Článek
Dítě dvanáctihlavého divadelního klanu
Otýlie Beníšková přišla na svět 25. října 1882 v Rakovníku jako rozená Jelínková. V rodině principála Viléma Karla Jelínka přišla jako poslední ze dvanácti potomků. Také její sestry Marie Spurná, Hana Vojtová a Terezie Brzková se prosadily na divadelních prknech. Bratr František později převzal otcův kočovný divadelní podnik a mladší Maxmilian se v divadle uplatnil rovněž.
V rodině měli divadlo z obou stran: tatínek Vilém Josef Jelínek vedl vlastní soubor, maminka Anna byla dcerou principála Krämera. Někdy kolem sedmnácti let strávila pár měsíců v plzeňské dřevěné aréně, kterou vedl divadelník Vendelín Budil.
Z Pištěkovy arény do Brna a na Vinohrady
Mezi roky 1902 a 1906 hrála v brněnském Národním divadle. Tehdy jí ještě nebylo ani dvacet a stála rovnou na scéně, kterou v té době vedl jeden z nejdůležitějších českých divadelních souborů mimo Prahu. Právě v Brně potkala operního pěvce Karla Beníška, barytona, který v letech 1903 až 1906 zpíval v ansámblu brněnského Národního divadla.. Svatba se konala 21. ledna 1905 v Brně.
V úvodním večeru právě otevřeného vinohradského divadla převzala roku 1907 hlavní úlohu v dramatu Godiva od Jaroslava Vrchlického. Otevřít novou scénu hlavní rolí znamenalo pro herečku, která ještě nedávno hrávala v Pištěkově lidovém divadle, něco jako oficiální vstup do první ligy českého divadla.
Plzeňský domov dvaadvaceti sezon
Nejdéle ze všech angažmá strávila Otýlie v plzeňském Městském divadle, kde hrála v sezoně 1906–1907 a pak souvisle od roku 1907 až do roku 1932. Plzeň pro ni nebyla jen pracovištěm, ale skutečným druhým domovem, kam se vracela i z bratislavského a vinohradského angažmá.
Šest bratislavských let s celou rodinou na jevišti
Bratislavská česká scéna ji u sebe podržela šest let, do roku 1939 hrála ve Slovenském národním divadle. V roce 1938 odehrála pod režisérem Šulcem titulní úlohu v Čapkově dramatu Matka. Také syn Karel patřil v letech 1932 až 1935 k bratislavskému českému ansámblu, kde si vzal herečku Světlu Amortovou.
Pankrác, Norimberk, Drážďany a Lipsko
Manžel Karel Beníško zemřel v Praze v roce 1943. Tehdy ještě nikdo netušil, že právě tenhle rok přinese rodině dvě těžké rány, protože za Karlovým odchodem se v protektorátní Praze začal stahovat osud i nad jejich synem. Syn Karel mladší si později ke svému jménu přidal pseudonym Karel Tomášek. V roce 1943 mu okupační moc kvůli zapojení do odboje zakázala dál vystupovat. Pro herce, který si v Bratislavě teprve vzal Světlu a před sebou měl roky uměleckého rozjezdu, znamenal takový zákaz konec dosavadní profesní cesty.
Roku 1944 syna zatkli a odvezli na pražskou Pankrác, odtud putoval do věznic v Norimberku, Drážďanech a Lipsku.
Cena od komunistů a film Až se vrátíš
V roce 1952 byla Otýlie Beníšková jmenována národní umělkyní. Pro Otýlii znamenal ten titul oficiální uznání po letech, kdy přišla o manžela i o klid v rodině, a vrátil ji zpět do středu pozornosti. Hlavní postavu psychologického filmu Až se vrátíš z roku 1947 dostala od režiséra Václava Kršky.
Zemřela 22. srpna 1967 v Praze ve věku 84 let.
Zdroje
https://biography.hiu.cas.cz/wiki/BEN%C3%8D%C5%A0KOV%C3%81_Ot%C3%BDlie_1882%E2%80%931967
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=5883:beniskova-otylie&lang=cs&Itemid=108
https://biography.hiu.cas.cz/wiki/BEN%C3%8D%C5%A0KO_Karel_14.12.1908-15.6.1975
https://biography.hiu.cas.cz/wiki/BEN%C3%8D%C5%A0KO_Karel_1874%E2%80%931943
https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/?acc=profil_osobnosti&load=2210
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=39491
https://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=7971
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=162:brzkova-terezie&Itemid=111&lang=cs
https://www.ceskatelevize.cz/porady/16148-az-se-vratis/
Obrázek
