Článek
Vybouraná koupelna
V březnu přivezl Martin do našeho bytu vrtačku a igelit. Manžel mu pomáhal vynést starou vanu. Martin je Petrův bratranec a koupelny dělá patnáct let. Domluvili jsme se na třech týdnech. Poslali jsme mu peníze na materiál i zálohu za práci. Martin tvrdil, že zbytek doplatíme po dokončení.
Po dvou dnech byla koupelna vybouraná, trubky zakryté a stará dlažba v pytlích na chodbě. Martin řekl, že se vrátí v pondělí. Pak přijel jednou na hodinu a odvezl si míchačku. Zůstaly jen holé zdi a prach. Voda tekla jen na WC. V garáži jsme měli krabice s dlažbou, které jsme platili, a sprchový set v originálním obalu.
Sliby po telefonu
Každý týden se Martin ozval. Většinou v neděli večer, že v úterý přijede. V úterý pak psal, že mu skončila jiná zakázka později, nebo že musí dokončit něco u zákazníka, kterého nemůže pustit. Petr ho nechtěl tlačit. Říkal, že Martin je rodina a že se nesmí urazit. Já jsem počítala dny a peníze. Na jiného řemeslníka jsme neměli, protože úspory šly do materiálu a do zálohy.
Myli jsme se u švagrové. Doma jsem přebíhala mezi kuchyní a WC s lavorem. Martin tvrdil, že příští měsíc určitě začne. Petr mu věřil víc než mně. Na konci června jsem Martinovi napsala, ať mi řekne reálný termín. Odpověděl, že se ozve, až bude mít volno. Ozval se za deset dní s dalším slibem.
Fotka z jiné koupelny
V srpnu jsem na Martinově profilu viděla fotku nové koupelny. Bílá dlažba, sprchový kout. Pod fotkou stálo datum. Bylo to v době, kdy nám sliboval, že přijede. Nechtěla jsem dělat scénu. Uložila jsem si snímek a šla za Petrem.
Petr dlouho mlčel. Pak řekl, že to může být stará fotka. Ukázala jsem mu komentář, kde Martin psal, že zakázku dokončil ten týden. Petr zavolal Martinovi. Mluvil klidně, moc dlouho. Po telefonu mi řekl, že Martin má hodně práce a že to do konce září stihne. Začalo mi být jasné, že se Petr bojí konfliktu víc než dalšího měsíce bez koupelny.
Můj termín
Napsala jsem Martinovi zprávu. Vypočítala jsem, co jsme zaplatili, vypsala materiál, který máme v garáži, a dala mu konkrétní datum: do patnáctého září musí být koupelna funkční. Pokud nezačne, budeme chtít vratku za neprovedenou práci a seznam použitých materiálů. Do zprávy jsem napsala, že od patnáctého září budeme počítat každý den zpoždění a že nechci slyšet další slib bez data. Zprávu jsem poslala i Petrovi, aby věděl, co jsem napsala.
Martin se ozval hned. Byl překvapený, že to řeším já. Tvrdil, že mi nic nedluží, protože materiál je částečně už v koupelně. Chtěla jsem účtenky. Slíbil, že je přinese. Petr se na mě zlobil, že jsem rodinu zatahla do papírování. Řekla jsem mu, že papírování bychom měli mít už dávno. Martin druhý den přinesl jen jednu účtenku a tvrdil, že druhou ztratil.
První skutečný krok
V sobotu přijel Martin s Petrem. Přinesl účtenky a seznam. Vše sedělo, ale nechtěla jsem ho nechat pokračovat, dokud nebude mít jasný plán. Sedli jsme si ke stolu a rozepsali práce po dnech. Martin chtěl zálohu, ale Petr tentokrát řekl, že další peníze dostane až po dlažbě.
Sprchový set přivezl ve středu. V pátek začal. Za dva víkendy položil dlažbu a zapojil vaničku. Koupelna ještě není hotová, chybí obklady a police, ale sprcha funguje. U švagrové jsem se už myla naposledy. Petr si na chodbu pověsil tabuli s termíny. Ne kvůli Martinovi, ale kvůli sobě, aby měl před očima, co slíbil. Já jsem si do telefonu uložila účtenky a příští sobotu jsem Martinovi zavolala v sedm ráno, jestli opravdu přijede. Přijel v osm.
