Článek
Potvrzený patnáctý červen
V září jsem do rodinného chatu poslala fotografii rezervace na 15. června. Obřad se měl konat na malém zámečku za městem, hostina v bývalé stodole a fotograf měl dorazit už na přípravu. S Petrem jsme termín vybírali podle jeho směn a podle toho, kdy měla být volná naše oblíbená kapela.
Do konce října jsem zaplatila zálohy. Za obřad šest tisíc, za hostinu dvaatřicet tisíc a fotografovi pět tisíc. Smlouvy jsem si pročetla; všechny tři zálohy byly nevratné a změna termínu byla možná jen v případě, že by se na původní den našel náhradník. Markovi jsem to tehdy nezdůrazňovala. Nepředpokládala jsem, že to bude potřeba.
Jiný hotel, stejný den
V lednu mi zavolal bratr. Bez úvodu oznámil, že se s Lucií budou brát 15. června. Vybrali hotel, kde měli v červnu volný jediný termín, právě ten náš. Marek mluvil rychle a bylo z jeho hlasu slyšet, že počítá s tím, že si svůj termín posunu. Řekl, že naše svatba je menší a že se rodina nějak rozdělí. Zeptala jsem se, jestli si pamatuje, kdy mám rezervaci. Odpověděl, že ano, ale že to přece není tak složité změnit.
Vysvětlila jsem mu, že jsem zaplatila třiačtyřicet tisíc a že bez náhradníka o ně přijdu. Chvíli mlčel a pak řekl, že hotel už má také zaplacený. Řekl, že mu hotel nabídl slevu, pokud rezervaci potvrdí do konce týdne, a že to nechtěl propásnout. Nechtěla jsem se hádat, tak jsem mu navrhla, ať zkusí hotel požádat o jiný termín. Odpověděl, že jiný termín nemá. Bylo mi jasné, že jeden z nás bude muset ustoupit, ale neviděla jsem důvod, proč bycj to měla být já.
Rodiče začali volat
Do týdne mi začala volat matka. Lucie byla ve čtvrtém měsíci a rodiče tvrdili, že později už by se v šatech necítila dobře. Podle nich jsem měla být rozumnější a svatbu odložit. Zeptala jsem se, jestli mi ztrátu záloh nahradí. Otec řekl, že přece nejde o peníze. Matka dodala, že odmítnutím rozděluji příbuzné.
Zavolala jsem na zámeček i fotografovi. Na zámečku měli v červnu volný jen náš 15. červen, jiný termín až v září. Fotograf měl v červnu plno a na podzim už měl jiné závazky. Poslala jsem rodičům přesné částky a podmínky ze smluv. Matka mi pak poslala jména příbuzných, kteří by si museli vybrat, a chtěla, abych je obvolala.
Lucie zavolala
Koncem února mi zavolala Lucie. Byla unavená a mluvila tiše. Řekla, že Marek jí tvrdil, že svůj termín určitě změním. Nechtěla se hádat a nechtěla být ta, kvůli které se rodina rozhádá. Zeptala jsem se, jestli ví o mých zálohách. Řekla, že o částce nevěděla. Pak se zeptala, jestli bych nemohla změnit jen obřad a hostinu nechat na jiný den. To by ale nešlo; obřad i hostina byly spojené s konkrétním místem a lidmi.
Navrhla jsem jí, ať se s Markem podívají po jiném hotelu. Řekla, že hotel má nevratnou zálohu dvacet tisíc a že Marek jiný termín odmítá. Bylo mi jí líto, ale nechtěla jsem rozhodovat za ni ani za Marka. Řekla jsem jí, že pokud jde o mě, termín zůstává. Ať se rozhodnou oni.
Rozhodnutí zůstalo
Matka mi pak volala každý den. Střídaly se prosby, výčitky a rady, abych byla větší člověk. Přestala jsem zvedat telefon a začala odpovídat zprávou. Nakonec jsem do rodinného chatu napsala, že termín 15. června zůstává, pozvánky jsou objednané a další hovory o změně už nechci. Kdo přijede, tomu budu ráda. Kdo nepřijede, tomu to nebudu vyčítat.
