Článek
Nečekané překvapení u plotu
Naše zahrada je pro mě vždycky místem klidu. Mám ráda, když si můžu po práci sednout na lavičku, dát si kávu a koukat na kvetoucí růže. Tentokrát jsem ale u plotu objevila úplně jiný obrázek. Hromada betonu, kusy starých trubek a rozlámané palety. Zpočátku jsem si myslela, že se snad jedná o omyl, že to někdo složil na špatné místo. Jenže plot máme vysoký a za ním probíhala v posledních týdnech velká rekonstrukce sousedova domu.
Rozhovor, který se nepovedl
Hned ten večer jsem zašla za sousedem, abych se zeptala, co se stalo. On stál u branky a tvářil se, jako by o ničem nevěděl. Když jsem mu ukázala na hromadu suti, jen pokrčil rameny. Řekl mi, že to je přece na našem pozemku, takže je to náš problém. V tu chvíli mi spadla brada. Čekala jsem alespoň omluvu nebo vysvětlení, ale místo toho se choval povýšeně, skoro pohrdavě. Tvrdil, že on si přece nebude odvážet něco, co už leží na cizím pozemku.
Hledání pomoci
Po tomhle rozhovoru jsem byla rozrušená. Nešlo mi do hlavy, jak může někdo odpad naházet přes plot a pak tvrdit, že se nás to netýká. Manžel byl stejně naštvaný jako já. Nejprve jsme zvažovali, že to prostě naložíme a odvezeme sami, ale pak mi to přišlo nespravedlivé. Proč bychom měli platit za likvidaci cizí suti, která na náš pozemek vůbec nepatří. Začali jsme tedy hledat, kam se v podobné situaci obrátit. Volali jsme na obecní úřad, kde nám řekli, že se jedná o přestupek a máme sepsat oznámení. Doporučili nám také pořídit fotografie, aby bylo jasné, odkud odpad pochází.
Další kroky
Fotky jsme udělali a napsali jsme i oznámení. Nebylo to nic příjemného, protože jsme věděli, že si tím se sousedem ještě víc pokazíme vztahy. Už předtím nebyl zrovna přátelský, ale aspoň se zdravil a občas se dal do řeči. Po téhle věci se na nás začal dívat přes prsty a vůbec s námi nekomunikuje. Jenže já si stojím za tím, že když někdo udělá nepořádek, má se k tomu postavit čelem. Kdyby hned řekl, že se to stalo nedopatřením, asi bychom to nechali být. Ale jeho chování nás donutilo jednat jinak.
Co zůstalo po celé zkušenosti
Odpad nakonec odvezla firma, kterou si musel soused objednat poté, co mu přišlo předvolání z úřadu. Trvalo to několik týdnů, během nichž jsme se den co den dívali na tu hromadu u plotu. Zahrada pro mě ztratila kouzlo a cítila jsem jen zlobu a zklamání. Když to pak konečně zmizelo, ulevilo se mi, ale sousedův postoj zůstal stejný. Mlčky chodí kolem a tváří se, že neexistujeme. Je to nepříjemné, ale už s tím nic nenadělám.
Nečekaná změna
Nejvíc mě ale překvapilo, že když k nám nedávno přijela na návštěvu moje maminka, jen tak mezi řečí prohlásila, že se diví, jak jsem najednou odhodlaná a schopná bojovat za to, co je správné. Prý by mě dřív napadlo všechno si udělat sama a nikomu nic neříkat. Možná má pravdu. Tahle nepříjemná zkušenost mě naučila, že není nutné ustupovat, když člověk ví, že je v právu. A i když jsme se sousedem na věky nepohodli, já už nikdy nebudu ta, co si nechá všechno líbit.
