Článek
Když se dnes procházíme historickými ulicemi, můžeme si všimnout zvláštního detailu. Na fasádách některých starých domů jsou okna, která nikam nevedou. Jindy se uprostřed zdi rýsují obrysy někdejších dveří, za kterými už dávno není žádná místnost ani průchod. Na první pohled to může vypadat jako nedokončená oprava nebo výsledek nešikovné přestavby. Jenže zazdívání oken a dveří mělo v minulosti často velmi konkrétní důvody. A některé z nich jsou natolik překvapivé, že by nás dnes vůbec nenapadly.
Jedním z nejzajímavějších vysvětlení je obyčejná snaha ušetřit peníze. Ve Velké Británii totiž existovala daň z oken. Zavedena byla v roce 1696 za vlády krále Viléma III. a její výše se odvíjela mimo jiné od počtu oken v domě. Majitelé nemovitostí tak museli za světlo a výhled doslova platit. Čím více oken měli, tím vyšší mohla být jejich daňová povinnost.
Tehdejší lidé na to reagovali způsobem, který je při dnešním pohledu téměř neuvěřitelný. Někteří začali okna zazdívat, aby snížili počet těch, která se započítávala do daňového základu. Na starých britských domech proto dodnes můžeme najít zazděné okenní otvory. Nešlo o architektonický rozmar ani o snahu vytvořit zajímavou fasádu. Majitelé jednoduše nechtěli platit státu více, než bylo nutné.
Daně ale nebyly jediným důvodem, proč se lidé zbavovali oken. V některých domech hrála důležitou roli také bezpečnost. Okna v přízemí mohla představovat snadnou cestu pro zloděje, zejména v době, kdy nebyly běžné moderní zámky, bezpečnostní skla ani pevné okenní rámy. Pokud majitelé zjistili, že určité okno představuje zbytečné riziko, mohli ho nechat zazdít a místnost zabezpečit jiným způsobem.
Jindy šlo o soukromí. Domy v historických městech často stály velmi blízko sebe a některá okna umožňovala sousedům nahlížet přímo do obytných místností. Zazdění otvoru mohlo být jednoduchým řešením nepříjemné situace. Lidé navíc v minulosti neměli takové možnosti, jak regulovat světlo a pohledy zvenčí, jako máme dnes.
Zajímavé příběhy se skrývají také za zazděnými dveřmi. Ty často souvisely s proměnami samotného domu. Původní vstup mohl přestat dávat smysl poté, co se změnilo uspořádání místností, přistavělo další patro nebo vznikl nový vchod z jiné strany budovy. Někdy se dveře zazdily proto, že se dvě sousední nemovitosti spojily v jednu. Jindy se naopak velký dům rozdělil mezi několik rodin a původní průchody už nebyly potřeba.
Existovaly také případy, kdy zazdění dveří souviselo s majetkovými spory nebo změnou vlastnictví. Pokud se například dům rozdělil mezi několik dědiců, bylo někdy potřeba oddělit jednotlivé části budovy. Původní dveře se zazdily, aby každý vlastník měl jasně vymezený prostor a nikdo nemohl procházet přes sousedovu část nemovitosti. Podobné úpravy vznikaly také při přeměně velkých měšťanských domů na menší nájemní byty.
Někdy však zazděné okno vůbec neznamená, že ho někdo dodatečně odstranil. Architekti totiž v minulosti často pracovali se symetrií fasád. Aby budova působila pravidelně a vyváženě, mohla mít na jedné straně okno, které ve skutečnosti nevedlo do žádné obytné místnosti. Zvenčí tak dům vypadal dokonale souměrně, přestože jeho vnitřní uspořádání bylo úplně jiné. Takové zdánlivě zazděné okno mohlo být součástí původního architektonického návrhu.
A právě tady je potřeba připomenout jeden zajímavý historický detail. Daň z oken sice skutečně vedla k zazdívání některých otvorů, ale není správné automaticky předpokládat, že každé zazděné okno na starém britském domě vzniklo kvůli ní. Historici upozorňují, že některé otvory byly pouze součástí architektonické kompozice a jiné změny měly úplně odlišné příčiny. Navíc se pravidla zdanění postupně měnila a v některých obdobích samotné zazdění okna majitele od daně neosvobodilo.
Britská daň z oken nakonec skončila v roce 1851. Lékaři a zdravotní reformátoři totiž stále hlasitěji upozorňovali na následky nedostatku denního světla a čerstvého vzduchu. V tmavých a špatně větraných bytech se lidem žilo hůře a hygienické podmínky přispívaly k šíření závažných nemocí. To, co mělo původně přinést státu další příjmy, tak mělo velmi nepříjemné důsledky pro běžné obyvatele.
Dnes jsou zazděné dveře a okna zajímavým svědectvím o tom, jak se měnil život našich předků. Za obyčejnou cihlovou zdí se může skrývat příběh rodinného dědictví, přestavby domu, snahy o větší soukromí nebo dokonce snahy ušetřit na daních. Až příště půjdeme kolem starého domu a všimneme si podivného obdélníku ve fasádě, možná se na něj podíváme úplně jinak. Nemusí jít o stavební nedostatek. Může to být pozůstatek rozhodnutí, které někdo udělal před několika staletími z velmi praktického důvodu.
Zdroje:
- Národní památkový ústav - Okna, dveře a historické prvky
- The National Archives - Window Tax
