Článek
Rychlý nákup
V sobotu dopoledne jsem šla do galerie na náměstí. Dceři bylo osmnáct a chtěla jsem jí koupit kabelku. Prošla jsem tři obchody, než jsem v tom posledním našla jednu, která se mi zdála správná. Nebyla levná, ale na osmnáctiny jsem chtěla něco extra.
Prodavačka za pultem byla mladá, měla na sobě černou zástěru a vypadala unaveně. V obchodě bylo hodně lidí, u kasy se tvořila řada. Kabelku jsem jí podala, ona ji naskenovala a řekla částku. Přiložila jsem kartu k terminálu, ozvalo se pípnutí a na displeji se objevilo schváleno. Prodavačka vytiskla účtenku, podívala se na ni, ale místo aby mi ji podala, řekla, že ji vloží do tašky. Strčila papír pod pult a podala mi igelitku s kabelkou. Bylo to zvláštní, ale nechtěla jsem zdržovat, za mnou stáli další lidé. Vzala jsem tašku a odešla.
U východu
Když jsem procházela kolem východu z galerie, chytil mě někdo za ruku. Byla to ta prodavačka. Řekla mi, ať jdu zpátky do obchodu, že jsem si kabelku odnesla bez zaplacení. Rozhlédla jsem se. Několik zákazníků se otočilo. Cítila jsem, jak mi rudne obličej. Řekla jsem jí, že jsem platila kartou a že mi sama řekla, že účtenku vloží do tašky. Prodavačka zavrtěla hlavou a tvrdila, že žádnou účtenku nemá a že jsem ji musela mít u sebe. V tašce jsem ji neměla. Igelitku jsem jí otevřela, ale byla tam jen kabelka v bublinkové fólii. Prodavačka se rozkřičela, že ji musím zaplatit, nebo zavolá ostrahu. Lidé se zastavovali a mlčeli. Byla jsem zmatená, ale věděla jsem, že jsem platila. Řekla jsem jí, ať zavolá vedoucího.
Kontrola v zásuvce
Vedoucí přišla za chvíli. Byla to žena kolem padesáti, měla na sobě stejnou zástěru a působila klidně. Prodavačka jí hned začala vyprávět, že jsem odešla bez placení. Vedoucí mě požádala, abych jí ukázala, čím jsem platila. Vytáhla jsem kartu a ona řekla, že se podívá do systému. Šly jsme k počítači za kasou. Prodavačka zůstala stát opodál a rozhlížela se po ostatních zákaznících. Vedoucí otevřela transakce za dnešní den a našla mou platbu. Byla tam i částka za kabelku. Zeptala se prodavačky, kde je účtenka. Ta pokrčila rameny, že ji nemá. Vedoucí otevřela zásuvku pod pultem. Mezi papíry a propiskami ležel pomačkaný proužek. Byla to moje účtenka. Prodavačka zbledla. Vedoucí ji vytáhla a zeptala se, jak se tam dostala. Prodavačka se rozplakala. Řekla, že ji chtěla vložit do tašky, ale přišel další zákazník a ona ji strčila do zásuvky. Pak zapomněla, že jsem platila. Omluvila se mi, ale její omluva zněla spíš jako výmluva.
Hořký konec
Vedoucí se mi omluvila ještě jednou, nabídla mi slevu na příští nákup, ale já ji odmítla. Vzala jsem si kabelku a odešla. Venku jsem se posadila na lavičku a chvíli jen seděla. Cítila jsem se poníženě. Nešlo o peníze. Šlo o to, že mě někdo před cizími lidmi označil za zloděje a já se nedokázala pořádně bránit. Doma jsem dceři kabelku předala. Měla radost, ale mě už tolik nebavilo se dívat, jak si ji zkouší.
