Maria Mandlová v Osvětimi kopala vězně a nechávala je stát na mraze. Po válce chtěla milost

Na svět přišla 10. ledna 1912 v hornorakouském Münzkirchenu jako nejmladší ze čtyř dětí místního ševce. Ještě v roce 1937 si vydělávala na živobytí jako úřednice na poště přímo ve své rodné obci. Po anšlusu v roce 1938 odjela za prací do Mnichova a koncem října téhož roku nastoupila jako dozorkyně v koncentračním táboře Lichtenburg v Sasku-Anhaltsku.

Patnáctého května 1939 ji převeleli do právě otevřeného ženského tábora Ravensbrück u Berlína. Právě tady se naplno projevily její sadistické sklony. Trestání vězeňkyň dohnala k mimořádné brutalitě, se zvláštní oblibou sahala po biči, a nebylo výjimkou, že některou ženu ukopala k smrti. Osobně také vybírala ženy pro zrůdné nacistické lékařské pokusy.

Táborem za dobu jeho existence prošlo sto třicet dva tisíc vězňů a téměř sedmdesát procent z nich zde zemřelo. Žebříčkem táborové hierarchie stoupala rychle: v dubnu 1942 dostala hodnost Oberaufseherin, tedy vrchní dozorkyně.

V říjnu 1942 putovala Mandl do tábora Auschwitz II, kde vystřídala Johannu Langefeldovou. Jako vrchní dozorkyně pak podléhala přímo veliteli tábora Rudolfu Hössovi. I tady si přezdívku Bestie vysloužila mimořádně krutými metodami mučení a zacházení s vězněnými ženami. Přeživší vzpomínaly, že stávala u brány do Birkenau a pozorovala nastoupené vězeňkyně. Ta, která se odvážila zvednout oči a pohlédnout jí do tváře, byla vytažena z řady a zabita.

Při samotných selekcích nosívala prý bílé rukavičky, jimiž ukazovala na ty, kdo mají zemřít. Podle odhadů badatelů poslala svými podpisy na seznamech smrti do plynových komor v Osvětimi I a II zhruba půl milionu žen a dětí. Dohlížela také na uplatňování nelidských trestů. Od bičování přes dlouhodobé věznění na samotce až po další kruté praktiky.

Jedno z nejotřesnějších svědectví o Mandlově krutosti zaznělo u krakovského soudu 1. prosince 1947 z úst Židovky Saly Feder, kterou v srpnu 1943 deportovali z ghetta v Środule u Sosnowce v transportu čítajícím asi pět tisíc lidí. Na rampě v Birkenau čekala Mandl společně s dozorkyní Margot Dreschel a hned po příjezdu poslala přibližně devadesát procent transportu k nedalekému krematoriu. Federová u soudu řekla, že Mandl během selekce bila bičem ženy, muže i děti a bezhlavě do nich kopala.

Aby si táborová správa ušetřila za cyklon B, nechávala v zimních měsících v nevytopených místnostech zmrznout kojence. Polská pediatrička Janina Kowalczyk u krakovského tribunálu vypověděla, že v zimě musely tisíce žen stát v pozoru bosé ve sněhu a v mrznoucím dešti tak dlouho, dokud nepadly vyčerpáním a podchlazením. Ty, které pak nedokázaly doběhnout zpátky do baráků, vybírala Mandl spolu s dalšími esesáky k takzvanému zvláštnímu zacházení, tedy do plynu.

Když Mandl zjistila, že má mezi vězeňkyněmi ženy s hudebním nadáním, neodolala své vášni a založila v Osvětimi táborový orchestr. Ženy pak hrály za každého počasí, když transporty přivážely nové vězně, při jejich selekci, při likvidaci v plynových komorách i při popravách. Obdivovatelem se stal sám Heinrich Himmler a osvětimský lékař Josef Mengele prý při jednom z vystoupení dokonce plakal. Dirigentkou tělesa byla zprvu polská hudebnice Zofia Czajkowska a později rakouská houslistka Alma Rosé.

V prosinci 1944 s blížícím se postupem Rudé armády uprchla z Osvětimi a pokusila se ukrýt ve svém rodném městě. Vlastní otec jí však odmítl poskytnout útočiště.

V srpnu 1945 ji v Bavorsku zatkla americká vojenská policie a krátce poté ji Američané předali do Polska. V Polsku ji pak postavili před soud a odsoudili k trestu smrti oběšením. Přesto se Mandl s rozsudkem odmítla smířit a sepsala žádost o milost polskému prezidentu Bolesławu Bierutovi, v níž tvrdila, že je nevinná, a o zmírnění trestu se pokoušeli i její obhájci, soud je však odmítl. Ve své obhajobě tvrdila, že jako vrchní dozorkyně se jí šlo hlavně o pořádek a kázeň, a dokonce se pokoušela vzkázat, že tím chtěla vězeňkyním pomoci.

Pár dní před popravou Mandl podle svědectví polské aktivistky Stanisławy Rachwałové, kterou sama v Osvětimi týrala, dostihlo svědomí a na vězeňských záchodech se své bývalé vězenkyně ptala, zda jí dokáže odpustit. Popravili ji v 7:32 ráno 24. ledna 1948 v krakovské věznici Montelupich ve věku šestatřiceti let.

Zdroje

https://plus.rozhlas.cz/nacisticke-bestie-pribeh-ctyr-krutych-dozorkyn-z-koncentracnich-taboru-9392591/1

https://www.dotyk.cz/magazin/maria-mandel-20200222.html

https://www.auschwitz.at/maria-mandl-en

https://www.securitymagazin.cz/historie/nenavist-v-krvi-zvracena-nacisticka-dozorkyne-maria-mandlova-pripravovala-veznum-dlouhou-a-bolestivou-smrt-1404070395.html

https://zena.aktualne.cz/zivotni-styl/volny-cas/hrala-si-na-boha-v-pekle-zvanem-auschwitz-maria-mandl?lp=1

https://en.wikipedia.org/wiki/Maria_Mandl

https://www.dotyk.cz/magazin/maria-mandel-osvetim-30001023.html

https://zoom.iprima.cz/valky/kruta-dozorkyne-464081

https://www.thetruecrimedatabase.com/case_file/maria-mandel/

https://www.encyclopedia.com/women/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/mandel-maria-1912-c-1947

https://www.ctidoma.cz/clanek/historie/hlavni-dozorkyne-v-osvetimi-maria-mandlova-jeji-vezensky-orchestr-hral-k-popravam-z-deti-si-delala-zive-panenky-74316

Obrázky

Autor: Unknown, probably an U.S.A. Army soldier – http://www.holokausztmagyarorszagon.hu/index.php?section=2&type=pics&chapter=5_2_5, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11065144

Autor: Director: Jean Pages, Producer: The March of Time, Ltd. – National Archives and Records Administration (NARA), 200 MTT 1479 JSteven Spielberg Film and Video Archive at USHMM File Num 1467, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=14686353

Autor: „File:Bundesarchiv B 285 Bild-04413, KZ Auschwitz, Einfahrt.jpg“ by Stanislaw Mucha is licensed under CC BY-SA 3.0. Dostupné na Openverse.org