Článek
Proč jsem řešila ceny
Poslední měsíce víc sleduju výdaje. Ne proto, že bych musela počítat každou korunu, ale spíš proto, že mě začalo štvát, kolik nechávám za úplně běžné věci. Když jsem si jednou sečetla, kolik mě stojí drogerie za měsíc, vyšlo to skoro na 3000 Kč.
Kamarádka mi už dlouho říkala, že v Německu nakupuje skoro všechno a vyjde ji to výrazně levněji. Nejdřív jsem tomu moc nevěřila. Pak jsem si začala porovnávat ceny na internetu a došlo mi, že na tom asi něco bude.
Rozhodla jsem se, že to zkusím. Vzala jsem si s sebou asi 4000 Kč s tím, že to musí bohatě stačit.
Jak vypadal samotný nákup
Do obchodu jsem šla s krátkým seznamem. Prací gel, kapsle na praní, tablety do myčky, šampon, kondicionér, sprchový gel, krém na obličej a pár drobností do zásoby. Nic speciálního.
Jenže pak jsem začala porovnávat ceny. Prací kapsle, které u nás stojí kolem 650 Kč, tam vyšly asi na 420 Kč. Tablety do myčky byly skoro o 200 Kč levnější. Šampon, který normálně kupuju za 180 Kč, tam vyšel asi na 110 Kč.
Pak jsem narazila na akci 2 plus 1 zdarma na prací kapsle. Normálně bych vzala jedno balení, ale tady jsem vzala tři a pořád to vyšlo levněji než jedno a půl balení u nás.
Krém na obličej, který jsem si dlouho chtěla koupit, byl zlevněný z 14 eur na 8 eur. V přepočtu asi o 150 Kč méně, než stojí běžně u nás.
Košík jsem měla nakonec plnější, než jsem plánovala. Ale pořád jsem měla pocit, že nakupuju chytře.
Moment u pokladny
Nejvíc nervózní jsem byla u pokladny. V hlavě jsem si říkala, že to určitě bude kolem 200 nebo 230 eur. Už jsem byla smířená s tím, že možná překročím rozpočet.
Když mi pokladní řekla 155 eur, chvíli jsem jen stála a přepočítávala si to. Bylo to zhruba 3800 Kč. A to jsem měla nákup, který by mě doma vyšel minimálně na 6200 Kč.
V tu chvíli jsem měla fakt radost. Takovou obyčejnou, ale silnou. Nešlo jen o čísla. Spíš o ten pocit, že jsem udělala dobré rozhodnutí a že jsem neutrácela zbytečně.
Reálně jsem ušetřila asi 2400 Kč. To už je částka, která je v běžném životě prostě znát.
Cesta zpátky domů
Když jsem nesla tašky do auta, měla jsem úplně lehkou hlavu. Pustila jsem si rádio a jela domů pomalu, bez spěchu. Po dlouhé době jsem měla pocit, že jsem něco zvládla chytře a v klidu.
Doma
Doma jsem pak nákup vykládala snad čtyřicet minut. Skládala jsem věci do skříněk a pořád jsem si v hlavě říkala, kolik by mě to stálo doma. A kolik jsem nechala v peněžence tentokrát.
Večer jsem si šla umýt obličej novým krémem, otevřela novou aviváž a koupelna voněla úplně jinak než obvykle. Seděla jsem pak v tichu na okraji vany, poslouchala pračku, jak pere první várku prádla z nových kapslí, a přišlo mi zvláštně příjemné, že obyčejný den může skončit tak klidně a obyčejně dobře.
