Článek
Nová sousedka
Když se objevila v našem domě, moc jsem si jí nevšímala. Viděla jsem jen tichou dívku s kufrem a starou taškou, která se po schodech šourala do podkroví. Pozdravila a pak zmizela za dveřmi. Tehdy mě ani nenapadlo, že si vedle nás začne budovat něco, co jí přinese úspěch rychleji, než mně za několik let práce.
První změna v ulici
Asi po dvou měsících se na prázdném rohu otevřelo malé kadeřnictví. Nenápadný prostor, jen cedule a světlo uvnitř. Usmála se na mě a řekla, že hledá první zákaznice. Řekla jsem si, že ji podpořím a zašla tam. Byla pečlivá, milá a udělala mi účes, který mi hned pochválili kolegové. Měla v rukou jistotu a v očích soustředění, které jsem u sebe už dlouho necítila.
Jak se její práce rozjela
Začala jsem vídat v ulici ženy s výraznými účesy. Jedna mi řekla, že tam chodí celé měsíce a že ceny jsou fér. Jednou jsem šla kolem a viděla plný čekací prostor. Byla tam pořád. Pracovala dlouho, brala každého a postupně si vytvořila pověst nejšikovnější kadeřnice v okolí. Zatímco já jsem seděla v kanceláři a občas se dívala na hodiny, ona měla ruce neustále v pohybu.
Nečekané srovnání
Když jsme se potkaly před domem, povídaly jsme si o počasí, práci a o tom, jak se jí daří. Jednou mezi řečí zmínila, že si konečně může dovolit větší byt. Tehdy mi to došlo. Vydělává víc než já. O dost víc. Seděla jsem pak doma a přemýšlela, jak je možné, že někdo, kdo začal z ničeho, má za rok výsledky, o kterých já jen mluvím. Trochu mě to píchlo u srdce, ale nešlo o závist. Spíš o vlastní zrcadlo, které jsem nečekala.
Tichý impuls
Dnes ji vídám často. Pořád je usměvavá a ochotná. A já díky ní pochopila jednu věc. Některé změny nepřijdou z velkých rozhodnutí, ale z pohledu na někoho, kdo jde prostě dál, i když by mohl zůstat stát. Někdy člověka posune nejvíc právě to, co ho nejdřív trochu zabolelo.
