František Smolík proslul jako Galén. Odešel z KSČ, a aby nemusel vysílat s nacisty, zlomil si nohu

František Smolík přišel na svět 23. ledna 1891 v Královských Vinohradech, které tehdy ještě nebyly součástí Prahy. V Záhřebské ulici provozoval otec Ladislav malé hokynářství, ke kterému přikoupil ještě tehdy hojně využívaný mandl. Otec si nepřál mít doma komedianta a poslal syna místo konzervatoře do učení na elektrotechnika. V osmi letech mu zemřela matka Marie, která podlehla krátké nemoci. Otec se s novou rolí jediného rodiče vyrovnával po svém a Františkův životní plán dál neoblomně spojoval s budoucí prosperitou rodinného krámu v Záhřebské.

Přesto ho právě divadlo začalo přitahovat víc než cívky, dráty a kabely, které měl podle otcova plánu jednou ovládnout. Při instalaci hlavního lustru ve vinohradském hledišti se v roce 1907 učedník elektrotechniky poprvé ocitl na divadelních prknech. Roku 1908 prošel mladý Smolík hereckým kurzem v soukromé škole Karla Želenského. Šestého července 1908 utekl z domova a přidal se ke kočovné společnosti Josefa Faltyse. Premiéru na profesionálních prknech absolvoval v červenci téhož roku jako František ve hře Obětní beránek od Walthera Steina.

Roku 1914 zakotvil ve Švandově divadle, kde poznal i svou pozdější manželku Miladu Ortovou. Na to, aby se Smolík novému působení skutečně věnoval, ovšem nedostal po vypuknutí světové války příliš času a uniformu obdržel rychleji než dlouhodobou smlouvu. V rakouské uniformě bojoval na ruské i italské frontě a po dvou letech předstíral duševní chorobu, aby byl propuštěn. Z fronty se dostal také do ruského zajetí, odkud se mu podařilo vrátit. Vinohradské Městské divadlo ho přijalo na sklonku roku 1921 a vydržel u něj třináct sezon.

S Miladou Ortovou stanul před oltářem v roce 1920 a manželství spolu prožili dvaapadesát let. Nemohli mít děti, a tak mu Milada sama nabídla adopci i rozvod, oboje však s pevností odmítl. Vztah, jenž odmítal náhražky i podmínečné jistoty, se stal pevným a tichým bodem každého dalšího Smolíkova hereckého i civilního rozhodnutí.

Souhlas s přechodem do Národního divadla v roce 1934 podmínil tím, že do souboru přijmou i jeho manželku. Před prvním českým jevištěm ho ale o čtrnáct let dříve oslovila i filmová kamera, tehdy ještě tiše a bez slov a bez velkých honorářů. Svou první filmovou roli, Peruna v němém Křestu svatého Vladimíra režisérky They Červenkové, ztvárnil v roce 1920. Němé filmování bylo pro divadelního herce úplně jinou živností a Smolík se k němu vrátil teprve po létech, když do kin přibyl zvuk a slovo.

Ve světové premiéře Bílé nemoci 29. ledna 1937 stál na jevišti Národního divadla v roli Otce, fanatika obětujícího válce vlastní manželku. Trojnásobně mu byla udělena Státní cena, v letech 1931, 1937 a 1951. Z patnácti hlasů pražských filmových kritiků jich pro něj v lednu 1940 zaznělo osm, což stačilo na druhé místo v jejich anketě. Hlasy odborných kritiků ho tehdy řadily mezi nejvýraznější mužské tváře českého filmu konce třicátých let, ačkoli si herec sám o své obraze hvězdy nikdy nedělal žádné velké iluze.

Účinkování v propagandistické rozhlasové hře nacistů odmítl tím, že si nechal úmyslně zlomit nohu spřáteleným lékařem. Skutek tichého, ale neobratného odporu se stal v hereckém prostředí pražskou legendou, aniž by ho herec sám kdy příliš zmiňoval na veřejnosti či v rozhovorech pro tisk a rozhlas.

Doktora Galéna v Čapkově Bílé nemoci ztělesnil i na jevišti Národního divadla, kde inscenace měla premiéru 3. dubna 1957. Přesně po dvaceti letech od světové premiéry se tedy konečně dostal i k postavě, jejíž jméno bylo s Čapkovým dramatem nejhlasitěji spojováno. Rozhlasovou Bilanci od Heinricha Bölla nahrál Český rozhlas v roce 1965 pod taktovkou Josefa Červinky, hereckou partnerkou byla Olga Scheinpflugová. Životní filmovou rolí se mu stal profesor Málek v Krejčíkově dramatu Vyšší princip z roku 1960. Učitel ze stojaté vody protektorátní gymnaziální školy promlouval k poválečnému kinosálovému publiku zvláštním tichým hlasem člověka, který už nemohl déle mlčet. Na 21. mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách roku 1960 si za tento výkon odnesl medaili prezidenta Biennale. Titul národního umělce mu byl udělen v roce 1953, později získal také Řád práce v roce 1958 a Řád republiky v roce 1961.

Stranickou legitimaci KSČ odevzdal, když se zabil mladý Stanislav Neumann. Tři dny po jednaosmdesátých narozeninách, 26. ledna 1972, herec zemřel.

Zdroje

https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-prazane/702404/pred-50-lety-zemrel-otec-skolastykus-apostol-lidskosti-frantisek-smolik-v-praze-stavel-za-valky-barikady.html

https://zivotopis.osobnosti.cz/frantisek-smolik.php

https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=5456%3Asmolik-frantisek&Itemid=111&lang=cs

https://www.reflex.cz/clanek/causy/111358/poustevnik-skolastykus-nebo-profesor-malek-z-vyssiho-principu-pred-50-lety-zemrel-herec-frantisek-smolik.html

https://www.vlasta.cz/celebrity/frantisek-smolik-mlady-filmy-manzelka/

https://www.fdb.cz/lidi/21820-frantisek-smolik.html

http://archiv.narodni-divadlo.cz/umelec/3467

https://zeny.iprima.cz/pohadkovy-kral-herec-frantisek-smolik-se-deti-nedockal-bez-manzelky-odmital-hrat-423396

https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/126955/frantisek-smolik

https://temata.rozhlas.cz/bilance-s-frantiskem-smolikem-7984616

Obrázky

Autor: Susankovav – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=178637614

Upraveno z originálu Autor: National film (not existing since 1945), author anonymous – Kinorevue (Czech), 27. 5. 1942, title page, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=55813335