Článek
Petra (43) z Liberce si vzala svého muže před patnácti lety. Už při seznamování jí říkal, že má s matkou „blízký vztah“ a že za ní jezdí každý víkend pomáhat na zahradu. Brala to jako známku zodpovědnosti. „Připadalo mi to dokonce hezké. Říkala jsem si, že chlap, který se stará o mámu, se postará i o mě,“ vzpomíná.
Za patnáct let společného života ale tchyni viděla třikrát. Jednou na vlastní svatbě, jednou na pohřbu tchána a jednou v nemocnici. „Manžel si vždycky vymyslel důvod, proč tam nemám jezdit. Že máma je unavená, že tam není kde spát, že tam jsou alergeny. Když jsem trvala na svém, řekl, že je to jen jeho čas s mámou a já bych to měla respektovat.“
Petra dnes neví, jestli má víc vzteku, nebo smutku. Soboty a neděle tráví sama. Manžel odjede v sobotu ráno, vrátí se v neděli večer. „Ptám se, jestli vlastně mám manželství, nebo jen spolubydlícího, který u mě v týdnu přespává.“
Když syn nedokáže opustit matku, vztah je v ohrožení
Vztah snachy a tchyně bývá označovaný za nejkomplikovanější vztahový model vůbec. Háček je ale v tom, že problém často nezpůsobuje tchyně sama o sobě. Spouští ho neukončená separace dospělého syna od matky.
Psychoterapeutka Eva Labusová pro web Flowee vysvětluje, kde je jádro problému: Navhruje, že v případě problémů je důležité „Aby matka pochopila, že jestli svého syna miluje, tak ho pustí. Jen tak se on k ní bude moci zase vrátit. Pokud dá matce přednost před svou ženou, jeho párový vztah bude nefunkční nebo se rozpadne. Za to může časem svou mámu nenávidět.“
Terapeuti pro tento jev používají i konkrétní termín emoční incest. Termín označuje stav, kdy rodič obsadí dítě do role, která mu nepřísluší: náhradního partnera, společníka, opory. Pokud vazba s matkou nepovolí, může mít syn problémy s navazováním vztahů s druhým pohlavím, protože místo partnera bude v jeho systému jakoby obsazené.
Psycholožka Iva Velková v rozhovoru pro Flowee popisuje typický scénář: „Úkolem syna v dospívání je od matky se odpoutat, osamostatnit se a začít budovat vlastní intimní vztahy.“ Když k odpoutání nedojde, syn se ocitne v začarovaném kruhu, kde žádná partnerka nikdy nestačí, protože matka stále drží emoční hlavní místo.
Co píší ženy, které žijí stejný příběh
Petřin příběh není ojedinělý. Na poradně Psychoterapie.net se před časem objevil dotaz od ženy, která žila s partnerem jedenáct let a z toho devět let jezdil každý víkend ke svým rodičům. „Celých devět let toleruji, že musíme jezdit domů kvůli jeho rodičům,“ píše tazatelka. Když tchán zemřel, jezdil pak ke své matce každý víkend dál a žena to chápala. Ale po čase narazila na něco, co dosud ignorovala. Že manžel nikdy nehledal kompromis. Že nejde o pomoc, ale o návyk a o závazek, který má vůči matce, ne vůči ní.
Podobně se ozývá zoufalství i v jiných diskuzích. Server Tiscali.cz cituje typický popis takové situace: „Slíbil nám společný víkend, ale máma si zrovna vzpomněla, že potřebuje opravit plot. Ne že by s námi nechtěl jet, jen neumí odmítnout. Cítí se provinile, kdykoli má dát přednost vlastnímu životu.“
Problém není v tom, že manžel matce pomáhá. Problém je v tom, že ji chrání i před vlastní manželkou. Jako by se její přítomnost mohla nějak dotknout posvátného víkendového rituálu.
Proč to muži dělají
Psychologové popisují několik mechanismů. Někdy jde o pocit viny. Matka byla dlouho sama, otec zemřel nebo odešel, a syn převzal roli pečovatele. Jindy jde o manipulaci, kterou syn jako dítě ani nevidí.
Klíčové je, že bez sebereflexe partnera se situace nezlepší. To popisuje i Deník.cz: Pokud nedokáže snacha tchyninu strategii odhalit, trápí se pocity viny a vlastní nedostatečnosti. Bohužel, většinou nemá šanci nad tchyní zvítězit. Mezi ní a jejím synem je od dětství spíš partnerský než mateřský vztah a snacha se dostává do konkurenčního boje o partnerovu pozornost. Bez partnerovy sebereflexe je řešení nemožné.
Co se s tím dá dělat
- Nesoupeřte s tchyní. Je to boj, který nejde vyhrát a ani by neměl být veden. Cílem není matku „přebít“, ale dostat partnera do role dospělého muže s vlastními prioritami.
- Mluvte o sobě, ne o ní. Otevřený rozhovor s manželem nemá být o tchyni, ale o vás. Věta typu „Tohle už nezvládám, chybíš mi“ funguje líp než výčet jejích prohřešků.
- Nastavte konkrétní pravidla. Ne ultimáta, ale jasná čísla. Kolik víkendů v měsíci pojede sám, kolik strávíte spolu, jestli má matka nárok na Vánoce nebo na jeden konkrétní den v týdnu.
- Pokud partner odmítá vidět problém, jděte do párové poradny. Třetí osoba má šanci pojmenovat to, co vy už pojmenovat nemůžete, protože vás v tom slyší jako „naštvanou manželku“.
- Mějte vlastní víkendy. Když manžel jezdí k matce, neseďte doma a nečekejte. Život jde dál i bez něj a paradoxně právě to bývá to, co s ním pohne.
Petra zatím nikam nešla. Pořád doufá, že to přijde samo. Že manžel jednou v sobotu ráno otevře oči a uvědomí si, že už patnáct let bydlí se ženou, kterou své matce ještě pořádně nepředstavil. „Vím, že to tak nebude. Že to musím říct nahlas a sama. Jenom ještě sbírám sílu,“ přiznává tiše.
Zdroje
https://www.flowee.cz/rozhovory/14294-pokud-muz-dava-prednost-matce-pred-svou-zenou-jeho-partnerstvi-nebude-funkcni-varuje-terapeutka
https://www.flowee.cz/sex-a-vztahy/15770-porad-jeste-syn-nebo-uz-nahrada-partnera-kde-konci-laska-matky-a-zacina-citova-past
https://www.kondice.cz/osobni-rust/emocni-incest-dite-nahrazuje-partnera.html
https://zpravy.tiscali.cz/miluje-vas-ale-vic-posloucha-svou-mamu-tohle-neni-roztomile-ale-nebezpecne-609013
https://www.denik.cz/sex-a-vztahy/vztahy-s-tchyni-nemusi-byt-prokletim-jeji-strategii-je-nutne-prokouknout-2092101.html
https://www.psychoterapie.net/dotazy-a-odpovedi_partnerske-vztahy-a-vztahy-v-rodine_partner-je-zavisly-na-matce
