Článek
Běžná směna, která se zvrtla
Pracovala jsem ten den od oběda a bylo rušno jako vždycky. V kuchyni to vonělo po guláši a pečeném mase, v hospodě se smály skupinky štamgastů a já běhala od stolu ke stolu. Všechno šlapalo, až dokud se neobjevil muž, který měl v ruce plastovou láhev od piva. Vypadal spokojeně, posadil se a když jsem k němu přišla, s úsměvem mi řekl, jestli bych mu mohla přinést sklenici.
Nečekaná prosba
Chvíli jsem nevěřila vlastním uším. Zeptala jsem se ho, jestli si přeje pivo točené nebo lahvové, protože nabídku máme širokou. On se ale rozhlédl a úplně samozřejmě mi řekl, že on už má svoje, jen by chtěl tu sklenici, aby to vypadalo víc jako v hospodě. V tu chvíli jsem cítila, jak mi tuhnou rysy.
Moje reakce
Měla jsem chuť se rozesmát, ale místo toho jsem se k němu naklonila a řekla: „Pane, jestli si chcete nalít svoje pivo do sklenice, běžte domů do kuchyně. Tady jste v restauraci a sklenice patří k našemu zboží. Jestli chcete pít, objednejte si. Jinak běžte ven, laviček je venku dost.“ V tu chvíli u stolu vedle praskl smích a já věděla, že trefa padla přesně.
Hostův vzdor
Muž se začal ošívat a snažil se mě přesvědčit, že by to nikomu nevadilo. Dokonce mávl rukou směrem k ostatním stolům, jako by chtěl dokázat, že je to úplně normální. Jenže já jsem cítila, jak ostatní hosté nastražili uši. A nebylo by to fér, aby někdo popíjel svoje pivo zadarmo, zatímco ostatní platí. Tak jsem trvala na svém a dala jasně najevo, že přes tohle vlak nejede.
Nečekaná podpora
Chvíli se zdálo, že se na mě oboří, ale pak se z vedlejšího stolu ozval jeden štamgast. Ten mu popravdě řekl, že by měl respektovat podnik a že tady se pije to, co nabízí hospoda. Přidali se i další a já najednou cítila, že v tom nejsem sama. Muž chvíli seděl, koukal na svou lahev, a nakonec jen pokrčil rameny. Bez slova vstal, zastrčil pivo do tašky a odešel.
Pocit zadostiučinění
Když za ním zaklaply dveře, vrátila se atmosféra zpátky do normálu. Hosté se smáli, objednávali a já cítila zvláštní hrdost. Bylo mi jasné, že kdybych mu tu sklenici přinesla, ztratila bych respekt, a navíc by to mohlo působit jako neúcta k lidem, kteří poctivě platí. Ten večer jsem se domů vracela s pocitem, že jsem udělala správnou věc, a i když to byla maličkost, připadala jsem si silnější než ráno.
