Článek
Ani Evropa není bez temných míst
Česko patří v objasňování zabití ke světové špičce. Pachatel se najde v drtivé většině případů. V období 2012 až 2017 evidovali kriminalisté 967 násilných usmrcení (včetně pokusů) a neobjasněných z nich zůstalo pouhých 24. Jenže Česko je výjimka. Rozsáhlá studie čtyř západoevropských zemí zjistila, že míra objasnění se v Evropě pohybuje od 77 % v Nizozemsku po 98 % ve Finsku. V Německu policie v roce 2023 uzavřela zhruba 92 % případů zabití.
Vražda na ulici se řeší mnohem hůř než doma
Co tedy rozhoduje o tom, jestli případ skončí s pachatelem, nebo bez něj? Kriminologové z Leidenské univerzity prokázali, že činy spáchané na veřejnosti se objasňují znatelně obtížněji než ty, k nimž dojde v soukromém prostoru. Nizozemská data to ilustrují názorně: u zabití venku se pachatel našel v 68 % případů, zatímco u činů v bytě či domě to bylo 81 %. Podobný vzorec potvrdil i výzkum v časopise Forensic Science International, podle kterého oběti neobjasněných činů typicky šly pěšky nebo běhaly venku v okamžiku napadení.
Prakticky řečeno: v obývacím pokoji zanechá pachatel stopy, je zachycen kamerami u vchodu, sousedé slyší hluk. Na ulici v noci žádná z těchto výhod neexistuje.
Když oběť pachatele neznala, policie tápe
Druhý zásadní faktor je vztah mezi obětí a útočníkem. Bývalý zástupce ředitele FBI Chris Swecker otevřeně říká, že zabití cizím člověkem se objasňují podstatně složitěji. Přitom takové činy tvoří jen asi desetinu všech vražd, jak ukazují data FBI. Psycholožka Carol Dando z University of Westminster vysvětluje, že právě vzácnost těchto činů způsobuje jejich mediální viditelnost a zároveň vyvolává u veřejnosti nepřiměřený strach.
S tím souvisí i rostoucí podíl případů, u kterých vyšetřovatelé vůbec nedokážou určit motiv. V USA se jejich zastoupení od roku 1985 zdvojnásobilo a dosáhlo 43 %. Tam, kde chybí jasná pohnutka, chybí i vodítko k podezřelému.
Prvních 72 hodin rozhoduje o všem
Kriminologové se shodují na existenci kritického okna hned po spáchání činu. Pokud vyšetřovatelé nezačnou případ intenzivně rozpracovávat do 48 až 72 hodin, pravděpodobnost jeho objasnění výrazně klesá. Studie publikovaná v Journal of Forensic Sciences potvrdila, že zásadní je stanovit hlavního podezřelého právě v tomto počátečním období. Po uplynutí této lhůty svědci zapomínají detaily, stopy degradují a pachatel má čas zmizet. Proto každá hodina od nálezu oběti rozhoduje víc, než si laik dokáže představit.
DNA není všemocná, svědci ano
Televizní seriály vytvořily iluzi, že laboratorní rozbor DNA vyřeší prakticky cokoliv. Realita je ale jiná. Výzkum washingtonské policie prokázal, že shoda v databázi DNA přispěla k objasnění pouhých 3 % úspěšně uzavřených starých případů. Naproti tomu výpovědi nových svědků, většinou bývalých partnerek či přátel podezřelého, kteří se po letech rozhodli promluvit, posunuly vpřed 63 % objasněných případů.
Příčina je prostá: většina obětí je zastřelena, a při střelbě pachatel nezanechá biologický materiál. Klíčem k dopadení vraha proto zůstává odhodlání lidí v jeho okolí říct, co vědí.
Mlčení zabíjí spravedlnost
Právě ochota okolí spolupracovat s policií je dnes podle kriminologů největší slabinou vyšetřování. Zástupkyně vedoucí kriminálky v americkém Oaklandu Drennon Lindsey otevřeně přiznala, že lidé odmítají svědčit a bojí se nálepky donašeče. Tam, kde nedůvěra vůči policii sahá hluboko, vzniká bludný kruh: neobjasněné případy podrývají víru v systém, a ta zase odrazuje další svědky. Odborníci z pracovní skupiny amerického ministerstva spravedlnosti varují, že za každým nedořešeným případem stojí pachatel, který nebyl zadržen a s velkou pravděpodobností bude páchat trestnou činnost znovu. A rok co rok přibývá jen v USA kolem šesti tisíc dalších takových kauz.
Nedostatek detektivů situaci zhoršuje. Odborné doporučení říká, že jeden vyšetřovatel by neměl ročně vést víc než čtyři až šest nových vražd, ale v řadě měst je realita mnohonásobně horší. Neobjasněné vraždy provázejí pozůstalé roky nejistoty a bolesti, jak potvrzuje i výzkum leidenských kriminologů.
Co tedy spojuje případy, které končí bez pachatele? Čin se odehrál venku, oběť útočníka neznala, nikdo nepřišel svědčit a vyšetřovatelé neměli vodítko v prvních hodinách. Pokud vás někdy napadne, jestli má smysl ozvat se policii s informací, pamatujte si jedno: podle výzkumů jsou to právě svědci, ne laboratoře, kdo nejčastěji pomáhá dopadnout vraha. A každý takový hlas může zabránit tomu, aby se z jedné tragédie stala další.
Zdroje
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/nevyresene-vrazdy-skutecne-pripady-ceske-kriminalistiky-803092029
https://www.serialkillers.cz/kriminalita
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6328993/
https://www.statista.com/statistics/1101828/police-murder-case-clearance-rate/
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9708607/
https://www.aetv.com/articles/why-random-untargeted-murders
https://www.newsweek.com/police-unsolved-murders-united-states-report-council-criminal-justice-fbi-1854556
https://www.nationalgeographic.com/science/article/140306-cold-cases-murder-csi-forensic-science
https://www.rstreet.org/research/solving-crime-protecting-communities-a-blueprint-for-safer-streets/
https://www.npr.org/2023/04/29/1172775448/people-murder-unsolved-killings-record-high
https://www.ojp.gov/archives/ojp-blogs/2019/crisis-cold-cases
