Eva Braunová se za Hitlera vdala v bunkru v 1 ráno. Otravu vyzkoušeli nejdřív na fence Blondi

Eva Anna Paula Braunová se narodila 6. února 1912 v Mnichově. Otec Fritz byl státní zaměstnanec a matka Franziska, rozená Kranburger, byla dcerou veterináře. Rodina patřila k té solidní bavorské střední třídě, kde se zlobí kvůli rozbitému talíři, ale o velkých věcech se mlčí.

Adolfa Hitlera potkala v roce 1929 ve fotoateliéru Heinricha Hoffmanna, když jí bylo sedmnáct. Sestře Ilse o tom okamžiku Eva později vyprávěla, že si toho dne zkrátila sukni a měla pocit, jako by ji ten gentleman „očima pohlcoval“. Tehdy ještě nikdo netušil, že právě před touto sedmnáctiletou prodavačkou stojí muž, jehož jméno za pár let bude děsit celý kontinent. Hned při prvním setkání mu Eva strčila do kapsy lísteček, na který se Hitler poté zeptal, jestli žertuje.

Hitler ji ve své závěti zařadil hned na první místo svých osobních odkazů a v případě jeho smrti měla doživotně dostávat 12 000 říšských marek ročně. U muže, který Německu opakovaně sděloval, že je oženěn jenom s vlastí, představoval takový odkaz mlčenlivé přiznání, které veřejnost nikdy zahlédnout neměla. V deníku z 18. února 1935 si Eva zapsala prosbu, ať se její štěstí brzy naplní, a vyznala se z nekonečné radosti, že ji Hitler tolik miluje.

Hitler nikdy nedovolil, aby se Eva objevovala s ním na veřejnosti. Reinhard Spitzy, pobočník Joachima von Ribbentropa, později prozradil, že Eva měla v Hitlerově prostředí výsadu, která jiným nebyla dovolena: směla zpívat, tančit, lakovat si nehty na červeno a kouřit cigaretu venku. Mezi muži v uniformách, kteří se v Hitlerově blízkosti pohybovali jako ve výslužbě s permanentkou na vlastní život, působila ta drobná blondýna jako bytost z jiného světa.

Po atentátu z 20. července 1944 mu Eva napsala emocemi nabitý dopis, ve kterém přísahala, že ho bude následovat kamkoli, „dokonce do smrti“, protože žije jen pro jeho lásku. To už nebyl projev dívky, která se na všechno ptá, ale slova ženy, která se rozhodla, že tu cestu pojede dál.

Eva přijela 15. dubna 1945 proti Hitlerovým výslovným přáním do berlínského bunkru. Komplex tvořily dva propojené kryty: starší Vorbunker a níže položený Führerbunker, dokončený v roce 1944. Strop Führerbunkru tvořil beton tlustý téměř tři metry. Tohle nebyla budova, ze které se odchází na čerstvý vzduch jen tak, aby si člověk udělal jasno.

Dne 28. dubna 1945 nechal Hitler popravit Evina švagra Hermanna Fegeleina, který byl Himmlerovým styčným důstojníkem v jeho štábu. Téhož dne Hitler obdržel zprávu BBC, podle které Heinrich Himmler nabídl kapitulaci západním Spojencům. V koridorech bunkru se začalo rozmotávat to, co mělo přijít poslední, totiž svatba a poslední vůle. Rudá armáda se v té chvíli nacházela na Postupimském náměstí, asi kilometr od bunkru.

Wagner přišel do bunkru v uniformě nacistické strany s páskou Volkssturmu těsně před jednou hodinou ranní 29. dubna. Roli oddávajícího plnil padesátiletý městský radní Walter Wagner. Wagner byl právník, který vstoupil do nacistické strany 1. července 1931.

Komorník Heinz Linge později vzpomínal, že Wagner byl při obřadu stejně rozechvělý jako Eva Braunová a četl text dvoustránkového typu třesoucím se hlasem. Snoubenci u stolu prohlásili, že jsou čistého árijského původu a netrpí dědičnými chorobami. Wagner padl už druhý den v boji u nádraží Anhalter Bahnhof, kde dostal zásah do hlavy, a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

Hitler dokumenty své závěti nakonec podepsal teprve ve 4 hodiny ráno. Mezi svatebním šampaňským a podpisem rozsudku nad sebou samým ležely jen čtyři hodiny, ve kterých se diktátor pokoušel uspořádat papíry, jež už nikomu na světě k ničemu nebudou.

Ten samý 29. duben 1945 začal Hitler pochybovat o účinnosti kyanidových kapslí, které dostal od Himmlerovy SS. Aby si jejich účinnost ověřil, povolal SS-lékaře Wernera Haaseho do Führerbunkru, aby jednu kapsli vyzkoušel na jeho fence Blondi. Po Himmlerově zradě, o které ten den dostal zprávu z BBC, se ten samý jed, který mu měl zaručit důstojný odchod, jevil jako věc, která potřebuje vyzkoušet na živém tvorovi. Kyanidovou kapsli rozdrtili psovi v tlamě a fenka v důsledku otravy zemřela.

Eva nedlouho předtím v poslední větě, kterou si Traudl Jungeová zapamatovala, prosila sekretářku, aby se pokusila prorazit ven a vyřídila Bavorsku její pozdrav. Linge dostal od Hitlera v 15:15 poslední rozkaz, ať se přidá k některé skupině a pokusí se prorazit na západ, a až bude mrtev, má bojovat „pro přicházejícího člověka“. Asi v půl čtvrté odpoledne uslyšelo několik svědků jediný výstřel z pistole. V chodbách, ve kterých se ještě před chvílí pily zbytky šampaňského ze svatební noci, dolehlo po jediné ráně to zvláštní ticho.

Eva si vložila do úst kapsli s kyanidem a Hitler se střelil do pravého spánku. Hitlerův šofér Erich Kempka si při vynášení mrtvé Evy uvědomil, že její šaty jsou na boku mokré, a nejprve si myslel, že se sama zastřelila. Až později se dozvěděl, že to byla voda z převrhnuté vázy. Těla obou novomanželů vynesli zaměstnanci nouzovým východem do zahrady za Říšským kancléřstvím a polili je 180 až 200 litry benzínu.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Eva_Braun

https://en.wikipedia.org/wiki/Death_of_Adolf_Hitler

https://text-message.blogs.archives.gov/2014/03/04/hitlers-political-testament-personal-will-and-marriage-certificate-from-the-bunker-in-berlin-to-the-national-archives-in-washington-d-c-part-i-the-creation-of-the-documents/

https://www.britannica.com/biography/Eva-Braun

https://en.wikipedia.org/wiki/Blondi

https://en.wikipedia.org/wiki/Walter_Wagner_(notary)

https://en.wikipedia.org/wiki/F%C3%BChrerbunker

https://spartacus-educational.com/Traudl_Junge.htm

https://spartacus-educational.com/GERbraunE.htm

https://ww2gravestone.com/hitlers-dog-blondi/

https://www.encyclopedia.com/women/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/braun-eva-1912-1945

https://history.hanover.edu/hhr/18/HHR2018-williamson.pdf

https://rarehistoricalphotos.com/eva-braun-story-pictures/

Obrázky

Autor: Bundesarchiv, B 145 Bild-F051673-0059 / CC-BY-SA, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5457502

By Bundesarchiv, B 145 Bild-F051673-0059 / CC-BY-SA, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=85246435