Článek
Ema má za sebou rozvod, dvě splátky hypotéky a syna, na kterého je pyšná. Třeťák na učebním oboru automechanik, brigády na servisu, vlastní kapesné. „Pepa nikdy nebyl problémový kluk. Když mi v dubnu řekl, že Adélka, jeho osmnáctiletá přítelkyně, je ve třetím měsíci, sedla jsem si na zem v předsíni. Nevěděla jsem, co říct dřív,“ popisuje Ema okamžik, kdy jí klesla brada.
Pepa to měl ale vyřešené. „Mami, počítáme s tím, že nám pomůžeš. Adélka má jen mámu a ta je sama na třech dětech. Dali by jsme si k tobě dětský pokoj a já bych si pak našel práci.“ Ema synovi nestihla odpovědět. Druhý den volala Adélčina matka. Že je ráda, že se mladí rozhodli tak, jak rozhodli. Že pokoj prý syn už zmínil.
„Já chci být babička. Ale ne takhle. Mám platit byt, jídlo, plenky a školku, zatímco budou dva osmnáctiletí lidé ještě studovat a žít u mě v podnájmu zadarmo? Komu to mám říct, aby mi nevyčetl, že jsem neempatická?“ ptá se Ema.
Psycholog: Ema má právo na vlastní hranice
Klinický psycholog Jan Kulhánek pro Deník.cz vysvětluje, jak by se měli starší rodiče chovat k dospělým dětem, které na ně začínají přenášet zodpovědnost: „Můžeme se samozřejmě vymezit, dát jasně najevo hranice, co jsme ochotni udělat a co už ne. Senior by měl dát najevo, kde jsou jeho mantinely, pokud má pocit, že ho jeho dospělé děti využívají“. Pro Emu to znamená jediné: synovi přesně vymezit, kde její pomoc začíná a kde končí, a udělat to dřív, než se Adélka nastěhuje.
Podobně přemýšlí o procesu osamostatňování i dětská psycholožka a psychoterapeutka Bernadeta Bechyňová. Na svém odborném webu připomíná, že „vzpoura v období dospívání je normální stadium a má svůj vývojový smysl. Usnadňuje vymanění se z dětinské závislosti a napomáhá pozdějšímu vytvoření nového zralejšího citového vztahu k rodičům.“ Pokud ale rodič dospívajícímu dítěti automaticky přebírá zodpovědnost i tam, kam by ji mladý dospělý měl unést sám, separační proces se zastaví. Bechyňová upozorňuje, že „potíže mohou nastat i v rodinách, kde rodiče nadměrně ochraňují své dítě, často neúměrně jeho věku.“ Pro Emu je to varování: pokud Pepovi otcovství „odřídí“, on otcem nezačne být a její role babičky se rozplyne do role náhradního rodiče.
Co na to lidé
Velmi podobný scénář, ale z opačné strany, popsala devatenáctiletá těhotná uživatelka na fóru Modrý koník. Bydlí s přítelem u svých rodičů, partner dlouho nepracoval a rodiče je živili. Reakce čtenářek šly přesně po linii, kterou trápí Emu: „Jenom abych to shrnula, je ti 19, jsi v pátém měsíci, rok bydlíte u rodičů, kteří vás živí, přítel neměl rok práci a má ji až teď, kdy si dávno těhotná… ještě tu chybí pár důležitých informací. Co děláš ty? Pracuješ, studuješ?“
A druhá uživatelka stejné diskuze nastavuje hranici tak, jak by ji možná měla nastavit i sama Ema: „Nebylo by tedy řešením rodičům říct, že tedy přítel odejde a ty s prckem zůstaneš, ať mají klid, a přítel by šel zatím na ubytovnu a hledali by jste dál nějaké bydlení?“ Jinými slovy: rodiče nejsou bezednou peněženkou. Pomoc ano, dlouhodobé živení ne.
Jak postupovat, když se vám doma rýsuje podobná situace
- Domluvte jasná pravidla písemně. Kdo platí jídlo, energie, plenky a školku, ať je to černé na bílém. Alespoň v rodinné dohodě, ideálně se synem i jeho přítelkyní u stolu.
- Vyžadujte plán, ne sliby. Kdy syn dokončí školu, kdy nastoupí do práce, kdy si pár najde vlastní bydlení. Bez termínů z přechodu stane trvalý stav.
- Trvejte na tom, aby syn dělal otce. Vyživovací povinnost vůči svému dítěti má v první řadě on, ne babička. Brigáda na servisu je v 18 letech dobrý start, ne výmluva.
- Zorientujte se v dávkách. Rodičovský příspěvek, přídavek na dítě a případný příspěvek na bydlení patří k její finanční rovnici, ne k té vaší.
- Nepodléhejte emocionálnímu vydírání slovem „babička". Babička není povinnost, je to vztah. A vztah neznamená, že platíte čí život.
Ema nakonec synovi řekla, že Adélka může bydlet v jejich domě do konce mateřské, ale že nájem, jídlo a část výdajů na dítě půjdou z výdělku syna. „Brečel. Řekl, že jsem neempatická. Ale když jsem mu nabídla, že mu pomůžu s životopisem na slušnější práci než brigáda na servisu, druhý den se na to vrhl.“ Být babičkou totiž neznamená nahradit rodiče. Znamená to být tam, když rodiče selhávají, a nepřebírat zodpovědnost, kterou musí unést sami.
Zdroje
https://vyzivne.justice.cz/prarodice-a-vnoucata/
https://www.bsak.cz/novinky/vite-ze-i-prarodicum-muze-byt-ulozena-vyzivovaci-povinn
https://www.epravo.cz/top/clanky/prechod-vyzivovaci-povinnosti-k-nezletilym-detem-na-prarodice-98651.html
https://www.denik.cz/bydleni/deti-dospely-a-uz-je-nezajimam20120220.html
https://www.modrykonik.cz/forum/rodinne-problemy/jsem-tehotna-rodice-nas-chteji-vyhodit-na-ulici/
https://www.mesec.cz/socialni-davky/statni-socialni-podpora/prispevek-na-bydleni/
http://www.bechynova-psycholog.cz/clanky/dospivani-pokracovani/
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 910 a násl.
https://www.mpsv.cz/web/cz/socialni-davky-2026
