Článek
Poslední hodina měla být napůl
V prodejně kuchyňských potřeb pracuji šestým rokem. Neprodáváme jen hrnce z regálu; lidé si u nás objednávají celé sady nádobí, nože s broušením nebo vybavení pro malé provozy. Takový nákup může trvat půl hodiny. Proto máme poslední delší konzultaci přijímat nejpozději v pět, abychom v šest mohli opravdu zavřít.
S Romanem jsme na odpoledních směnách zůstávali ve dvou. Jeden počítal pokladnu a druhý doprovodil posledního zákazníka. Ze začátku jsme se střídali. Pak Roman začal kolem páté říkat, že musí odvézt otce na rehabilitaci nebo vyzvednout balík. Nabídla jsem se, že párkrát zůstanu u pultu sama. Otec měl po operaci kyčle a mně připadalo malicherné hlídat přesné pořadí.
Asi po měsíci jsem si všimla, že poslední lidé chodí téměř vždy za mnou. Ptali se po Lence, protože jim Roman při telefonické rezervaci řekl, že se jim budu věnovat. Když jsem se ho zeptala, proč je nepíše střídavě, usmál se a tvrdil, že mi dělá společnost. Já prý stejně nerada počítám pokladnu v prázdné prodejně. Byla to pravda, kterou jsem mu jednou řekla, a on z ní udělal trvalý rozpis.
Jeho odchody byly vždy naléhavé
Pozdní konzultace se začaly protahovat. Zákazník přišel v půl šesté, vybíral mezi dvěma sadami a chtěl propočítat jednotlivé kusy. Roman si oblékl bundu, zamával a připomněl mi, že aspoň nebudu sama. Já pak zavírala pokladnu po šesté, rovnala vystavené zboží a domů přijížděla o hodinu později. Večerní plavání, které jsem si zaplatila na celou sezonu, jsem stihla sotva jednou za dva týdny.
Když jsem Romanovi navrhla přesné střídání, souhlasil. Následující den však potřeboval na třídní schůzku, potom k zubaři a pak čekal technika kvůli internetu. Každý důvod zněl sám o sobě rozumně. Kdybych je sepsala, vypadala bych jako člověk, který vede účet cizích potíží. Tak jsem dál říkala ano a čím dál víc se zlobila sama na sebe.
Vedoucí si zpožděných odchodů všimla až na měsíčním výkazu. Zeptala se, proč si připisuji tolik minut navíc, když prodejna po šesté nevykazuje tržby. Vysvětlila jsem pozdní konzultace. Roman řekl, že si zákazníky plánuji sama, protože mám nejvyšší provize z větších objednávek. Znělo to uvěřitelně. V některých měsících jsem skutečně prodala víc než on.
Vzkaz zůstal v knize
O týden později přišel pán, který zařizoval kuchyň v penzionu. Dorazil v 17.35 a v ruce držel papírek s mým jménem. Omluvil se za pozdní hodinu. Roman mu prý po telefonu výslovně řekl, že Lenka zůstává ráda déle, protože čeká na autobus až po sedmé. Žádný takový autobus jsem neměla; jezdila jsem vlastním autem.
V rezervační knize byla u jeho jména Romanova poznámka: „17.30, předat L., já pryč.“ Prošla jsem předchozí stránky. Stejnou zkratku používal u většiny pozdních objednávek. U některých dopsal důvod, proč musí odejít, u jiných jen šipku k mému sloupci. Nebyl to důkaz velkého podvodu. Byl to obyčejný přehled toho, co jsem si nechtěla přiznat: jeho mimořádné odchody se změnily v systém.
Pánovi jsem nabídla, že spolu sepíšeme přesný seznam a cenovou nabídku dokončím následující dopoledne. Souhlasil bez jediného protestu. Roman mi přitom vždy tvrdil, že zákazníka nelze odmítnout, když už dorazil. Druhý den jsem knihu ukázala vedoucí. Nežádala jsem trest ani zpětné přepočítání všech směn. Chtěla jsem, aby rezervace po páté potvrzovala ona a aby se zavírání zapisovalo předem.
Přestala jsem platit za cizí naléhavost
Vedoucí zavedla jednoduché pravidlo. Pozdní konzultace přijímáme jen se souhlasem člověka, který u ní zůstane, a v kalendáři je každý týden uvedeno jedno jméno pro zavírání. Roman musel první měsíc převzít více večerů, aby se poměr vyrovnal. Nebyl z toho nadšený, ale o otce se mezitím začal dělit se sestrou a většina dalších naléhavých důvodů zmizela, jakmile už automaticky neznamenaly můj čas.
Naše vztahy ochladly. Roman se mnou mluví slušně, ale už mi nenosí kávu a nežertuje o tom, že mě zachraňuje před samotou. Mně ty drobné laskavosti nějakou dobu chyběly. Musela jsem si přiznat, že právě díky nim jsem jeho odchody omlouvala déle, než bylo rozumné. Nebyl jen vypočítavý. Opravdu řešil nemocného otce. Zároveň však zjistil, že když své potíže zabalí do starosti o mě, nemusí se ptát pokaždé znovu.
Plavání teď stíhám pravidelně ve čtvrtek. Když mám podle kalendáře zavírat, počítám s tím a pozdního zákazníka vezmu bez zlosti. Minulý týden se Roman zeptal, jestli za něj mimořádně zůstanu. Nejdřív vysvětlil důvod a potom čekal na odpověď. Řekla jsem ne, protože jsem měla lekci. Přikývl a zůstal sám. Společnost už naštěstí nebyla součástí nabídky.
