Článek
Z Uherského Brodu na pražská prkna
Ladislav Boháč přišel na svět 14. dubna 1907 v Uherském Brodě. Jeho otcem byl statistik a demograf Antonín Boháč, jenž žil v letech 1882 až 1950. Otec po roce 1948 musel z Univerzity Karlovy odejít a rehabilitace se dočkal teprve v roce 1990. Pražské gymnázium v Křemencově ulici, kde vyučoval také jeho otec, navštěvovali rovněž Jiří Voskovec a Miloš Nedbal.
Profesionální hereckou dráhu zahájil v roce 1926 v pražském Uměleckém studiu Vladimíra Gamzy. Krátce poté působil ve Švandově divadle, Osvobozeném divadle a v Moderním studiu Jiřího Frejky. V té době se mladý herec stěhoval z jedné scény na druhou rychleji, než stačily vyjít kritiky na předchozí roli, a každá zkušenost mu přidávala kus herecké jistoty.
Národní divadlo otevírá brány
Mladého herce do souboru Národního divadla přivedl šéf činohry Karel Hugo Hilar, jenž tehdy systematicky doplňoval ansámbl o nejmladší generaci. Hilar do souboru postupně přizval také Ladislava Peška, Hugo Haase, Olgu Scheinpflugovou a Jana Pivce. Na první scéně vystoupil Boháč v říjnu 1928 a o necelé tři měsíce později získal stálé místo v činoherním ansámblu.
Vrcholné role třicátých let
Mezi lety 1933 až 1977 se objevil ve více než pětačtyřiceti celovečerních filmech. Snímek Faust z roku 1939 patří k vrcholným inscenacím Národního divadla — Boháč v něm ztvárnil titulní postavu vedle Marie Glaserové coby Markéty. Goethův Faust patří k inscenační tradici první scény, na níž se dříve podíleli režiséři jako František Kolár, Jaroslav Kvapil či Karel Hugo Hilar.
Filmový milovník protektorátní éry
V Čapkově Bílé nemoci se 29. ledna 1937 ocitl po boku Václava Vydry staršího, který coby baron Olaf Krog ztvárnil titulní postavu. Vydra patřil tehdy k oporám souboru a v květnu 1945, za Pražského povstání, dostal na starost činoherní soubor první scény. V roce 1946 udělila československá republika Vydrovi jako vůbec prvnímu herci titul národního umělce.
Václav Vydra starší přišel o ředitelské křeslo Národního divadla v říjnu 1949, kdy se vedení první scény přeorganizovalo.
Po válce mistrem politické angažovanosti
Po Vydrovi se ředitelské funkce ujal v letech 1949 až 1953 právě Ladislav Boháč. Z dramaturgie Národního divadla mizely západní tituly a místo nich se na jevišti objevoval Štejnův Čestný soud nebo Višněvského Nezapomenutelný rok devatenáctý.
V repertoáru, ve kterém ještě nedávno zazníval Goethe i Shakespeare, se najednou pravidelně objevovaly hry, jejichž jediným kritériem byla míra ideové prospěšnosti k chystané socialistické budoucnosti. Po komunistickém převratu 1948 podpořil tehdejší šéf činohry Jindřich Honzl socialisticko-realistický schematismus.
Konec života a paměti
Mezi nejznámější Boháčovy filmy patří Extase z roku 1932, Lízino štěstí z roku 1939 a Filosofská historie z roku 1937. Posledním filmem v jeho kariéře byl snímek Jakub z roku 1976. Ladislav Boháč zemřel 4. července 1978.
Zdroje
https://www.osobnosti.cz/ladislav-bohac.php
https://biography.hiu.cas.cz/wiki/BOH%C3%81%C4%8C_Ladislav_14.4.1907-4.7.1978
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=3571:bohac-ladislav&Itemid=111&lang=cs
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=4110:hilar-karel-hugo&Itemid=286&lang=cs
https://en.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Boh%C3%A1%C4%8D
https://archiv.hn.cz/c1-66075280-faustova-dilemata-jsou-svary-moderni-doby
https://archiv.narodni-divadlo.cz/umelec/4129
https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/1231-vaclav-vydra-st
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=3849:narodni-divadlo-2&Itemid=291&lang=cs
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=4100:vydra-vaclav&Itemid=108&lang=cs
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=3608:stepnickova-jirina&Itemid=111&lang=cs
Obrázek
Autor: re-photo by David Sedlecký – kniha/book: Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 23, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=57674375
