Článek
Majitel ukázal stěnu, do které se nesmí vrtat
Když jsem se stěhovala do nájemního bytu, majitel mě při předání upozornil na stěnu v ložnici. Vedly v ní kabely a na povrchu byla starší dekorativní omítka, kterou už stejným odstínem nedokázal opravit. V dodatku smlouvy stálo, že do ní nesmím vrtat. Postel i police jsem proto rozmístila tak, aby zůstala volná. Zákaz nebyl schovaný v drobném písmu; majitel mi ho nechal samostatně podepsat.
O několik měsíců později se ke mně nastěhoval Daniel. Přivezl vysokou skříň po rodičích a chtěl ji postavit právě k zakázané stěně. Namítala jsem, že se musí zajistit proti převrácení, ale ne vrtáním. Navrhla jsem nižší komodu nebo umístění v předsíni. Daniel tvrdil, že speciální kotvy udělají jen malé otvory, které při odchodu snadno zatmelí.
Ukázala jsem mu dodatek a požádala ho, ať skříň nechá do víkendu stát zabalenou. Chtěla jsem se nejprve zeptat majitele na jiný způsob upevnění. Daniel přikývl. Dokonce slíbil, že se podívá po rozpěrné tyči, která by stěnu nepoškodila. Když jsem se druhý den vrátila z práce, skříň už stála na místě a ve stěně držely čtyři silné vruty.
Z malých otvorů vznikla prasklina
Daniel byl na výsledek hrdý. Skříň se ani nepohnula a podle něj jsem zbytečně poslouchala majitelovy obavy. Za horní hranou však byla vidět tenká prasklina. Při vrtání se odloupl kus omítky a Daniel ho přilepil zpět. Tvrdil, že po přestěhování skříně nebude nic poznat. Mně vadilo hlavně to, že počkal na mou nepřítomnost, protože věděl, že bych ho zastavila.
Hádku jsme nedokončili. O týden později přišel majitel kvůli revizi kotle a v ložnici si praskliny všiml. Nevyhrožoval mi okamžitou výpovědí, ale nechal si porušení dodatku zapsat do předávacího protokolu. Ukázal nám i fotografii stěny po poslední rekonstrukci a nákres vedení kabelu, který procházel jen několik centimetrů od jednoho vrutu. Řekl, že při skončení nájmu musí být celá plocha opravena odborně, protože lokální záplata bude na strukturované omítce vidět.
Daniel slíbil, že opravu zařídí a zaplatí. Poslal mi to i ve zprávě, což jsem později ocenila. Několik měsíců jsme však stěhování neplánovali a skříň zakrývala nejhorší místo. Problém se tak stal jednou z těch nepříjemností, které člověk odkládá, protože je nevidí každý den.
Po rozchodu zmizela skříň i slib
Náš vztah skončil následující jaro. Důvodem nebyla jedna stěna, spíš mnoho rozhodnutí, která Daniel oznamoval až poté, co je provedl. Odstěhoval se během dvou víkendů a skříň si odvezl. Zůstaly po ní čtyři otvory, odštípnutá omítka a prasklina dlouhá skoro půl metru. Nájemní smlouva i kauce byly pouze na moje jméno.
Připomněla jsem Danielovi jeho slib. Odpověděl, že skříň zajišťoval kvůli bezpečnosti nás obou a že drobné díry si mohu zatmelit sama. Byt jsem měla odevzdat za šest týdnů, takže jsem nemohla čekat, až si to rozmyslí. Když jsem mu poslala odhad firmy na čtrnáct tisíc korun, označil ho za pokus majitele zrekonstruovat ložnici na náš účet. Částka opravdu působila vysoká, proto jsem nechtěla automaticky přijmout první nabídku.
Nechala jsem stěnu posoudit dvěma dalšími řemeslníky. Jeden navrhoval přetřít celou místnost, druhý dokázal objednat podobnou omítkovou směs a opravit pouze jednu stěnu za šest tisíc dvě stě korun. Majitel s levnější variantou písemně souhlasil. Danielovi jsem poslala nabídku, jeho starou zprávu se slibem a termín, do kdy potřebuji polovinu před zahájením práce.
Kauci jsem dostala zpět, vztah už ne
Daniel nakonec uhradil materiál a polovinu práce, dohromady čtyři tisíce. Zbytek jsem zaplatila sama. Mohla jsem se dál přít o každou korunu, ale potřebovala jsem byt předat a uzavřít nájem. Před opravou jsem nechala řemeslníka nafotit odkryté kotvy a uložit účtenky, aby nevznikl další spor o rozsah práce. Řemeslník odstranil kotvy, zpevnil prasklinu a obnovil strukturu omítky. Barevný rozdíl zblízka vidět byl, majitel ho však přijal a vrátil mi celou kauci.
Při předání jsem se dívala na místo, kde skříň stála. Největší škodu nakonec nezpůsobily vruty, ale Danielovo přesvědčení, že dobrý úmysl mu dovoluje obejít můj nesouhlas. Chtěl zabránit úrazu a v tom měl pravdu. Neměl však právo vybrat řešení, jehož finanční následky nesla smlouva podepsaná jen mnou.
Do nového bytu jsem si koupila nízkou komodu. Nad ní není nic přivrtané, přestože majitel vrtání povoluje. Daniel mi po několika měsících napsal kvůli krabici nářadí, která zůstala ve sklepě. Předala jsem mu ji u vchodu. Krabici si převzal beze slova a odnesl. O opravené stěně jsme nemluvili. Byla hotová a s ní i poslední společný účet, který jsem byla ochotná řešit.
