Článek
A přesně to se stalo mně a v reálném životě, několik let zpátky. Pamatuji si to dodnes, přesně tak, jako by to bylo včera, a vím, že na to nikdy nezapomenu.
Tehdy jsem procházela Vodičkovou ulicí v centru Prahy, kam chodím docela často, protože mám ráda obchody a kavárny v této části Prahy. Ale to není podstatné. Podstatné je, že když jsem přecházela přes přechod, z druhé strany přicházel ON. Jeden z mých nejoblíbenějších zpěváků na celém světě – Glen Hansard. Bylo to opravdu trochu neskutečné.
Viděla jsem ho sice tehdy o pár dní dříve na koncertě i několikrát předtím, když v Praze hrál. Ale tohle bylo úplně něco jiného. Jasně, to že na ulici potkáte někoho známého, se stává docela často. Ale jaká je asi pravděpodobnost, že náhodně potkáte jednoho z vašich nejoblíbenějších umělců přesně v tu chvíli a na tom stejném místě kde se právě nacházíte? Řekla bych, že hodně nízká. O to silnější zážitek jsem ze setkání měla, a popravdě, stále mám.
Opravdu nevím, kde se ve mně tehdy vzala ta síla, ale říkala jsem si: „No tak, dělej něco. Tohle je možná jediná příležitost, kterou kdy budeš mít si s ním promluvit.“ A tohle všechno se odehrávalo v řádu vteřin. A tak jsem sebrala všechnu odvahu a přistoupila k němu. A řekla jsem asi tu nejvíce „ohranou“ frázi na světě: „Ahoj Glene, jsi to ty?“ Usmál se a odpověděl, že ano. Řekla jsem mu, že jsem obrovská fanynka a potřásli jsme si rukou. Zmínila jsem také, že jsem navštívila jeho koncert, který se konal pár dní předtím v zahradách Pražského hradu. Koncert se mi líbil, ale ke konci už bylo docela chladno, protože to byl open air koncert. Zkrátka na setkání s držitelem Oscara a jednou z největších irských folkrockových legend vás nikdo nepřipraví.
A přestože šlo o setkání velmi krátké, bylo pro mě velmi intenzivní a nikdy na něj nezapomenu. Usmívala jsem se ještě několik dní poté. Zároveň to pro mě byl asi trochu šok. Vůbec mě v té chvíli nenapadlo požádat o společnou fotku. Ale zcela upřímně, tento zážitek mám v paměti navždy, i bez fotek. A od té doby také věřím, že se zázraky opravdu stávají (a nenechám si to zkazit slovem náhoda).
Poprvé jsem si Glena všimla už hodně dávno, konkrétně v roce 2008, kdy jsem viděla film Once. V tomto filmu hrál Glen s českou zpěvačkou Markétou Irglovou, a právě za píseň Falling Slowly z tohoto filmu společně získali zaslouženého Oscara. Tehdy jsem si oblíbila jak film, tak i hudbu, a samozřejmě i Glena. Mimochodem, píseň Falling Slowly je pořád velmi populární, fanoušci seriálu Emily in Paris si určitě vybaví scénu, kdy tuto píseň zpívají Mindy a Benoît.
Od té doby jsem využila téměř každou příležitost, kdy Glen a Markéta – ať už dohromady, nebo samostatně – koncertovali v Praze nebo jinde v České republice. Za zmíňku určitě stojí například koncert v roce 2018 ve Valašském Meziříčí, kde Glen vystupoval jako host irské kapely The Interference. Pokud tuto kapelu neznáte, možná si vybavíte jejich nádhernou píseň Gold z filmu Once.
Film Once byl dokonce zpracován i jako muzikál. Při návštěvě Londýna před několika lety jsem proto nevynechala příležitost muzikál navštívit. A bylo opravdu velmi milé slyšet na West Endu, mimo jiné, i píseň Ej Padá Padá Rosička, ale to už trochu odbočuji.
Glen Hansard (Koncert v Sono Music Club, Brno, 2021)
Kromě sólové kariéry je Glen Hansard součástí folkového dua The Swell Season s Markétou Irglovou a zároveň zakládajícím členem irské rockové skupiny The Frames. Naposledy jsem měla možnost vidět Glena společně s Markétou právě v rámci projektu The Swell Season letos v květnu ve Fóru Karlín. Pro fanoušky je to samozřejmě splněný sen, vidět tyto dva hudebníky opět společně na jednom pódiu. Na druhou stranu, pro tento typ hudby mně prostor Fóra Karlín připadal hodně veliký a neosobní. Komornější prostředí by bylo možná vhodnější, ale chápu, že je chce vidět obrovské množství lidí.
Vyjmenovat mé nejoblíbenější písně by vydalo na samostatný článek, protože skoro každá píseň je něčím jedinečná. Ale přece jen zmíním několik mých nejoblíbenějších: Bird of Sorrow, Her Mercy, Song of Good Hope nebo One of Us Must Lose a samozřejmě Falling Slowly.
A co vy? Už se vám někdy stalo, že jste náhodou potkali svého oblíbeného interpreta, herce nebo třeba sportovce? Napište mi do komentářů, zajímalo by mě, kdo to byl a jestli jste vedli podobně duchapřítomnou konverzaci.
