Článek
Nepříjemný začátek
Do ordinace jsem šla s mírnou nervozitou. Poslední měsíce mě trápily bolesti kloubů a obvodní lékařka mě poslala ke specialistce. Už při vstupu jsem cítila, že její chladný pohled neznamená nic dobrého. Působila odměřeně a její hlas zněl podrážděně. Podala jsem jí výsledky vyšetření, které jsem si nechala udělat na vlastní žádost, protože jsem chtěla znát příčinu svých potíží.
Posměch místo pomoci
Jakmile si papíry prohlédla, zvedla oči a nahlas, aby to slyšela celá čekárna, pronesla něco v tom smyslu, že jsem zbytečně plašivá a že takové výsledky má prý dnes kdekdo. Připadala jsem si trapně a zbytečně. Všichni v čekárně ztichli a já cítila, jak se mi rudnou tváře. V duchu jsem si říkala, že už sem nikdy nepřijdu.
Nečekaná reakce čekárny
Pak se ale ozvala starší paní sedící u dveří. Rázně prohlásila, že lékař by měl své pacienty uklidnit, a ne je zesměšňovat. Přidal se i mladší muž, který řekl, že by si to ke své mamince nenechal líbit. Někdo jiný připomněl, že výsledky testů nejsou žádná legrace a že každý má právo se ptát a hledat pomoc. V tu chvíli jsem cítila obrovskou úlevu, že nejsem sama.
Zahanbená doktorka
Doktorka zjevně nečekala, že se jí lidé v čekárně postaví. Její tvář ztvrdla a najednou se snažila mluvit tišeji. Nabídla mi, že mi vše ještě jednou vysvětlí, a začala se chovat o něco profesionálněji. Přesto jsem cítila, že to bylo spíš kvůli ostatním než kvůli opravdové snaze mi pomoci.
Odchod s pocitem podpory
Když jsem odcházela, pár lidí se na mě povzbudivě usmálo a jedna paní mi pošeptala, že se nemám nechat odradit. Cítila jsem vděčnost vůči těmto úplně cizím lidem. I když jsem odcházela s pocitem, že doktorka se chovala nevhodně, zároveň jsem si uvědomila, že lidská podpora má obrovskou sílu.
Myslím, že nebýt jejich zásahu, odnesla bych si z té ordinace jen ponížení. Takhle jsem si odnesla i vědomí, že na nespravedlnost nemusím být sama.
