Jaroslav Průcha hrál 32 let v Národním. Dal peníze na boj proti Hitlerovi a získal komunistické ceny

Na svět přišel 24. dubna 1898 ve Skvrňanech, vesnici, která dnes patří k Plzni. Otec Vojtěch Průcha pracoval jako dělník v plzeňské Škodovce a matka Barbora Lišková byla dcerou kamenického dělníka. Vyučil se lakýrníkem, ale toto řemeslo nikdy neprovozoval, místo toho nastoupil jako zámečník do Škodových závodů.

Po skončení první světové války se v roce 1920 přidal k divadelní společnosti Jana O. Martina, s níž putoval po českých dědinách. Život kočovného herce u takových společností znamenal nekonečné stěhování a hraní v hospodských sálech místo na divadelních prknech.

V srpnu 1924 nastoupil do divadla v Kladně, odkud po čtyřech letech přešel do Východočeského divadla. Po rozpadu souboru ho cesta zavedla do Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha, kde mu však tamní improvizovaný styl nesedl. Sezonu 1929/30 odehrál v Olomouci a uprostřed následující sezony zakotvil v brněnském Národním divadle.

Dveře pražské první scény mu otevřel tehdejší šéf činohry K. H. Hilar. Mít za zády Hilara, který tehdy vedl činohru Národního divadla, znamenalo pro herce putujícího po oblastních scénách proměnu osudu, jakou by si sám sotva troufl naplánovat. Do pražského Národního divadla nastoupil k 1. září 1931 a zůstal v něm až do dne, kdy zemřel. Celkem v něm strávil dvaatřicet let. Tehdy ještě nikdo netušil, že chlapec z dělnické rodiny ze Škvrňan, který se k divadlu propracoval přes kočovné scény a oblastní jeviště, vydrží na zlaté kapličce déle než tři dekády. Jako svůj první řádný úkol u smlouvy zaskočil v Jiráskově Kolébce za nemocného kolegu v roli lékaře Purkarta.

Velký zlom přišel v roce 1937, kdy zaskočil za Eduarda Kohouta a postavu Borise Godunova zvládl nastudovat za pouhých osmačtyřicet hodin. Naučit se hlavní roli ruského cara za pouhé dva dny, to byl kousek, který v zákulisí pražské první scény nemohl projít bez povšimnutí ani u veteránů, kteří viděli leccos.

Peníze, které dostal jako součást Státní ceny v roce 1937, věnoval ministru národní obrany Machníkovi pro potřebu obrany země před Hitlerovým fašismem.

V roce 1937 mu Josef Rovenský svěřil hlavní úlohu traťového hlídače Doušy ve snímku Hlídač č. 47. Otakar Vávra, který tehdy začínal jako scenárista, si pak Průchu obsadil pro postavu chlípného pana rady Rese ve své první režii Panenství. Sám režisér Hlídače č. 47 Josef Rovenský dokončení natáčení nedožil a snímek nakonec dokončil jeho asistent Jan Sviták.

Když protektorátní úřady na podzim 1944 zavřely česká divadla, nasadili Průchu do farmaceutické firmy Interfarm, kde balil léky. Z velkých rolí Borise Godunova a Hilarových inscenací se najednou stala práce u pásu, a Průcha hledal způsob, jak si přes nucené pracovní nasazení udržet kontakt s českým divadlem. V čase zavřených divadel sestavil dramatické pásmo Hrdinové okamžiku, ve kterém uváděl velké české herce minulosti.

Po osvobození byl v sezoně 1945/46 jedním ze tří uměleckých vedoucích pražské činohry. Repertoár divadla se v té době postupně zúžil k socialisticky orientovaným hrám. Roku 1949 ho režim ocenil Řádem 25. února, tedy vyznamenáním uděleným za politickou loajalitu. Titul národního umělce mu propůjčili v roce 1953.

Kvůli těžké nemoci musel v roce 1958 opustit divadelní jeviště. Status člena pražské první scény si nicméně udržel až do dne smrti. Poslední úlohou se mu stala figura Mikeše v Daňkově historickém snímku Spanilá jízda. Skonal v Praze 25. dubna 1963, pouhý den poté, co oslavil pětašedesáté narozeniny. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově v hrobě 6-110, kde nad ním stojí busta.

Zdroje

https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=8932

https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=5940:prucha-jaroslav&Itemid=297&lang=cs

https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/1204-jaroslav-prucha

https://encyklopedie.praha2.cz/pametni-deska/239-jaroslav-prucha-londynska-cp-67220

https://prazskypantheon.cz/index.php/Jaroslav_Pr%C5%AFcha

https://www.databazeknih.cz/zivotopis/jaroslav-prucha-44731

https://zivotopis.osobnosti.cz/jaroslav-prucha.php

https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=3849:narodni-divadlo-2&Itemid=291&lang=cs

https://www.respekt.cz/tydenik/2012/26/hlidac-c-47

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/126058/vysehrad-tady-odpocivaji-nejvetsi-velikani-ceska.html

Obrázek

Autor: Národní divadlo – Archiv Národního divadla, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=126048185

Autor: Zákupák – Vlastní dílo, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11186115