Natašu Gollovou vinili z kolaborace s Němci. Ve stáří skončila sama v domově důchodců

Na svět přišla 27. února 1912 v Brně jako Nataša Hodáčová. Jejím otcem byl ekonom, poslanec a profesor ČVUT, generální tajemník Ústředního svazu československých průmyslníků. Křestní jméno dostala podle hlavní hrdinky románu Vojna a mír od Lva Nikolajeviče Tolstého. To, že si maminka vybrala pro dceru právě jméno z Tolstého románu, samo o sobě prozrazovalo, jak silnou roli hrála v jejich rodině literatura. Pseudonym Gollová si zvolila po dědečkovi Jaroslavu Gollovi, uznávaném českém historikovi z pražské univerzity. Mluvila plynně anglicky, německy, francouzsky a rusky.

Vzdělání získala u nás i v Anglii v těch nejlepších institucích. K umění ji táhly soukromé hodiny tance a herectví. Studium nedokončila a ve dvaceti přijala nabídku do olomoucké činohry. Po dvou letech zakotvila v bratislavském Slovenském národním divadle. Velkou láskou se jí stal rumunský básník Tristan Tzara, se kterým se v Paříži seznámila roku 1932.

Od roku 1935 byla členkou souboru Vinohradského divadla. K jejím nejslavnějším filmům patří Kristián a Eva tropí hlouposti. Právě v těchto snímcích se zrodila ta dvojice, která dodnes dokáže polechtat bránici i divákům, kteří se prvorepublikové komedii vyhýbali, a která pevně srostla s povědomím národa. Po boku Oldřicha Nového hrála také ve snímcích Hotel Modrá hvězda a Roztomilý člověk.

Roli osudového partnera v jejím životě sehrál Willy Söhnel, kterého stáhla z náručí kamarádce Adině Mandlové. Během okupace měl na starosti barrandovské ateliéry a české umělce naopak chránil před gestapem. Tehdy ještě nikdo netušil, že přesně tahle ochrana se po válce obrátí proti ní jako bumerang. Jako jeho milenka čelila po válce nařčení z kolaborace.

V závěru války dobrovolně nastoupila do Terezína jako pomocná sestra. Tyfus si nakonec vybral i ji samotnou a herečka jen tak tak vyvázla. Soubor Vinohradského divadla po válce odmítl s ní a několika kolegy nadále spolupracovat. Zmíněné vztahy jí československé publikum neodpustilo a do roku 1950 ji nikdo neobsadil do žádného filmu. Po obvinění už k filmu vedly cesty jen vzácně, větší šanci dostala až ve snímku Císařův pekař a Pekařův císař.

V roce 1947 řekla ano angažmá v Českých Budějovicích a krátce nato i svatbě s režisérem Karlem Konstantinem. I když Konstantin propadl alkoholu, herečka při něm vytrvala až do jeho smrti. V roce 1951 jí Jan Werich a Martin Frič nabídli roli Sirael ve filmu Císařův pekař a Pekařův císař.

Karel Konstantin podlehl v roce 1962 náhlé srdeční příhodě. Po smrti svého manžela propadla pití i sama Gollová. Roku 1971 byla kvůli problémům s kyčlemi nucena rozloučit se s divadelní kariérou a od té doby topila smutek v alkoholu.

Stárnoucí herečku přivedly do domova seniorů zdravotní potíže. Bývalá hvězda, která ještě v plné slávě vyprodávala promítací sály, tak nakonec skončila v prostředí, kterému se po většinu života snažila vyhýbat jako každý jiný. Bývalí kolegové herci za ní prý do domova důchodců neradi chodili a herečka se cítila osamělá. V krčském domově důchodců zemřela ve spánku 29. října 1988 ve věku 76 let.

Zdroje

https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/2713-natasa-gollova

https://www.kafe.cz/celebrity/osud-natasa-gollova-30000219.html

https://www.kafe.cz/celebrity/natasa-gollova-herecka-pribeh/

https://en.wikipedia.org/wiki/Nata%C5%A1a_Gollov%C3%A1

https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/65420/utajovane-osudy-ceskych-herecek-natasa-gollova-doplatila-na-lasku.html

https://www.vlasta.cz/osobnosti/natasa-gollova-oldrich-novy-stella-zazvorkova-film/

https://zivotopis.osobnosti.cz/natasa-gollova.php

https://www.dotyk.cz/magazin/natasa-gollova-zivotopis-muzi-20401219.html

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-pribehy/705242/osud-prvorepublikove-hvezde-gollove-udeloval-tvrde-rany-tyfus-v-koncentraku-narceni-z-kolaborace-a-alkoholismus.html

https://zeny.iprima.cz/natasa-gollova-umirala-opustena-490063

Obrázek

Autor: Anonymní – Kinorevue (Czech), 23. 10. 1940, Title page, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=55774204

Autor: Ltosnar – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=114327642