Článek
Nález v telefonu
Bylo to v lednu, když jsem si půjčila manželův telefon, abych vyhledala číslo na instalatéra. V aplikacích jsem si všimla ikony, kterou jsem neznala. Otevřela jsem ji a zůstala stát. Byla to seznamka. Můj manžel tam měl profil. Nechápala jsem, proč by si něco takového pořizoval, když jsme spolu osm let a nikdy jsme o tom nemluvili.
Když jsem se ho na to zeptala, rozčiloval se, že je to omyl. Prý si aplikaci stáhl z reklamy, ze zvědavosti, ale hned ji smazal. Ukázal mi prázdnou obrazovku a já mu uvěřila. Vypadal opravdově. Navíc měl pravdu v tom, že jsem mu lezla do telefonu bez dovolení. Omluvila jsem se a on slíbil, že už nic takového nebude dělat. Na chvíli se to uklidnilo. Přestala jsem na to myslet, i když mi to občas vrtalo hlavou. Říkala jsem si, že každý má právo na soukromí a že jsem udělala chybu, když jsem mu nevěřila. Asi týden jsem se ho ptala, jestli si tu aplikaci opravdu smazal. Řekl, že ano, a ukázal mi telefon. Byl prázdný.
Petřin snímek
O šest týdnů později mi Petra, moje kamarádka z práce, poslala zprávu. „Není tohle tvůj chlap?“ stálo u toho a pod tím snímek obrazovky. Ukazoval seznamovací aplikaci, kterou jsem znala z manželova telefonu. Mezi novými uživateli v okolí byl profil s jeho jménem a fotkou z našeho výletu na Šumavě, který jsme podnikli teprve před pár dny. Popis měl krátký, ale věty jako „hledám parťáka na výlety“ seděly přesně na něj.
Petra věděla, že jsme se o aplikaci hádali, protože jsem se jí tenkrát svěřila. Napsala mi, že si toho profilu všimla náhodou, když si sama chtěla najít nové přátele. Prý ho tam viděla jako nového uživatele, tedy že se zaregistroval teprve nedávno. Poděkovala jsem jí a chvíli jsem jen seděla. Fotka z výletu byla vyfocená mým telefonem. Nemohl to být starý účet, protože na Šumavě jsme byli poprvé až letos. Lhal mi. Nešlo o žádnou zvědavost. Šlo o to, že si mě neváží natolik, aby mi řekl pravdu. Snímek jsem si uložila do počítače, abych ho měla, kdybych ho potřebovala.
Potvrzení o registraci
Když manžel přišel domů, položila jsem mu otázku, co je to za profil. Tvrdil, že ho vytvořil někdo cizí, že si někdo stáhl jeho fotku z Facebooku a zneužil ji. Možná to znělo uvěřitelně, ale já věděla, že tu fotku nemá na žádné sociální síti. Byla jen v mém telefonu a v jeho. Chtěla jsem se podívat do jeho telefonu, ale tentokrát mi ho nedal. Řekl, že už mi nic ukazovat nebude, když mu nevěřím.
Počkala jsem, až usne, a vzala si jeho telefon z nočního stolku. Měl nový PIN, ale zkusila jsem ten, co má na tabletu a ono to vyšlo. Otevřela jsem aplikaci a v nastavení našla potvrzení o registraci. Datum bylo z doby před čtyřmi dny. Nemohla jsem tomu uvěřit. Nešlo o žádný starý účet ani o cizí zneužití. Prostě si vytvořil nový profil poté, co mi slíbil, že to smazal. Prošla jsem si historii a viděla, že si aplikaci stáhl znovu už týden po té naší první hádce. Jen si dal jiné uživatelské jméno a jinou fotku. Tentokrát si dal větší pozor, aby mi to neukázal. Ale Petra ho našla náhodou.
Jiné ráno
Ráno jsem mu řekla, že vím o nové registraci. Nečekal to. Začal se vymlouvat, že to zkusil jen tak, že si chtěl ověřit, jestli mu tam někdo nepsal. Ale to nedávalo smysl, protože nový profil neměl žádné zprávy. Mlčela jsem. Nakonec řekl, že to smaže a že se mu to vymklo z ruky. Vzal telefon a před mými očima aplikaci odinstaloval. Tentokrát jsem mu nevěřila ani slovo.
Nerozešla jsem se s ním. Neměla jsem na to sílu a možná jsem ani nechtěla. Ale přestala jsem se ptát, kam chodí, a přestala jsem čekat, až přijde domů. Přihlásila jsem se na večerní kurz keramiky, který jsem odkládala roky, protože jsem vždycky chtěla být doma, když on byl doma. Teď tam chodím v úterý a ve čtvrtek. On se ani neptá, kde jsem. A já mu to nevysvětluji. Naposledy jsem mu půjčila telefon, abych zavolala instalatérovi. Od té doby si ho nosím v kapse a on se diví, proč si ho beru. Neříkám mu to. Ale vím, že už nikdy nebudu ta, která mu věří na slovo.
