výhledy, můžete pokračovat v procházce, protože jen o pár kroků dál se nachází zahrada Ztracenka. A název je to více než příhodný. Stejně jako o Bastionu, o existenci Ztracenky jsem neměla nejmenší tušení. Zahrada je opravdu nádherná, s terasovitým uspořádáním, stromy, keři, lavičkami a dokonce zimními růžemi.
Zahrada Ztracenka
Praha nabízí nespočet světoznámých památek a dominant, ale stále jsou zde zákoutí, která dokážou překvapit a okouzlit. Spojení vhodného prostoru s pouličním uměním tak vytváří jedinečnou kombinaci, kterou stojí za to navštívit. Můj velký dík tak patří projektu Sculpture Line, díky kterému jsem měla možnost zhlédnout sochu Jana Kaplického, ale i objevit zase novou úžasnou část Prahy.
Tento článek bych ráda zakončila anketou, protože mě zajímá váš názor na moderní architekturu v Praze. Zapojíte se?
Anketa
Zdroje
