Článek
Když se dnes procházíme starou chalupou nebo roubeným stavením, může nás překvapit, jak malé otvory ve zdech kdysi lidem stačily. Okna někdy připomínají spíše úzké průzory než zdroj denního světla. Dveře zase bývají tak nízké, že se jimi dospělý člověk pohodlně neprotáhne bez sklonění hlavy. Člověka napadne, jestli byli naši předkové skutečně o tolik menší. Jenže vysvětlení je mnohem zajímavější.
Jedním z hlavních důvodů malých oken byla obyčejná snaha udržet v domě teplo. Staré venkovské stavby neměly moderní izolaci, kvalitní těsnění ani ústřední topení. V zimě se topilo v kamnech nebo u otevřeného ohniště a každá větší mezera ve stěně znamenala další místo, kudy mohl unikat teplý vzduch. Malé okenní otvory proto dávaly smysl. Dům měl být především obyvatelný i v chladných měsících, nikoliv co nejvíce prosvětlený.
Významnou roli hrála také cena skla. Dnes si můžeme nechat vyrobit velké okenní tabule v nejrůznějších rozměrech, ale pro naše předky bylo sklo dlouho drahým a obtížně dostupným materiálem. Ještě do konce 18. století se tabulové sklo vyrábělo náročnými postupy a velké kusy byly nákladné. Venkovské domy si proto často vystačily s malými okénky, která poskytovala alespoň základní světlo. Některé otvory se navíc původně nezasklívaly vůbec. Uzavíraly se okenicemi nebo jinými dostupnými materiály.
Malé rozměry měly i praktickou výhodu. Menší skleněná tabulka se při přepravě a používání snáze nepoškodila a její případná výměna nebyla tak drahá. Proto se i větší okna postupně skládala z několika menších tabulek. Typický vzhled starých oken tak nebyl jen otázkou módy, ale také tehdejších výrobních možností.
A co nízké dveře? Tady se nabízí vysvětlení, že lidé byli v minulosti výrazně menší. Výška postavy sice hrála určitou roli a v různých obdobích se tělesné proporce obyvatel lišily, ale rozhodně nejde o jediné ani hlavní vysvětlení. Nízký vstup měl především praktický význam. Menším dveřním otvorem unikalo při otevření méně tepla a dovnitř se nedostávalo tolik studeného vzduchu. V některých starých domech navíc býval vysoký práh, který pomáhal bránit pronikání nečistot a vody do obytných prostor.
Představme si zimní večer v chalupě, kde se topí v kamnech a venku mrzne. Každé otevření dveří znamená nepříjemný průvan. Menší vchod proto nebyl žádnou stavební chybou. Byl součástí promyšleného způsobu, jak si lidé dokázali udržet alespoň trochu tepla v době, kdy ho nebylo možné jednoduše doplnit otočením termostatu.
Rozměry oken a dveří se samozřejmě lišily podle období, regionu i majetkových poměrů majitelů. Jinak vypadala chudá roubená chalupa, jinak měšťanský dům a úplně jinak šlechtické sídlo. Bohatší lidé si mohli dovolit větší okna, kvalitnější zasklení i reprezentativnější vstupy. U venkovských staveb se naopak dlouho držela úsporná řešení, která odpovídala místním podmínkám a možnostem.
Postupem času se začala měnit také představa o tom, jak má správný dům vypadat. Sklo bylo dostupnější, stavební technologie pokročily a lidé chtěli mít v místnostech více světla. V 19. a na začátku 20. století se proto u mnoha domů objevovala větší a členitější okna. Některé staré chalupy dostaly při přestavbách nové okenní otvory a původní drobná okénka zmizela. Právě proto dnes můžeme na některých stavbách vidět rozdíly mezi původními částmi a pozdějšími úpravami.
Nízké dveře a malá okna tak nejsou jen kuriózním pozůstatkem minulosti. Vyprávějí o době, kdy se stavělo s jinými možnostmi, lidé jinak vytápěli své domovy a každá stavební úprava musela dávat praktický smysl. To, co nám dnes připadá nepohodlné a stísněné, mohlo být před několika staletími docela rozumným řešením.
Zdroje:
- Historie roubenek - Deník.cz
- Dělení a otvírání oken - Typická architektura Krkonoš a Jizerských hor
