Bedřich Karen byl syn dělníka ze Škodovky. Skončil jako hvězda Národního s 5000 korunami od ministra

Bedřich Vojtěch Fremmr přišel na svět patnáctého října roku 1887 v Plzni. Otcem chlapce byl Jan Fremmer, dělník plzeňské Škodovky, matkou Barbora rozená Kotěšovská. Plzeňskou reálku Karen před maturitou opustil, protože ho táhlo divadlo a literatura. V Praze pak chodil na soukromé hodiny k hereckému veteránovi Národního divadla Josefu Šmahovi.

Roku 1905 se z Budilova podnětu stal členem venkovské společnosti J. E. Sedláčka. V dalších letech procestoval ještě soubory J. Tuttra a A. Kučery a v roce 1908 si zazpíval i v libeňské operetě Marie Zieglerové. Pro mladého herce byla taková léta zatěžkávací zkouškou, ale zároveň školou, jakou mu žádná pražská konzervatoř tehdy nemohla dát.

Roku 1910 Vendelín Budil pozval Karena do plzeňského Městského divadla, kde Karen vydržel sedm let. Návrat do rodného města mu dal pevné jeviště i čas dozrát do podoby hrdinského typu, který si později přinesl do Prahy.

V roce 1917 ho objevil Karel Hugo Hilar a získal ho z Plzně do Městského divadla na pražských Královských Vinohradech. Cesta z plzeňského Městského divadla na pražské Vinohrady byla pro herce, který si do té doby zvykl spíš na kočovné soubory a regionální publikum, skokem do úplně jiné soutěže.

Z Hilarova vinohradského období proslul Karen jako don Rodrigo v Corneillově Cidovi a inscenace se v roce 1919 dočkala devatenácti repríz. Tolik repríz znamenalo v poválečné Praze divácký úspěch, který udělal z dosud kočujícího herce nepřehlédnutelnou pražskou postavu.

Když Hilar v roce 1921 nastoupil do čela činohry Národního divadla, Karen ho z Vinohrad bez váhání následoval. V Národním divadle pak Karen jako kmenový herec zůstal až do roku 1959. Téměř čtyři desetiletí na jediné scéně z něj udělala pamětníka, který viděl střídat se režiséry, šéfy souboru i celé éry, aniž by sám opustil své místo na hereckém soupisu.

Hilar si Karena vybral do okruhu čtyř kmenových herců po boku Václava Vydry staršího, Eduarda Kohouta a Romana Tumy. Být počítán mezi tyhle čtyři jména nebyla jen lichotka, ale i závazek tahat na svých bedrech největší tituly sezony. Z Hilarových inscenací proslul jako Mercutio v Romeovi a Julii roku 1924 a o čtyři roky později jako titulní Faust. V Karenově hereckém rejstříku figurují i titulní postavy Cida a Hjalmara Ekdala z Ibsenovy Divoké kachny.

V roce 1926 obdržel Karen za herecké umění prvorepublikovou Státní cenu. Cenu uděloval každoročně k dvacátému osmému říjnu, výročí samostatnosti, resort školství a národní osvěty.

Dramatická tvorba a herecké výkony se mezi oceňované obory přidaly už od roku 1924. Diplom doprovázela peněžní suma 5 000 Kč. Resort školství a národní osvěty řídil v té době slovenský agrárník Milan Hodža, který ministerský úřad převzal dvanáctého října 1926. Hodža dočasně spravoval i ministerstvo pro sjednocení zákonů a organizaci správy.

Premiéra Medkova Plukovníka Švece se v Karenově titulním obsazení odehrála sedmadvacátého října 1928 a inscenace v Národním divadle dala dohromady stodeset repríz. Premiéra naplánovaná na předvečer výročí republiky a hlavní role v takové hře nebyly žádné jednoduché obsazení, ale úkol s patřičnou symbolickou váhou. Stejnou postavu si o rok později přenesl před filmovou kameru režiséra Svatopluka Innemanna.

Mezi Karenovými dalšími velkými divadelními postavami je i Marlowův Gaveston z dramatu Edvard II. Premiéra Čapkovy Bílé nemoci s Karenem v roli dvorního rady Sigelia se odehrála 29. ledna 1937 ve Stavovském divadle. Inscenaci Bílé nemoci tehdy režíroval Karel Dostal, scénu navrhl Vlastislav Hofman a hra se hrála celkem třiaosmdesátkrát.

V meziválečných sezonách Karen hostoval také v ostravském Národním divadle moravskoslezském, kde si zahrál třeba Thorntona Claye z komedie Společenská smetánka. Na ostravské scéně Karen v sezonách 1927/28, 1928/29, 1931/32 a 1932/33 ztvárnil mimo jiné Cyrana z Bergeracu i samotného plukovníka Švece. Bedřich Karen zemřel jednadvacátého srpna 1964 v Mariánských Lázních ve věku šestasedmdesáti let.

Zdroje

https://mk.gov.cz/doc/cms_library/06_statni-ceny_publikace-16113.pdf

https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=5903:karen-bedrich&Itemid=108&lang=cs

https://plus.rozhlas.cz/bedrich-karen-6633903

https://vlada.gov.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1918-1938-csr/vlastimil-tusar-1/prof–phdr–milan-hodza-42948/

https://www.databazeknih.cz/zivotopis/bedrich-karen-145043

https://www.osobnosti.cz/bedrich-karen.php

https://zivotopis.osobnosti.cz/bedrich-karen.php

https://www.ndm.cz/cz/osoba/6057-karen-bedrich.html

http://archiv.narodni-divadlo.cz/inscenace/898

http://archiv.narodni-divadlo.cz/inscenace/2296

https://www.cojeco.cz/bedrich-karen

Obrázky

Autor: Neznámý – Moravian Library in Brno, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=143769541

Autor: Luděk Kovář, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=28974351