Článek
Řeznický učeň ze Slezska v uniformě SS
Oswald Kaduk přišel na svět 26. srpna 1906 v hornoslezském Königshütte, městě, které se dnes jmenuje Chorzów. Vyrůstal v rodině kováře a měl pět bratrů, kteří všichni padli ve druhé světové válce. Tamní kraj, kde se střídala slezská řeč s polštinou a kde dýmaly komíny uhelných šachet, patřil k regionům, které si v meziválečné Evropě nesly pečeť neustálých pohraničních sporů a smíšených identit. Po obecné škole se vyučil řezníkem a složil tovaryšské zkoušky v roce 1924. Rok a půl pracoval na jatkách ve svém rodném městě a po krátké nezaměstnanosti nastoupil v roce 1927 k městským hasičům v Königshütte.
Do Allgemeine SS vstoupil v roce 1939 a o rok později byl odveden k Waffen-SS. Na východní frontě opakovaně onemocněl a po dlouhých pobytech ve vojenských lazaretech ho v roce 1941 převeleli do Osvětimi.
Rapportführer, který se opíjel a bil
V táboře začínal na strážních věžích, pak se stal Blockführerem a nakonec postoupil na post Rapportführera. V hierarchii osvětimského velení spadal pod ředitele tábora SS-Schutzhaftlagerführera a ve funkci Rapportführera zodpovídal za nástupy vězňů na apelplatzu. To znamenalo, že právě on byl ten, kdo měl každý den za úkol přepočítávat vyhladovělé zástupy, se pohyboval mezi lidmi s puškou v ruce několikrát denně a měl v moci rozhodovat o každém drobném přestupku.
Dvacátého dubna 1943 byl mezi dvaatřiceti příslušníky strážních oddílů vyznamenán Záslužným křížem druhé třídy s meči. Jeden z vězňů později vypověděl, že Kaduk měl slabost pro pálenku. Heinrich Durmeyer o něm řekl, že Kaduk vypil víc pálenky než vody a zabíjel, kdykoli měl příležitost. V prostředí, kde alkohol patřil k výbavě mužstva stejně jako revolver a kožené holínky, se z opilce s pravomocí stával mnohem spíš vrah než jen surový dozorce, a ti, kdo se s takovým Kadukem potkali, to dobře věděli.
Podle rozsudku prvního frankfurtského procesu patřil Kaduk k nejkrutějším, nejbrutálnějším a nejsprostším příslušníkům SS v celé Osvětimi. Další svědek Nathan Jakubowitz vypověděl u soudu ve Frankfurtu, že pro Kaduka bylo zabíjení koníčkem a že opilý si nevybíravost vybíjel na vězních.
Děti, balónky a injekce fenolu
Historik Andrew Roberts ve své knize The Storm of War popsal praxi, při níž Kaduk rozdával židovským dětem balónky těsně předtím, než byly za minutu zavražděny injekcí fenolu do srdce. Živý obraz toho, jak jeden esesman s pistolí v ruce hnal v roce 1943 tucet židovských dětí do plynových komor v Birkenau, slyšel frankfurtský soud od svědka Ludwiga Woerla.
Woerl soudu popsal, jak za ním přišel tucet malých židovských dívek ve věku 3 až 11 let a prosily ho, aby je zachránil před plynem. Samy tvrdily, že jsou silné a mohou pracovat. Pomoci jim nemohl, u bloku totiž stál Oswald Kaduk se zbraní a nakonec právě on zahnal tuto skupinu dětí do plynové komory. Když Woerl u soudu ukázal na Kaduka, obžalovaný vyskočil od obhajovací lavice a začal křičet, že svědek lže, zatímco z lavic diváků se ozvalo volání „Umlaťte ho!“.
Černá stěna bloku 11
Podle svědectví z frankfurtského procesu se v pozdním létě 1944 při večerním apelu zjistilo, že chybí jeden vězeň, a ostatní museli stát celé hodiny, než ho dozorci vypátrali spícího. Kaduk s druhým Rapportführerem vězně tak dlouho bili, že opakovaně padal k zemi, a pak mu podpatky svých bot se slyšitelným praskáním rozdupali hrudník, dokud neumřel. Sám Kaduk u soudu oponoval pouze tím, že vězni zlomil jen dvě, nikoli čtyři žebra. Jiná obžaloba tvrdila, že se bavil tím, že starým vězňům lámal vaz pomocí hole opřené o krk, na kterou šlápl.
