H. Braunsteiner mučila vězně v koncentráku. Po válce žila 14 let v USA jako spořádaná hospodyňka

Hermine Braunsteinerová přišla na svět 17. července 1919 ve vídeňské římskokatolické dělnické rodině. Otec se v rodině živil jako řezník a zároveň přivydělával coby řidič pro místní pivovar. Snem mladé dívky bylo pomáhat lidem v profesi zdravotní sestry, ale rodina na studium peníze prostě neměla. V Anglii se proto pár let živila tím, že posluhovala v cizí domácnosti.

Po anšlusu Rakouska v roce 1938, kdy Hitler zemi připojil k Říši, se z Hermine stala německá občanka. Z britských ostrovů se vrátila zpět do Vídně a posléze zakotvila v Berlíně, kde nastoupila do letecké továrny Heinkel. Plat dělnice u montážního pásu jí ale na pohodlný berlínský život příliš nestačil a jí samotné se začalo hodit, že stát zřizuje místa s mnohem lepším výdělkem. Konec srpna 1939 ji zastihl jako čerstvou dozorkyni ve výcviku v koncentračním táboře Ravensbrück.

V říjnu 1942 došlo mezi ní a Marií Mandl, která tábor vedla, k roztržce a Hermine si zažádala o převelení. Argumenty, které tehdy mezi dvěma sadistickými ženami padaly, se historie nedozví, ale obě dobře věděly, že vedle sebe v jednom táboře dlouho fungovat nedokážou. Žádosti vyhověli a do nového působiště nastoupila v polském Majdanku, vyhlazovacím a pracovním táboře u Lublinu.

V lednu 1943 ji v táboře povýšili na pomocnou dozorkyni. Mezi její povinnosti patřilo vybírat ženy a děti, které měly skončit v plynových komorách. Sehnala si zvláštní obuv osazenou ostrými ocelovými hřeby a v ní vězeňkyně doslova udupávala. Vězňové jí kvůli tomu chování dali přezdívku „Kobyla“.

Děti při selekcích chytala za vlasy a házela je na korby nákladních aut směřujících k plynovým komorám. Za své krvavé „úspěchy“ si v roce 1943 vysloužila Válečný záslužný kříž 2. třídy. V systému, který za zabíjení rozdával medaile, byla taková dekorace přesně tím signálem, jenž zaručeně potvrzoval, že nadřízení proti jejím metodám nemají vůbec žádné výhrady.

V lednu 1944 ji při evakuaci Majdanku převeleli zpět do Ravensbrücku, kde dostala vrchní dozorčí funkci v pobočném táboře Genthin. Sedmého května roku 1945 z lágru zmizela ještě dřív, než dorazily tanky Sovětů. Útěk před frontou ale neznamenal, že by si někam zalezla a čekala na konec; vrátila se do rodného města a doufala, že v poválečném chaosu projde. V Rakousku ji nakonec zatkli a vyměřili jí tři roky vězení pouze za skutky, kterých se dopustila v Ravensbrücku. V dubnu 1950 už byla z vězení venku a rakouské úřady jí přislíbily, že ji za další skutky stíhat nebudou, a udělily jí amnestii.

Po propuštění si přivydělávala v hotelech a restauracích. Tam také potkala Američana Russella Ryana, který sloužil nebo pracoval v Německu. Vzali se v roce 1958 a usadili se v Kanadě. V dubnu 1959 přijela přes Kanadu na americkou půdu a v lednu 1963 jí byla udělena americká státní příslušnost

S manželem žila v newyorské čtvrti Maspeth v Queensu, kde si v roce 1964 koupili dům. Sousedy v Maspethu si Hermine získala vlídným chováním a důkladnou péčí o domácnost. Po čtrnáct dlouhých let žila v Americe v ustavičném strachu, že si pro ni jednoho dne někdo přijde.

Na její stopu narazil v lednu 1964 v telavivské kavárně lovec nacistů Simon Wiesenthal, když k jeho stolu po ohlášení v rozhlase přisedly tři přeživší majdaneckého tábora. Ženy mu se slzami v očích vyprávěly o dozorkyni, která jejich tábor terorizovala a které říkali Kobyla. Pátrání převzal mladý reportér Joseph Lelyveld a u druhého zvonku, na který stiskl, ji našel.

Spojené státy ji v roce 1971 zbavily občanství. Po ztrátě amerického pasu putovala přímo k soudu do Německa. V lavici obžalovaných nyní nestála sama; vedle ní seděli další bývalí příslušníci personálu, kteří před třiceti lety dělali totéž a teď byli souzeni společně s ní. Soudci ji shledali odpovědnou za 80 vražd, dále jí přičetli návod ve 102 případech smrti dětí a spoluúčast na zabití tisíce lidí.

Po dlouhém řízení byla nakonec odsouzena k doživotnímu trestu, a ten si odpykávala až do roku 1996, kdy ji ze zdravotních důvodů propustili.

Zdroje:

https://www.svetzeny.cz/pribehy/kobyla-z-majdanku-hermine-braunsteiner-sadisticka-dozorkyne-dokazala-ukopat-zeny-k-smrti

https://g.cz/pribeh-hermine-braunsteiner-zle-dozorkyni-z-koncentracniho-tabora-rikali-kobyla-z-majdanku/

https://www.dotyk.cz/magazin/hermine-braunsteiner-30000414.html

https://www.dotyk.cz/magazin/kobyla-z-majdanku-krutou-dozorkyni-v-ocelovych-botach-dopadli-az-v-kanade-20201004.html

https://www.lifee.cz/trendy/rikali-ji-kobyla-z-majdanku-vezne-v-koncentracnim-tabore-tyrala-specialnimi-botami_79720.html

https://www.ctidoma.cz/clanek/historie/nemecka-kobyla-braunsteiner-pred-dozorkyni-s-hreby-v-botach-nebylo-v-koncentracnim-tabore-uniku-77631

https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-zrudy-z-koncentracnich-taboru-tyhle-zeny-muceni-a-tyrani-bavilo-krutost-mely-v-krvi-98658

https://en.wikipedia.org/wiki/Hermine_Braunsteiner

https://archives.law.virginia.edu/dengrove/writeup/war-criminal-hermine-braunsteiner-mare-majdanek-trial

https://junipercivic.com/juniper-berry/article/amazing-stories-from-middle-village-maspeth-4

https://www.qchron.com/qboro/i_have_often_walked/maspeth-woman-was-a-sadistic-nazi-camp-guard/article_56e761c8-ed92-530c-8235-eba64ea669d9.html

https://www.damninteresting.com/hunting-for-kobyla/

Obrázek

Restaurováno ze zdroje: „Autor neznámý – Muzeum Majdanek, volné dílo (public domain), https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=25610180“