Jan Drda napsal Dařbujána i Vyšší princip. Zavíral své kolegy, ale nakonec režim ostře kritizoval

Spisovatel Jan Drda spatřil světlo světa 4. dubna 1915 v Příbrami. Jako šestiletému mu zemřela maminka, když se snažila přivést na svět další dítě a otec si našel novou družku. Jana se sestrou Marií tak vychovali prarodiče.

Jeho babička trvala na tom, aby místo klempířského řemesla nastoupil na příbramské gymnázium, které dokončil v roce 1934. Po maturitě odešel do Prahy studovat na Karlově univerzitě klasickou filologii a srovnávací dějiny literatury.

V pražské redakci Lidových novin se v květnu 1938 zařadil mezi novinářské žáky Karla Čapka a stal se jeho posledním. Tehdy ještě nikdo netušil, že z talentovaného mladíka jednou vyroste člověk, jehož podpis bude stát pod seznamy autorů, jež mají z literatury zmizet a strávit roky za mřížemi.

Knižní debut Městečko na dlani, portrét rodné Příbrami mu vyšel v roce 1940. V roce 1946 mu vyšla sbírka jedenácti povídek nazvaná Němá barikáda, ve které literárně zachytil okupaci. V téže knize stojí povídka Vyšší princip, jejíž tragický příběh se inspiroval skutečnou událostí z příbramského gymnázia za heydrichiády.

Předlohou klasického filologa profesora Málka byl podle historika Vojtěcha Kyncla ředitel příbramského ústavu dr. Lukeš. Šestnáctiletý student Antonín Stočes byl zatčen i s otcem, ředitele Lukeše popravili 21. června 1942 v Táboře.

Filmovou adaptaci Vyššího principu uvedl v roce 1960 do kin režisér Jiří Krejčík. V titulní roli profesora Málka tu zazářil herec František Smolík. Záběr na neohrabaného profesora latiny, jak se postaví třídě s nejtvrdším výkladem klasické etiky, se zapsal mezi nejsilnější momenty českého filmu a po desítkách let dosud divákovi vyrazí dech. Snímek získal v roce 1960 na festivalu v Locarnu cenu Mezinárodní federace filmového tisku.

V roce 1959 vznikla podle Drdova scénáře také pohádka Dařbuján a Pandrhola. Mezi tragickým profesorem latiny a vychytralým havířem, který přechytračí samotnou Smrt, se rozprostírá celý Drdův spisovatelský prostor a divák k oběma postavám obtížně hledá jeden společný klíč.

Krátce po osvobození vstoupil v květnu 1945 do Komunistické strany Československa. Při únorovém převratu roku 1948 ho mohli lidé pod balkonem Kinského paláce vidět vedle Klementa Gottwalda.

Volby v roce 1948 mu vynesly poslanecký mandát za KSČ v Národním shromáždění. Mladý spisovatel z dělnické rodiny, sirotek bez matky, kterému babička prosadila gymnázium místo dílny. Přesně takový typ životopisu si komunistická strana po válce vyhlédla nejochotněji a nejrychleji.

První ustavující sjezd nově vzniklého Svazu československých spisovatelů ho v březnu 1949 zvolil předsedou. V čele organizace stál až do roku 1956.

Patřil k těm, kdo na nekomunistické umělce pouštěli zostřený dobový teror. Sám prosazoval, aby řada jeho kolegů strávila dlouhá léta za mřížemi. Tvrdě postupoval především proti katolickým autorům jako Jan Čep, Jakub Deml a Jan Zahradníček. Spolu s Václavem Řezáčem si dvojice tehdy vyfasovala přídomek „Drzáč“.

Když v srpnu 1968 vstoupila vojska Varšavské smlouvy do Československa, ostře proti invazi vystoupil. V Rudém právu vyšel 25. srpna 1968 jeho článek nazvaný „Nezkřivte jim ani vlas, nedejte jim ani kapku vody“. Řada čtenářů se tou radou skutečně řídila a sovětským vojákům vodu nedávala. Roku 1969 ho z týdeníku Svět práce vyhodili a zároveň vyloučili z KSČ.

V roce 1970 zemřel na infarkt za volantem svého auta.

Zdroje

https://en.wikipedia.org/wiki/Jan_Drda

https://plus.rozhlas.cz/soudruh-spisovatel-jan-drda-6636756

https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/1198-jan-drda

https://www.aktualne.cz/wiki/kultura/jan-drda/r~041bf3f8595011e4b5c5002590604f2e/

https://knihobot.cz/a/5177

https://www.databazeknih.cz/zivotopis/jan-drda-265

https://www.poznejpribram.cz/jan-drda-1915-1970

https://www.knihovnapribram.cz/kdo-byl-jan-drda/

https://www.stoplusjednicka.cz/vyssi-princip-slavna-povidka-film-vychazely-ze-skutecne-udalosti

https://www.ceskatelevize.cz/porady/16456-vyssi-princip/

Obrázky

Restaurováno z: Autor: nezjištěn (neznámí) – http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:8c7d61f0-f4eb-11e9-979f-5ef3fc9ae867?page=uuid:36fe5fc0-f506-11e9-a329-005056827e51&fulltext=Jan%20Drda, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=84212507

Autor: Zelenymuzik – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=99517392