Článek
Stěhování v sobotu dopoledne
Stěhovala jsem se v sobotu dopoledne. Byt 2+kk v jsem od července pronajala mladému páru na rok. Většinu nábytku jsem rozdala sousedům a charitě, protože Jana mi řekla, že u nich budu mít jen malý pokoj a žádnou komoru. Nechala jsem si krabici s doklady, oblečení a dvě oblíbené konvice. V novém pokoji bylo lůžko, noční stolek a skříň; zbytek místnosti zabralo kočárkové příslušenství, které Jana uklidila ke zdi. Večer jsme jedli v kuchyni s jejím manželem Markem a dvěma dětmi. Bylo to poprvé, co jsem u nich měla spát.
Papír po večeři
Po večeři děti odešly do pokoje a Jana položila na stůl vytištěný papír. Byla to nájemní smlouva na pokoj, který jsem právě obývala. Měsíční nájem a zálohy na energie, splatné do pátého dne v měsíci. V okolí se podobné pokoje pronajímaly za podobné částky, takže cena nebyla nesmyslná. Jenže jsem ji nečekala. Papír měl datum začátku platnosti a podpisové řádky pro mě i Janu. Jana seděla naproti mně a čekala, že vezmu propisku. Zeptala jsem se, proč mi to neřekla dřív, než jsem se vzdala bytu. Pokrčila rameny a řekla: „Bydlet u nás zadarmo nemůžeš, mami.“ Marek se díval do stolu. Doplnila, že mají vyšší splátku hypotéky a že jim rostou zálohy. To jsem chápala. Nechápala jsem, proč to mělo být tajemstvím až do prvního večera.
Seznam na druhém papíru
Pak vytáhla druhý papír. Byl to ručně psaný seznam. Od pondělí do pátku vyzvednout děti ze školky a školy, ve středu a v pátek uvařit večeři, v sobotu vytřít společné prostory. U položky hlídání bylo napsáno, že když budou děti nemocné, zůstanu doma já, protože Jana nemůže chybět v práci. Na konci seznamu stálo, že mám děti vodit k lékaři, když Jana nemůže. Přečetla jsem to dvakrát. Seznam mi ukázal, že mě nepozvala jen proto, že bych byla sama. Potřebovala levnou výpomoc a nájemníka v jednom. Řekla jsem, že hlídání i vaření můžeme probrat, ale jako pomoc, ne jako povinnost. Jana se ohradila, že ona přece nemá na to platit chůvu a že bych měla mít radost, že můžu být s rodinou. Marek konečně promluvil a navrhl, ať si to necháme na ráno. Jana řekla, že smlouvu chtěla mít vyřešenou hned, protože od příštího týdne začíná nová směna.
Co se dá vrátit
Ráno jsem zavolala nájemníkům. Byt měli pronajatý do konce června a mluvili o tom, že by chtěli zůstat i déle. Nemohla jsem je vyhodit jen proto, že jsem si špatně domluvila rodinu. Zavolala jsem i do realitní kanceláře, která mi byt pronajala; potvrdili, že smlouva je na rok a předčasné ukončení by znamenalo pokutu a vrácení kauce nájemníkům. Pak jsem si otevřela inzeráty. Pokoje v okolí byly drahé. Neměla jsem nábytek ani našetřeno na nové vybavení. Spočítala jsem si, že nemám kam se vrátit, ale že to neznamená, že musím podepsat všechno, co mi dcera předloží.
Tři body na okraji smlouvy
Večer jsem si sedla s Janou a Markem znovu. Vytáhla jsem její smlouvu a napsala na okraj tři body: platím nájem a energie, ale pouze poměrnou část, hlídám výjimečně a po domluvě, společné prostory uklízím stejně jako ostatní. Jana chtěla vědět, jestli si myslím, že ona je služka. Řekla jsem jí, že si myslím, že jsme se měly bavit dřív. Podepsala jsem jen upravený papír, který jsme spolu sepsaly na jednu stránku, a to na tři měsíce. První splátku jsem poslala hned, aby bylo jasné, že nechci bydlet zadarmo. Jana mi druhý den řekla, že s tím papírem nesouhlasí, ale Marek ji přesvědčil, ať to zkusíme. Od té doby se doma moc nemluví. Děti si mě zvykly potkávat v kuchyni a Marek mi nosí noviny. Jana se ptá na hlídání jen tehdy, když si sama najde náhradu, pokud řeknu ne. Čtu dětem před spaním, když mám chuť, ne podle seznamu. V pondělí jsem si koupila skříňku na kolečkách a do ní si složila doklady. Tu tříměsíční dohodu mám v šuplíku a vím, že až skončí nájem mého bytu, budu se rozhodovat znovu. Tentokrát se nejdřív zeptám, co všechna ta nabídka znamená.
