Článek
Krutý experiment
Příběh, který dodnes budí mráz po zádech, začal ambicemi jednoho lékaře v uniformě SS. Kurt Heissmeyer toužil po profesuře a jako vstupenku k ní si zvolil experimenty na vězních koncentračního tábora Neuengamme u Hamburku, kde se pokoušel najít způsob léčby tuberkulózy. Odborná obec přitom jeho teorii o možnosti vyvolat imunitu vstříknutím živých bacilů považovala za neudržitelnou ještě před tím, než s experimenty vůbec začal.
Pro svůj záměr si nechal z Osvětimi poslat dvacet židovských dětí, deset chlapců a deset dívek, kterým bylo pět až dvanáct let, a vybral je tam osobně Josef Mengele. Do transportu je nalákal slibem, že se vrátí ke svým matkám. Na konci listopadu 1944 skupinka dorazila do Neuengamme. Tam jim Heissmeyer vstříkl živé tuberkulózní bakterie a poté jim chirurgicky vyjmul lymfatické uzliny pod pažemi, aby pozoroval průběh choroby.
Poslední noc ve školním sklepě
Na jaře 1945 se západní fronta zhroutila a britské jednotky postupovaly směrem k Hamburku. Pro nacisty to znamenalo jediné: svědky i důkazy experimentů bylo nutné zlikvidovat co nejrychleji. Dvacátého dubna, v den Hitlerových šestapadesátých narozenin, převezli děti spolu s jejich pečovateli nákladním automobilem k bývalé škole na ulici Bullenhuser Damm, která patřila k síti pobočných táborů Neuengamme.
Jeden z esesáků později vypověděl, že si děti sedly na lavice a byly veselé, protože poprvé opustily tábor a vůbec nic netušily. Táborový lékař Alfred Trzebinski jim dal injekci morfia, aby se nemohly bránit, a poté je esesmani v sousední místnosti pověsili na háky ve zdi. Celé noční řádění měl pod velením právě SS-Obersturmführer Arnold Strippel. U prvního popraveného dítěte se smyčka kvůli nízké hmotnosti nechtěla utáhnout. Ostatky všech obětí odvezli zpátky do hlavního tábora a tam je zpopelnili v krematoriu, aby zmizela každá stopa.
Spravedlnost, která se nedostavila
Strippel nastoupil k SS už v roce 1934 a jeho první služební místo se nacházelo v koncentračním táboře Sachsenburg. V prosinci 1948 ho na frankfurtské ulici poznal bývalý vězeň z Buchenwaldu a okamžitě přivolal policii. Soud ho rok nato odsoudil za vraždy v Buchenwaldu k jednadvacetinásobnému doživotnímu trestu s přidaným desetiletým vězením.
Za masovou vraždu dětí v Bullenhuser Damm ho sice začali vyšetřovat v šedesátých letech, prokuratura však případ zastavila s odůvodněním, že nelze prokázat takzvané „nízké pohnutky“, bez nichž německé právo vraždu neuznávalo. Roku 1969 mu frankfurtský soud přehodnotil rozsudek z vraždy na pouhé napomáhání a Strippel vyšel na svobodu.
Odškodné za „neoprávněný“ pobyt za mřížemi
Protože nový trest činil pouhých šest let a Strippel seděl dvacet, vyplatila mu spolková vláda 121 500 západoněmeckých marek jako náhradu za čtrnáct let strávených ve vězení údajně „bezdůvodně“. Suma vzbudila skandál až v parlamentu. Sociálnědemokratický poslanec Norbert Gansel se veřejně podivil, jak je možné, že přeživší holokaustu obdrželi za den strávený v koncentračním táboře pět marek, zatímco jejich někdejší věznitel inkasoval mnohonásobně více. Z vyplacených peněz si pořídil pohodlný byt v ulici Talstrasse ve frankfurtské čtvrti Kalbach a žil tam nerušeně až do své smrti prvního května 1994.
Třiatřicet let ticha kolem školního sklepa
Budova na Bullenhuser Damm se po válce vrátila ke svému původnímu účelu a žáci, kteří do ní chodili, se o hrůze ve sklepních prostorách vůbec nedozvěděli. Trvalo více než tři desetiletí, než se případ dostal na veřejnost. V roce 1978 na něj narazil novinář Günther Schwarberg a následně v magazínu Stern zveřejnil sérii reportáží nazvanou „SS lékař a děti“.
Rok poté přijeli příbuzní zavražděných dětí na místo činu poprvé v životě, a tehdy také vznikla Asociace dětí z Bullenhuser Damm, která u školy založila pamětní růžovou zahradu. Advokátka Barbara Hüsing ve stejném roce podala jménem rodin obětí trestní oznámení na Strippela, ale hamburský soud v roce 1987 řízení definitivně zastavil s poukazem na pachatelův zdravotní stav. Od té doby se každoročně dvacátého dubna konají u bývalé školy pietní ceremonie, na něž přijíždějí potomci obětí ze všech koutů světa.
Příběh dvaceti dětí z Bullenhuser Damm připomíná, jak snadno může právní systém selhat, když spravedlnost závisí na vůli, a ne na zákonech. Kdo se o osudu těchto dětí chce dozvědět víc, může navštívit pamětní místo přímo v suterénu hamburské školy, které je otevřené každou neděli.
Zdroje
https://en.wikipedia.org/wiki/Arnold_Strippel
https://en.wikipedia.org/wiki/Bullenhuser_Damm
https://www.kinder-vom-bullenhuser-damm.de/en/introduction/
https://www.kinder-vom-bullenhuser-damm.de/en/history-of-the-children/the-experiments/
https://www.kinder-vom-bullenhuser-damm.de/en/history-of-reprocessing/the-perpetrators/
https://www.kinder-vom-bullenhuser-damm.de/en/history-of-reprocessing/
https://www.dark-tourism.com/index.php/germany/15-countries/individual-chapters/199-bullenhuser-damm
https://dirkdeklein.net/2025/04/20/the-children-of-bullenhuser-damm-a-horrific-echo-from-the-holocaust/
https://www.theeuropean.de/wissenschaft/ss-moerder-arnold-strippel-bekam-nach-dem-krieg-121-500-mark
https://www.kinder-vom-bullenhuser-damm.de/en/history-of-the-children/20-children/sergio-de-simone/
