Článek
Cestování mám moc ráda, ale zatím jsem se pohybovala jen v rámci Evropy. Možnost navštívit Afriku během pobytu v jižním Španělsku se tak zdála jako skvělý nápad. Na skok do Afriky? Proč ne! I když, popravdě, pár důvodů bych asi našla, a tím prvotním byl asi trochu strach. Strach z jiné kultury, náboženství, stylu života a všeho, co jsem dosud nepoznala.
Musím ale říct, že mé počáteční obavy se rozplynuly doslova jako mávnutím kouzelného proutku a Maroko si mě naprosto získalo a doslova vzalo za srdce.
Jeden den v Maroku určitě nestačí, ale i během tak krátké návštěvy jsem pocítila jeho kouzlo, pohostinnost, toleranci, vřelost místních obyvatel i ryzí autenticitu, která mně na mnoha místech vehnala slzy do očí.
Prohlídku Tetuánu jsem absolvovala v rámci organizovaného zájezdu, který jsem s ohledem na svou počáteční nejistotu, považovala jako jistější variantu.
Z pobřeží Španělska se na africký kontinent dostanete trajektem přes Gibraltarský průliv. Nejprve do španělského autonomního území Ceuta a poté do Maroka. Plavba trajektem trvá asi hodinu a z horní paluby se vám naskytne dechberoucí pohled na Gibraltarskou skálu.
Gibraltarská skála
Z Ceuty to k marockým hranicím trvá zhruba 15 minut a potom je to necelá hodina jízdy do Tetuánu. A právě v tom okamžiku se ocitáte v úplně jiném, krásném a multikulturním světě.
Naše procházka vedená jak českou průvodkyní, tak i místním průvodcem začala u královského paláce. Protože byl král právě přítomen, okolí paláce střežily zátarasy a nebylo možné se k paláci přiblížit. V celém městě bylo také zvýšené množství policistů.
Od královského paláce jsme se vydali uličkami tetuánské medíny, která mně naprosto učarovala. Medína je název starodávných čtvrtí severoafrických měst, plných nekonečné spleti úzkých uliček a obehnaných pevnou zdí. Uličky jsou opravdu mimořádně úzké, spletité a je velmi snadné ztratit se v jejich zákoutích. Co původně sloužilo ke zmatení možných nepřátel dnes působí jako dokonalé bludiště.
Medína v Tetuánu
Procházeli jsme kolem pekáren, v jedné z nich nám dokonce nabídli na ochutnání místní chléb a my měli možnost nahlédnout dovnitř a zažít autenticitu této pekárny na vlastní oči. Ve výlohách mě uchvátily nádherné ručně vyšívané kaftany a umění zdejších tkalců a krejčích bylo možné zhlédnout přes otevřená okna jejich dílen.
Umění místních krejčích
Při procházce místním trhem s ovocem, kořením a rybami byla ve vzduchu cítit směs nejrůznějších vůní a intenzivně jsem cítila autentickou atmosféru tohoto místa. Doslova na každém kroku odpočívají kočky a roztomilá koťátka. Tyto kočky prý nemají majitele, ale i přesto je o ně prý dobře postaráno. Bylo nám však doporučeno je nehladit.
Kočky v Tetuánu potkáte na každém kroku
Medína v Tetuánu je neuvěřitelně malebná, s typickými bílými domky, mezi které se mísí azurově zbarvené fasády. Dveře domů z masivního dřeva jsou ozdobené mozaikami. Domky a obchody se mísí s mešitami, tržišti, náměstíčky s posezením a fontánami. A to vše je v neskutečně malém měřítku, a přesto působící naprosto harmonicky. Není proto překvapením, že se toto místo stalo v roce 1997 součástí světového dědictví UNESCO.
Malebné zákoutí medíny v Tetuánu
Prohlídka pokračovala návštěvou berberské lékárny, kde jsme měli možnost vyzkoušet nejrůznější přírodní krémy, mastičky a koření, a kde prodávají známé marocké zlato – arganový olej.
Výlet jsme zakončili večeří v typické marocké restauraci, kde podávali výbornou zeleninovou polévku a kuskus s kuřecím masem a zeleninou. Posezení bylo doplněno vystoupením místních hudebníků a tanečníků.
Po jídle jsme se vydali spletitými uličkami pomalu zpět, přes obchod se suvenýry, kde jsme si vyzkoušeli typické smlouvání při nákupu památečních předmětů, prošli jsme branou města Tetuán a tím naše prohlídka tohoto historického místa skončila.
Tetuán ve mě vyvolal velmi silné emoce a zanechal nezapomenutelné zážitky a vzpomínky. Svou autenticitou, exotickým kouzlem i ryzí upřímností a otevřeností jeho obyvatel.
Tak snad zase někdy na viděnou!
Zdroje:
