Článek
Dědic ocelářské dynastie
Alfried Krupp von Bohlen und Halbach se narodil 13. srpna 1907 v německém Essenu. Rodina Kruppů sídlila ve výstavné Ville Hügel a Alfried tu vyrůstal po boku svých sourozenců. Kmotrem mu byl německý císař Vilém II. Takové vazby do nejvyšších pater starého císařského Německa určovaly chlapci osud dlouho předtím, než vůbec stačil sám rozhodnout, kým chce být.
Inženýrství studoval v Mnichově, Berlíně a Cáchách v letech 1928 až 1934. Členem podporujícím SS se stal už v roce 1931. Tehdy ještě nikdo netušil, že z mladého stoupence Hitlera vyroste jeden z významných představitelů hospodářského pilíře Třetí říše. Mezi německými průmyslníky byl příznivcem nacismu od počátku.
Pán koncernu Hitlerovou milostí
V březnu 1943 vystřídal svého stárnoucího otce Gustava ve funkci předsedy představenstva firmy. Hitler vydal mimořádný dekret, jímž v roce 1943 plně přepsal dědické nároky na celou firmu na Alfrieda. Smyslem Lex Krupp bylo také ušetřit firmě obrovský odvod při dědění.
Kruppův koncern během války zabíral průmyslové podniky v okupovaných zemích, mezi něž patřily i československé Škodovy závody.
Sto tisíc otroků za ostnatým drátem
Podle konzervativních odhadů využily Kruppovy podniky v programu otrocké práce téměř 100 000 osob. Odhaduje se, že přibližně 70 000 z těch, kdo pro Kruppa pracovali, zemřelo v důsledku metod, jaké používali táboroví dozorci.
V roce 1943 mu SS povolilo nasadit 45 000 ruských civilistů jako nucenou pracovní sílu v ocelárnách a 120 000 válečných zajatců v uhelných dolech. V Kruppových továrnách dřelo krom Němců i 68 896 zahraničních dělníků, 23 076 válečných zajatců a 4 978 vězňů z koncentračních táborů. Nešlo o náhodnou výpomoc v krizi, ale o systematicky vedený a do detailu evidovaný systém otrocké práce.
Berthawerk pod komíny krematorií
Krupp byl po nástupu nacistů hlavní oporou německého zbrojního programu. Když nacistický stát začal přepínat hospodářství na válečnou výrobu, byly to právě Kruppovy hutě, slévárny a montážní haly, které dodávaly tanky, děla a ponorky pro frontu. Markstädt patřil k největším pracovním táborům organizace Schmelt zřízeným pro židovské vězně. Tábor sloužil pro dělostřeleckou továrnu zvanou Bertha-Werk a vznikl v Horním Slezsku. Tahle adresa v zapadlém koutě Slezska se stala jedním z hlavních cílů transportů, jež měly průmyslu dodávat dělostřelecké hlavně pro německou armádu.
Druhý Kruppův závod byl zřízen přímo uvnitř vyhlazovacího tábora. Podle svědka, který stanul před norimberským tribunálem, byly z oken osvětimského závodu vidět tři komíny krematoria. Argument, že podnikatelé v centrále nic nevěděli o tom, co se děje s jejich dělníky, se v takovém případě hroutí už při pohledu z okna kanceláře. Po porážce u Stalingradu Alfried prohlédl, že vítězství už nepřijde, a začal své jmění tajně přesunovat za hranice.
Před americkým tribunálem v Norimberku
Po skončení války byl Krupp postaven před soud za podporu nacistického režimu a využívání nucené práce. V samostatném Případu X stanul před americkým vojenským tribunálem spolu s jedenácti bývalými řediteli Kruppovy skupiny. Tribunál vynesl rozsudek odnětí svobody na dvanáct let s konfiskací veškerého majetku. Rozsudek měl pro velký byznys symbolický rozměr, protože norimberská lavice obžalovaných tehdy jasně vyslovila, že majitelé průmyslových impérií nesou trestní odpovědnost za zločiny, k nimž posloužila jejich produkce.
Hlavní norimberský žalobce Robert Jackson tehdy prohlásil, že „Kruppovy podniky jsou symbolem ziskuchtivosti a neblahých sil, které ohrožovaly mír v Evropě“.
Obvinění však byl Krupp nakonec zbaven, protože společnost v období před druhou světovou válkou řídil jeho otec, nikoli on sám.
Alfried Krupp během norimberských procesů s válečnými zločinci
Studená válka mu vrátila bohatství
V padesátých letech vystřídal denacifikační kurs ostrý protisovětský postoj, do kterého kapitalističtí magnáti zapadli jako klíčový prvek. To byl moment, kdy se ze včerejších obžalovaných stávali přes noc vítaní partneři pro znovuvybudování Evropy proti východnímu bloku.
Spojenci na počátku padesátých let přehodnotili svůj postoj k německému průmyslu, protože hospodářsky silné Spolkové Německo bylo důležitější než stará vina. Argument, proti kterému se v té době nedalo politicky oponovat, zvlášť když rostla studenoválečná konfrontace a Západ potřeboval pro své zbrojní programy silné hospodářské zázemí. Na začátku šedesátých let měl jeho majetek hodnotu přesahující jednu miliardu dolarů.
Zdroje:
https://www.britannica.com/money/Alfried-Krupp-von-Bohlen-und-Halbach
https://en.wikipedia.org/wiki/Alfried_Krupp_von_Bohlen_und_Halbach
https://en.wikipedia.org/wiki/Krupp_family
https://en.wikipedia.org/wiki/Krupp_trial
https://en.wikipedia.org/wiki/Krupp
https://spartacus-educational.com/FWWkruppA.htm
https://denikreferendum.cz/clanek/12099-jezte-kroupy
https://ekonom.cz/c1-60349220-zakladatel-dynastie-delovych-kralu
https://en.nuremberg.media/news/20201120/18071/Srematorium-Pipes-Seen-From-Windows-of-Krupps-Auschwitz-Factory.html
https://www.holocaustmatters.org/markstdt-camp-overview/
Obrázky
Autor: Department of Defense. European Command. Office of Military Government for Germany (U.S.). Office of the Chief of Counsel for War Crimes. 3/15/1947-6/20/1949 – This file was contributed to Wikimedia Commons by National Archives at College Park - Still Pictures as part of a cooperation project. The donation was facilitated by the Digital Public Library of America, via its partner Digital Public Library of America.Record in source catalogDPLA identifier: a18034112d49bfa195f8ba7093f5a597National Archives Identifier: 169157420, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=106368558
Von Bundesarchiv, Bild 183-R93432 / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5368752
