Článek
Tajná svatba
Petr a já jsme se vzali na matrice v únoru po dvou letech chození. Bylo to jeho rozhodnutí, že to zatím nikomu neřekneme. Pracoval v rodinné stavební firmě, kterou vedl jeho otec, a rodiče mu měsíčně přispívali na byt i na auto. Tvrdil, že jakmile se postaví na vlastní nohy, všechno jim vysvětlí. Souhlasila jsem, i když se mi nelíbilo, že se před nimi musím schovávat. Po svatbě se ke mně nastěhoval do mého bytu. Rodičům tvrdil, že bydlí sám.
Petr měl v firmě pozici, o kterou by mohl přijít, a jeho otec mu dával najevo, že peníze nejsou samozřejmost. Já jsem učila na základní škole a svůj plat jsem měla. Nechtěla jsem, aby si kvůli mně ničil vztahy s rodiči, ale čím dál víc mi vadilo, že se za mě stydí.
Ten čtvrtek jsem vařila guláš, když Petrovi zazvonil telefon. Otec mu oznámil, že jsou s matkou na cestě do Prahy a chtějí se stavit. Petr zbledl. Za dvacet minut měl být byt uklizený a já měla zmizet. Jenže jsem byla doma, v zástěře, a v hrnci se vařilo jídlo pro dva. Petr mě chytil za ruku a začal mluvit rychle. Řekl, že jim mě představí jako výpomoc do domácnosti, že to vydrží jednu večeři a pak jim to řekne. Sundal mi z prstu snubní prsten a strčil mi ho do kapsy. Přikývla jsem, protože jsem mu věřila, že to myslí vážně.
Večeře pro cizí lidi
Rodiče přišli přesně za dvacet minut. Otec si mě změřil od bot k hlavě, matka se zeptala, jestli tu pracuji na plný úvazek. Petr odpověděl, že vypomáhám, když je potřeba. Ukázal jim byt, chválil výhled a mlčel o tom, že v ložnici visí moje šaty a v koupelně můj kartáček. Já jsem nosila talíře, dolévala vodu a poslouchala, jak se baví o firmě. Matka zmínila dceru jednoho obchodního partnera, Kláru, která by se k Petrovi hodila. Otec přitakal, že by to byla dobrá partie. Petr si nalil víno a neřekl nic.
Když se matka ptala, odkud jsem, Petr řekl, že jsem z Moravy a že mám dobrou praxi. Bylo to poprvé, co o mně řekl něco pravdivého, ale stejně to znělo jako údaj z životopisu. Když jsem přinášela kávu, matka se zeptala, jestli tu hospodyně přes noc zůstává. Petr odpověděl, že ne. Položila jsem šálek před jeho otce a podívala se na Petra. Seděl u stolu, díval se do talíře a držel se stejné věty jako celý večer. Věděla jsem, že pokud něco neudělám, bude mě za hospodyni vydávat i příště. Sáhla jsem do kapsy pro prsten.
Prsten před kávou
Položila jsem snubní prsten na stůl před Petra. Byl to obyčejný zlatý kroužek, nic drahého, ale ležel tam přesně mezi jeho sklenkou a příborem. Matka se na něj podívala, pak na syna. Otec přestal mluvit. Petr otevřel ústa, ale nic neřekl. Vzala jsem si z věšáku kabát a tašku. Petr za mnou vyrazil, ale já jsem už byla na chodbě. Výtahem jsem sjela dolů a vyšla před dům. Venku jsem se poprvé za celý večer nadechla.
U sestry na gauči
Jela jsem tramvají k sestře Anně. Uvařila mi čaj a dala mi deku. Petr mi mezitím napsal několik zpráv. Nejprve se ptal, kde jsem, pak se omlouval a nakonec tvrdil, že rodičům všechno řekne. Zprávy jsem četla, ale neodpovídala. Druhý den jsem se vrátila do bytu. Petr tam nebyl. Na kuchyňském stole ležel můj prsten a vedle něj jeho klíč. Vzala jsem prsten, strčila ho do obálky. Klíč jsem nechala na stole. Z bytu jsem si odvezla dva kufry a krabici s knihami.
Anna mi řekla, ať se rozhodnu podle toho, co chci já, ne podle toho, co Petr slíbí. Ráno jsem si zavolala do práce a omluvila se na dva dny. Potřebovala jsem vyřešit byt a věci, ne poslouchat další řeši. Večer se Petr zastavil u Anny. Řekl mi, že rodičům přiznal, že jsme se vzali, a že jeho otec na něj křičel. Matka chtěla, abychom se sešli. Petr mě prosil, abych šla s ním. Řekla jsem mu, že do jejich domu přijdu jen jako jeho manželka, ne jako hospodyně. Druhý den jsem mu poslala zprávu, ať si do neděle odveze věci. V neděli odpoledne jsem v bytě našla prázdnou skříň.
