Článek
Nejdřív prověřte vodu, ne lékárničku
Na prvním místě mezi viníky blednoucích listů stojí kolísavé zalévání, tedy jak přemíra, tak nedostatek vláhy. Stejně tak se žluté listy objevují tam, kde je zem rozmáčená a kořeny v ní nemají čím dýchat. Jakmile se kořeny ocitnou v přebytku vody, dusí se, postupně hnijí a nadzemní část na to reaguje měknutím, vadnutím a až nakonec ztrátou barvy. Vyplatí se proto před každou zálivkou zabořit prst do substrátu, a když je svrchních pět centimetrů vlhkých, nechte konev stranou.
Plody tvoří téměř z 96 procent voda, čímž okurka mezi zeleninami patří k absolutní špičce, a tak při delším nedostatku vláhy se listy stáčejí, blednou a nakonec zasychají. Za týden rostlině obvykle postačí kolem 2,5 centimetru deště či zálivky, přičemž vodu směřujte ke kořenovému krčku, nikoli na nať. Vláha je zkrátka ten první trumf, který stojí za to vyřadit ze hry dřív, než budete pátrat po komplikovanějších příčinách.
Jak z barvy listů vyčíst, co rostlině chybí?
Dusík, hořčík i draslík dokáže rostlina ve svém těle stěhovat, takže si je v nouzi stáhne ze starších spodních listů a přesune do čerstvého přírůstku, zatímco železo s manganem na takový přesun nemá. Vybledlá plocha mezi žilkami zpravidla signalizuje chybějící mangan, železo či hořčík, kde se železo i mangan projeví nejprve na nejmladších listech a hořčík naopak na těch letitějších. Celý rozbor se tak vlastně skrývá v jediném pohledu: které poschodí listů ztratí barvu jako první a zda žloutne jen mezižilní pásmo, nebo celá čepel.
Stejnoměrně blednoucí spodní listy volají po dusíku
Blednou-li spodní starší listy podél hlavní žilky a na koncích, kdežto mladé si drží zeleň, máte před sebou typickou ukázku dusíkového hladu. K tomu se přidává pomalý růst, zakrslost a celkově neduživý vzhled, neboť bez dusíku vázne jak růst, tak tvorba listové zeleně. Nápravu přinese rychlá dávka tekutého hnojiva, třeba i formou postřiku přímo na listy.
Žluť mezi zelenými žilkami značí scházející hořčík
Nedostatek hořčíku se objevuje hlavně v lehkých písčitých zeminách s kyselejší reakcí a za suchých sezon, přičemž první žluté skvrnky vyskočí v mezižilním prostoru nejstarších listů. Samotné žilky si udrží zeleň a barvu mění výhradně tkáň mezi nimi, což nejnápadněji vystoupí v době kvetení a nasazování okurek. Nejúčinnější je rosení roztokem hořké soli o koncentraci 20 gramů na litr, jelikož hořčík proniká rovnou listovým povrchem, a draslík je vhodné na nějakou dobu omezit. Tenhle mramorový vzor mezi žilkami je natolik příznačný, že záměna sotva hrozí.
Vybledlý vrcholek rostliny míří k železu
Pokud zase ztratily barvu jen nejmladší lístky na špici, žilky v nich zůstaly zelené a spodek rostliny dál drží zeleň, prozrazuje to scházející železo. Mnohdy železa v zemině není málo, jen ho příliš zásaditý substrát uzamkne, a proto okurce nejvíc vyhovuje slabě kyselá až neutrální půdní reakce. Žloutnou-li naopak hlavně lemy a hroty starších listů, ukazuje prst na draslík, jehož má okurka ve spotřebě dokonce před dusíkem. Maličké odlišnosti v tom, kam přesně se žluť usadí, tu vlastně samy nabízejí řešení.
Stín, zima a stáří aneb žloutnutí bez nemoci
Když ztrácejí barvu výhradně ty nejníže položené, nejstarší listy a koruna rostliny si zachovává svěží zeleň, jde nejspíš o běžné stárnutí a zahradníci toto spodní pásmo zhruba do půl metru klidně vystříhávají, aby se zlepšilo provětrání. K vyblednutí přispívá rovněž nedostatek světla, protože ve stínu vzniká málo chlorofylu a list pak bledne celistvě po celé ploše. Okurka má navíc domovinu v Indii, a proto jí nesvědčí zima ani náhlé teplotní skoky, jež dovede oplatit právě zežloutnutím. Předpěstované sazenice se zase za oknem vytahují a blednou, denně si žádají alespoň pět slunečních hodin a na syrové venkovní světlo se musejí otužovat krok za krokem. A teprve pokud nesedí žádná z dosavadních možností, dostává slovo nemoc: plíseň okurková kreslí na svrchní straně listu hranaté žluté flíčky vymezené žilkami a na spodní straně šedofialový potah výtrusů.
Co si zapamatovat na zahradě
Až vás zase pár zežloutlých listů zláká k chmurným myšlenkám, věnujte raději dvě minuty pořádné prohlídce rostliny. Nejprve si ověřte režim zalévání a stav půdy, tedy zda není rozmočená či úplně vyschlá, a o přihnojení uvažujte až poté. Soustřeďte se hlavně na to, ve kterém poschodí listy přebarvují a zda mizí zeleň z celé čepele, nebo jen z proužků mezi žilkami, neboť právě tady leží rozuzlení. Onemocnění a hmyzí návštěvníky si schovejte na úplný závěr, tedy na chvíli, kdy rostlina nezabere ani na úpravu zálivky, ani na výživu. Okurka vám totiž svou potíž obvykle vyzradí sama, jen je třeba ji nechat dopovědět.
Zdroje
https://growfully.com/cucumber-leaves-turning-yellow/
https://www.spider-farmer.com/blog/cucumber-leaves-turning-yellow/
https://www.rhs.org.uk/problems/chlorosis
https://veggiescout.mgcafe.uky.edu/magnesium-deficiency-cucurbit-crops
https://waldenhaus.uk/blogs/growing/cucumber-leaves-turning-yellow-uk
https://www.epicgardening.com/yellow-cucumbers/
https://www.myhomebook.de/pflanzen/gurken-pflanzen-gelbe-blaetter-ursachen
https://pflanzentanzen.de/pflanzentipps/nutzpflanzen/gemuese/gurken-werden-gelb/
https://thereidhomestead.com/cucumber-leaves-turning-yellow/
