Článek
Syn misionářů z Číny
Eric Henry Liddell se narodil 16. ledna 1902 v čínském Tiencinu skotským misionářským rodičům.
V šesti letech odjel s bratrem Robertem do Anglie, kde oba nastoupili na internátní školu Eltham College v jižním Londýně, určenou pro děti misionářů.
Rodiče a sourozence vídal jen při jejich občasných návštěvách z Číny. Na škole vynikal sportovně i lidsky, ředitel o něm prohlásil, že je prostý ješitnosti.
V roce 1920 nastoupil na Edinburskou univerzitu a záhy se proslavil jako nejrychlejší muž ve Skotsku. Kromě atletiky reprezentoval Skotsko v ragby, odehrál sedm mezistátních zápasů a díky své výjimečné rychlosti se prosadil jako křídelní hráč.
Svým neortodoxním stylem běhu si vysloužil přezdívku „Létající Skot“. Při závodech zakláněl hlavu dozadu, divoce mával pažemi a vysoko zvedal kolena. Vypadal přitom, jako by ze sebe vydával úplně všechno.
Neděle je neděle
V lednu 1924 organizační výbor pařížské olympiády stanovil, že rozběhy stovky se poběží první neděli her. Pro členy výboru to byla banální záležitost, pro Erica nikoli.
Pro hluboce věřícího Erica byl závod v neděli nepřekročitelnou hranicí. Vzdal se nejen stovky, ale i obou štafet, protože i jejich kola se konala v neděli.
Britský olympijský výbor ho přemlouval všemi možnými způsoby. Dokonce přivedli prince z Walesu, budoucího krále Edwarda VIII., ale ani následník trůnu Erica nepřesvědčil.
Novináři byli nelítostní. Spoluzávodník Greville Young později vzpomínal, že tisk se choval vyloženě hrozivě a ozývalo se volání, že Eric zrazuje svou vlast.
Závod, který nikdo nečekal
Řešení přišlo v podobě přestupu na čtyřstovku, závod s úplně odlišnými nároky na trénink i taktiku. Na této trati nikdy nezaběhl čas pod 49 sekund.
Ráno 11. července 1924, v den finále, mu jeden z týmových masérů předal složený lísteček. Stálo na něm: „V té staré knize se píše: ‚Kdo mne ctí, toho poctím.‘ Přeji vám vždy jen to nejlepší.
Eric poznal odkaz na biblický verš z První knihy Samuelovy a hluboce ho zasáhlo, že v něm kromě trenéra věří ještě někdo další.
Před stadionem hrála dudácká kapela 51. skotské horské brigády. Eric si vylosoval vnější dráhu, ze které na soupeře vůbec neviděl, a pojal proto celých čtyři sta metrů jako prodloužený sprint.
Prvních dvě stě metrů zaběhl v neoficiálním čase 22,2 sekundy a měl náskok tří metrů na nejbližšího soupeře.
Na závěrečné rovince ho Američan Fitch dotahoval, ale Eric zvýšil na posledních padesáti metrech tempo a protnul cíl s náskokem pěti yardů v čase 47,6 sekundy. Překonal světový, olympijský, evropský i britský rekord zároveň.
Odkaz, který přetrvává
V roce 1981 vstoupil Liddellův příběh do popkulturního povědomí díky oscarovému snímku Ohnivé vozy, kde Erica ztvárnil skotský herec Ian Charleson.
Když v roce 1980 vyhrál skotský atlet Allan Wells olympijskou stovku v Moskvě, novinář se ho zeptal, pro koho běžel. Wells odpověděl, že svůj triumf věnuje Ericu Liddellovi.
V roce 2002 byl Eric uveden do Skotské sportovní síně slávy a ve veřejném hlasování získal nejvíc hlasů jako nejoblíbenější skotský sportovní hrdina všech dob.
Muž, který se na olympiádě dobrovolně vzdal svého nejlepšího závodu, nakonec zvítězil v tom, který mu nikdo nepředpovídal. A po celý zbytek života běžel pro něco většího než pro zlato.
Zdroje
https://en.wikipedia.org/wiki/Eric_Liddell
https://www.scottishathletics.org.uk/about/history/arnolds-archive/eric-liddell-the-life-of-an-athletics-legend/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eric_Liddell
https://www.reallifestories.org/stories/a-double-miracle-for-eric-liddell-at-the-1924-paris-olympics/
https://www.krestandnes.cz/odkaz-erica-liddella-je-i-po-100-letech-stale-aktualni/
https://ericliddell.org/about-eric-liddell/