Přeživší Milton Buky, deportovaný do Osvětimi v prosinci 1942, u frankfurtského soudu popsal, jak Kaduk rozkazoval lidem svlékat se a s pomocí psů je hnal do plynových komor, a ty, kteří odmítali nebo se nevešli dovnitř, nechal rovnou zastřelit v šatech.
Útěk do cukrovaru a sovětský vojenský tribunál
Z Osvětimi odešel během evakuace v lednu 1945 a podle vlastních slov pokračoval pěšky až do Mauthausenu. Po německé kapitulaci se pod falešnou identitou schoval a začal pracovat v cukrovaru v saském Löbau. V prosinci 1946 ho tam poznal jeden z bývalých osvětimských vězňů a na jeho udání ho zatkla hlídka sovětské vojenské policie.
Dne 24. března 1947 ho sovětský vojenský tribunál odsoudil k trestu smrti za členství v SS a v zločineckých organizacích, přičemž rozsudek byl následně zmírněn na pětadvacet let vězení. Z věznice v Bautzenu v tehdejší NDR ho propustili 26. dubna 1956, odešel do Západního Berlína a nastoupil v nemocnici jako zdravotní bratr. Mezi zatčením v cukrovaru a bránou bautzenské věznice tak uplynul kus poválečné epochy a pro muže s jeho minulostí to byla cena, o níž se v pozdějších procesech vyslovovali právníci jako o směšně krátké.
„Papa Kaduk“ v berlínské nemocnici
Přestože měl za sebou násilnickou minulost dozorce, pacienti mu v nemocnici začali říkat „Papa Kaduk“. V červenci 1959 byl zatčen znovu, tentokrát západoněmeckými úřady, a stal se jedním z hlavních obžalovaných Frankfurtského osvětimského procesu. První frankfurtský osvětimský proces začal 20. prosince 1963 v budově radnice Römer a obžalováno v něm bylo 22 někdejších příslušníků tábora.
Devatenáctého srpna 1965 ho soud uznal vinným z deseti vražd a spoluviny na nejméně tisíci dalších a poslal jej na doživotí za mříže. Vzhledem k závažnosti činů příslušné Spruchkammern opakovaně zamítly veškeré jeho žádosti o milost. Žádost o milost u člověka, o jehož činech ve válce existovaly stohy protokolů a výpovědí, zůstala u komisí rok po roce ležet jako lejstro, o němž už bylo napsáno všechno podstatné.
Rozhovor ve Schwalmstadtu
Roku 1978 poskytl ve věznici Schwalmstadt rozhovor filmaři Ebbo Demantovi, jehož úryvky vyšly v knize Auschwitz „Direkt von der Rampe weg“ a později v lednu 1979 v časopisu Der Spiegel. V rozhovoru potvrdil plynování v hlavním táboře i v Birkenau a řekl, že tam posílali lidi do plynu a malé transporty plynovali také ve Stammlageru. Popíračům holokaustu ostře oponoval slovy, že je nepovažuje za normální a že se musí držet pravdy, protože co se stalo, stalo se a nedá se to popřít. Takové prohlášení z úst člověka, jenž měl na svědomí tábor, znělo paradoxně.
Otevřená věznice a smrt v penzi
Po převodu do otevřené věznice v roce 1984 byl ze Schwalmstadtu definitivně propuštěn v roce 1989 pro nezpůsobilost k dalšímu výkonu trestu. Zemřel 31. května 1997 v Langelsheimu v pohoří Harz ve věku devadesáti let jako obyčejný důchodce.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Oswald_Kaduk
https://www.jta.org/archive/auschwitz-trial-hears-of-ss-man-who-sent-12-little-jewish-girls-to-death
https://dirkdeklein.net/2023/08/26/oswald-kaduk-evil-with-a-friendly-face/
https://holocaustresearchproject.net/othercamps/kaduk.html
https://holocaustcontroversies.blogspot.com/2015/05/auschwitz-ss-men-confessing-on-tape_31.html?m=1
https://www.zapisyterroru.pl/dlibra/context?id=context37
https://www.auschwitz.org/en/history/the-ss-garrison/trials-of-ss-men-from-the-auschwitz-concentration-camp-garrison
https://www.auschwitz.org/en/history/the-ss-garrison/the-command-hierarchy
https://dirkdeklein.net/2025/02/06/frankfurt-auschwitz-trial-testimonies/
Obrázek
By Kriminalpolizei Frankfurt am Main - Kriminalpolizei Frankfurt am Main 60/2090, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=133686259
