Článek
Voda, která teče rovnou ke kořenům
Klidně je možné, že jste to viděli u babičky nebo u souseda, jehož záhon vám každoročně zvedá tlak, protože ten váš na něj nestačí. Celé to stojí na jednoduchém nápadu, který zvládnete během jednoho volného odpoledne. K sazenici se do půdy vloží nádrž s vodou, ze které vláha přes stěny postupně prosakuje do okolní zeminy. Nejde přitom o nic moderního, nýbrž o starobylý postup zavlažování, jehož kořeny sahají více než čtyři tisíce let zpátky. Písemné zmínky o stejném řešení pocházejí od čínských pěstitelů zhruba před dvěma tisíciletími. Pojmenování se sice mění podle toho, v jaké části světa se zrovna nacházíte, jádro věci je ale pořád totožné: úsporně a chytře dopravit vodu až ke kořenům. Docela hřejivá je už jen ta myšlenka, že co spolehlivě sloužilo před tisíciletími, posune dnes bez problémů úrodu i na našem potemku.
Celý vtip tkví v tom, že si rostlina odebere jen takové množství, jaké zrovna potřebuje. V suché půdě kořeny vodu z nádoby přímo nasávají, protože okolní vyprahlá zemina vytváří podtlak. Po pořádném dešti naopak voda v nádobě zůstává a vydá se ven, až když se zem kolem zase vysuší. Klidně bychom to mohli přirovnat k trpělivé chůvě, která dohlíží, aby rostlina netrpěla nedostatkem ani nadbytkem. Díky tomu rostlina nemusí snášet vyčerpávající skoky mezi vyschnutím a přemokřením, takže vydrží růst i nasazovat plody delší dobu.
Denní zalévání žene kořeny k povrchu
Právě v tomhle bodě je vidět, proč podzemní zásoba vody trumfne každodenní polévání povrchu. Většina z nás přitom postupuje ze zvyku přesně naopak, večer co večer s hadicí v ruce. Zalévání do hloubky a v delších intervalech totiž nad denním kropením vyhraje pokaždé. Pokud rostlina den za dnem dostává jen trošku vody na povrch, kořeny se drží mělko pod hlínou, kde je snadno usmaží slunce a sebere jim vláhu horko. A přesně v tom mnozí zapálení pěstitelé svým rajčatům bezděčně škodí.
Zakopaná nádrž to celé otáčí ve prospěch rostliny. Vláha se totiž uvolňuje hluboko u kořenů a tenhle přístup vede k hlubokému zakořenění a husté síti kořínků. Rajčata k tomu navíc umí nasadit další kořeny všude tam, kde je stonek zasypaný hlínou. Jakmile je tedy voda k mání hluboko v zemi, kořeny se za ní pouštějí dolů a rostlina získá daleko stabilnější oporu. Nejlepší je, když se voda dostane přibližně patnáct až dvacet centimetrů do hloubky, kde se nachází většina kořenů. O síle rostliny tak rozhoduje hloubka, kterou ze záhonu prostým okem vůbec nezahlédnete.
Jámu nahradí i obyčejná petláhev
Není kvůli tomu nutné pořizovat zvláštní keramiku ani sypat peníze za nákladné systémy. Skvěle se hodí to, co stejně máte po ruce a co byste jinak hodili do tříděného odpadu. Postačí vyhloubit důlek asi deset centimetrů hluboký a do něj usadit plastovou láhev dnem dolů, hrdlem nahoru, až po krček. Do dna a spodní části láhve se udělá několik maličkých dírek o průměru špendlíkové hlavičky, aby voda odcházela jen pozvolna. Připravená láhev tímhle způsobem dodává vodu přímo ke kořenům a na povrchu se nic nepromrhá. Je to taková milá víkendová kutilovina, u které vás ke všemu těší, že nemusíte sáhnout do peněženky.
Při zakopávání nechte několik centimetrů hrdla čnít nad zem a hlínu okolo poctivě udusejte. Pak už hotovou zásobárnu jen dolíváte podle potřeby, obvykle tak jednou týdně, za největších veder klidně obden. Po čase získáte odhad, kdy je vhodné přilít, a sledování hladiny se stane skoro samozřejmou součástí ranní procházky po zahradě.
Méně práce a méně prasklých plodů
Hlavní devízou téhle metody je úspora vody, a rozhodně ne malá. V porovnání s klasickým poléváním shora se spotřeba vody sníží zhruba o padesát až sedmdesát procent. Rajčatům přitom vyhovuje obzvlášť dobře, protože po přesazení a zasypání části stonku vytvářejí hustou síť kořenů, která ze stálé vlhkosti u kořenů hodně těží. Rajče si proto s tímhle řešením poradí výborně, podobně jako třeba tykve nebo okurky.
Stálá vlhkost s sebou nese ještě jednu velkou výhodu, kterou ocení každý, komu loni úroda popraskala. Praskliny totiž vznikají přesně ve chvíli, kdy rostlina po suchém období dostane naráz spoustu vody. Tytéž ostré přechody z vyprahlé do rozmoklé půdy pravděpodobnost popraskaných rajčat ještě zvyšují. A pokud kořeny přeskakují mezi žízní a přemokřením, dostává se do rostliny málo vápníku a na dně plodů naskakují tmavé vpadlé fleky. Zrovna tahle dvojice neduhů dokáže zkazit potěšení z jinak vydařené sklizně, přestože jim lze předejít poměrně lehce.
Co si z toho odnést
Jestli letos toužíte po rajčatech bez prasklin a chcete se zbavit denního cestování s konví, vyzkoušejte k sazenici zahrabat obyčejnou láhev či neglazovanou nádobu a dovolte vodě, ať odvede svou práci pod zemí. V okamžiku, kdy je půda vyschlá, si kořeny vodu ze zásoby vytáhnou samy a rychleji. Na vás pak zůstane jen občasné dolití a zbytek přenecháte rostlině, ať si o vodu řekne podle svého. Čas od času se zkrátka vyplatí vrátit k tomu, co spolehlivě sloužilo už našim babičkám, a tahle mokrá jáma je toho hezkou ukázkou.
Zdroje
https://www.epicgardening.com/ollas/
https://ucanr.edu/blog/coastal-gardener/article/olla-irrigation
https://www.thecaliforniapotcompany.com/aboutirrigationpots
https://wateruseitwisely.com/blog/olla-irrigation/
https://www.nativeseeds.org/blogs/blog-news/how-to-use-olla-irrigation
https://bledfarm.com/blog/how-to-water-tomatoes-correctly
https://www.tomatobible.com/plant-tomatoes-deep/
https://www.gardeningknowhow.com/garden-how-to/projects/making-plastic-bottle-irrigator.htm
https://gardeningbeyond.com/how-often-to-water-garden-tomatoes/
