Článek
Natěsnané rostliny si vzájemně berou světlo
Tahle plodina je vyložený milovník slunce a každý den se neobejde bez šesti až osmi hodin přímého svitu. Berte je jako lidi na pláži, kteří touží po vlastním místě na slunci, nikoli po tlačenici v jediném kousku stínu. Pokud se rostliny tísní těsně u sebe, jejich dolní patro skončí v zástinu a keři chybí energie na tvorbu plodů. Neméně zrádné je i bezvětří v porostu: klesne-li mezera pod nějakých 60 cm, vzduch přestane mezi rostlinami proudit a plísně mají vyhráno. Připočtěte k tomu fakt, že kořeny mohutnějších odrůd klesají až do zhruba 90 cm a při natěsnání si pod zemí konkurují o vodu i živiny.
V hlíně se totiž svádí druhý, očím skrytý souboj, na který při výsadbě obvykle vůbec nepomyslíme. Přidaných pár centimetrů se tedy štědře zúročí na kondici keřů i na hmotnosti úrody, ačkoli zjara působí volný prostor okolo sazenice téměř jako plýtvání.
Trpasličí keře zvládnou natěsno, popínavé typy chtějí prostor
Dřív než vytáhnete svinovací metr, mrkněte na visačku u rostliny, prozradí vám víc než kterákoli paušální poučka. Nižší, takzvaně determinantní typy dorostou do určité výšky, tam se zastaví a plody vydají v jedné vlně; postačí jim mezera kolem 45 až 60 cm. Skutečným zakrslíkům, kteří se nevytáhnou výš než pár desítek centimetrů, postačí dokonce 25 až 30 cm, neboť se do stran rozrůstají jen minimálně. Takoví drobečci najdou domov i na parapetu okna či na rohu balkonu, kde by rozložité keře nikdy nepřežily.
Oproti tomu indeterminantní, šplhavé odrůdy míří stále výš a rodí až do příchodu mrazů, přičemž dosáhnou výšky zhruba dva a půl metru. S tak nezkrotnou chutí růst není o čem smlouvat, svůj prostor si zkrátka uzmou samy. Maličká cherry i koktejlové odrůdy stojí kdesi mezi oběma krajnostmi a zpravidla se spokojí s 30 až 45 cm.
Roli hraje také zvolená opora
A teď ten háček, který řadu pěstitelů zaskočí: jedna a tatáž odrůda si může pokaždé žádat jinou plochu, záleží na tom, jak ji vyztužíte. Řečeno jinak, vzdálenost neodvozujte od samotné sazenice, nýbrž od opory, kterou pro ni chystáte.
Přivázaná k jednomu kolíku se popínavá rajčata obejdou s mezerou 45 až 60 cm. Pokud sáhnete po drátěných klecích, počítejte s rezervou a dopřejte jim 75 až 90 cm, ať se jedna konstrukce neopírá o druhou. A když rostlinám dovolíte plazit se po zemi zcela bez opory, vyhraďte jim rovnou 90 až 120 cm. Z takhle rozvalených keřů sice vznikne malebná džungle, jenže prodrat se jí ke sklizni pak dá pořádně zabrat. Druhý pól představuje vedení na jeden výhon u svislého motouzu, u nějž lze rostliny vysadit klidně jen 30 až 45 cm od sebe. Funguje tu prostá rovnice: čím těsněji rostliny stojí, tím svědomitěji je třeba je vylamovat, aby mezi nimi mohl proudit vzduch. Tuhle cenu za ušetřené místo je rozumné vzít na vědomí hned zkraje, ne až v létě, kdy vás dožene. Štěpovaným rostlinám, jež mívají bujnější vzrůst, věnujte pokaždé minimálně 60 cm.
Kolik keřů uživí vyvýšený záhon?
Vyvýšený záhon žádný zázrak nepřináší a platí pro něj táž pravidla jako pro běžnou půdu, i tady proto mezi rostlinami ponechte zhruba 45 až 60 cm. Bednění kolem záhonu totiž rádo vyvolává klamný pocit, že na malém prostoru uživíte víc rostlin, než je únosné. Jediná úleva přichází u skutečně hluboké a živné půdy: pokud má záhon přes 30 cm zeminy, smíte rostliny umístit nepatrně těsněji. Populární systém čtverečních stop zase vyhrazuje jediné rajče na každý čtvercový díl plochy. U pěstování v nádobách je počet ještě snazší, na jeden květináč jedna rostlina, aby si kořeny nemusely o nic konkurovat.
A jestliže pěstujete v řádcích, ponechte mezi nimi 90 až 120 cm, ať se k rostlinám bez potíží dostanete při zálivce i česání. Onu uličku mezi řádky doceníte hlavně tehdy, až budete s plnou náručí lavírovat mezi keři a snažit se žádný z nich nezlomit.
Maličkosti, které snadno vypadnou z hlavy
Potěšující zpráva pro malé zahrady: rajčata se opylují sama, k nasazení plodů tedy nepotřebují zástup sousedů a obstojí i osamoceně. I samojediná rostlina na balkoně vám tak může vystrojit plnou misku, což potěší každého, kdo si hlídá každý centimetr. Při sázení se nezdráhejte zasunout rostlinku pořádně do hloubky, třeba až k prvním lístkům, protože ze zahrnuté lodyhy vyraší další kořínky. A nepřekotně: na záhon rajčata patří až ve chvíli, kdy se zemina ohřeje nad 16 °C, jinak jen marně přešlapují na místě. Několik dní trpělivosti navíc přinese víc užitku než zbrklé sázení do studené půdy, z níž se rostlina sbírá celé týdny.
Když to celé sečteme, většina rajčat bude spokojená zhruba s 45 až 90 cm prostoru, podle toho, jak mohutně rostou. Čím svědomitěji vylamujete a vyvazujete, tím těsněji je smíte vysadit; pokud je naopak necháte růst, jak samy chtějí, raději přidejte rezervu. A jakmile na sklonku jara zakolísáte mezi „vejde se tam ještě jedna“ a vzdušnou mezerou, dejte přednost té mezeře. Zahrada vám to vrátí naprosto hmatatelně, obsypanými keři, k nimž se navíc snadno dostanete. Volný prostor okolo mladé rostlinky se totiž do léta sám zacelí a vám ubude jak potýkání s plísní, tak smutek z chabé sklizně.
Zdroje
https://www.homesandgardens.com/gardens/how-far-apart-to-plant-tomatoes
https://www.hgtv.com/gardening/edible-gardening/how-far-apart-should-tomatoes-planted
https://sowrightseeds.com/blogs/planters-library/how-far-apart-to-plant-tomatoes
https://www.gardeningknowhow.com/edible/vegetables/tomato/spacing-tomato-plants.htm
https://yardandgarden.extension.iastate.edu/faq/what-proper-spacing-when-planting-tomatoes-garden
https://www.epicgardening.com/tomato-spacing/
https://urbanfarmie.com/how-far-apart-to-plant-tomatoes/
https://www.tomatobible.com/tomato-plant-spacing/
https://extension.usu.edu/vegetableguide/tomato-pepper-eggplant/planting-spacing
