Článek
První radost
Celý život jsem snila o tom, že se jednou podívám do Egypta. Kamarádka mi poslala odkaz na akci cestovní kanceláře, kde nabízeli týdenní pobyt u Rudého moře za cenu, kterou bych jinak utratila za víkend v Krkonoších. Nemusela jsem dlouho váhat. Okamžitě jsem začala procházet fotky hotelu, představovala jsem si, jak sedím na pláži s drinkem v ruce a poprvé v životě vidím pyramidy. Manžel byl skeptický, ale nakonec svolil. Řekl, že tak levná nabídka se neodmítá.
Přípravy na cestu
Koupili jsme kufry, já si pořídila nové plavky, dokonce jsem se nechala ostříhat, aby mi to u moře slušelo. Každý den jsem odškrtávala v kalendáři dny, které zbývaly do odletu. V práci jsem si brala volno, všem jsem s nadšením vyprávěla, kam jedeme. Byla jsem šťastná, že si konečně dopřejeme něco, co jsme si dříve dovolit nemohli.
První pochybnosti
Asi týden před odletem jsem si všimla, že na stránkách hotelu se objevilo upozornění o dočasné údržbě. Nepřikládala jsem tomu velkou váhu, myslela jsem si, že se jen chystají na sezónu. Když jsem ale napsala email s dotazem, odpovědi jsem se nedočkala. Přesto jsem si říkala, že to bude v pořádku, protože cestovní kancelář nám poslala všechny potřebné dokumenty a letenky.
Nepříjemná zpráva
Dva dny před odletem jsem dostala telefonát. Na druhém konci byla pracovnice cestovky, která mi oznámila, že hotel, kde jsme měli strávit dovolenou, zkrachoval. Nešlo o žádné přesunutí do jiného resortu, prostě nebylo kam jet. Prý se snaží hledat náhradní řešení, ale protože jsme si koupili tu nejlevnější variantu, nezbyly pro nás žádné volné kapacity. Byla jsem v šoku. Kufry stály nachystané u dveří a najednou se ukázalo, že nikam nepojedeme.
Zklamání a bezmoc
S manželem jsme seděli doma na gauči a nevěděli, jestli se máme smát nebo brečet. Peníze nám sice slíbili vrátit, ale až po několika týdnech. Celá radost, kterou jsem měla, se rozplynula během jediné minuty. Představovala jsem si, jak se procházíme po pláži, a místo toho jsem uklízela kufry zpět do skříně.
Hořká pointa
Nejvíc mě bolelo, že jsem o té dovolené všem vyprávěla. Kolegové v práci mi přáli šťastnou cestu a já jim musela vysvětlovat, že nikam neletíme. Připadala jsem si hloupě, jako bych naletěla na něco, co bylo od začátku podezřelé. Dnes, kdykoliv uvidím podezřele levnou nabídku, okamžitě se mi vybaví kufr plný věcí, který nikdy neopustil předsíň.
