Článek
Pokladna nastavená v angličtině
V obchodě jsem byla zrovna, když přenastavovali samoobslužné pokladny. Na té mé byla výchozím jazykem angličtina a já si nevěděla rady, jak ji přepnout. Otočila jsem se na mladou prodavačku, jestli by mi pomohla, ale ta jen pokrčila rameny a s úsměškem poznamenala, že „to je přece jednoduché“. Nepomohla mi a bylo vidět, že se baví tím, jak tam tápám.
Nevyvolala jsem scénu
Nechtěla jsem z toho dělat aféru. Zaplatila jsem, jak jsem nejlépe uměla, a odešla. Ale její výraz mi v hlavě zůstal. Nešlo o samotný jazyk, spíš o tu ochotu. Nebo spíš její naprostou nepřítomnost. Zřejmě jsem v jejích očích byla jen další starší paní, co nezvládá moderní svět.
O den později jiná situace
Hned další den jsem šla kolem toho samého obchodu znovu, tentokrát jen pro pečivo. A zrovna tam nakupovala skupina ruských turistů. Přišli k pokladnám a chtěli po prodavačce něco vysvětlit. Ta tam stála, rozhozená a nervózní, a netušila, co jí říkají.
Najednou prosila o překlad
V jednu chvíli se obrátila k nám ostatním a zeptala se, jestli někdo náhodou nerozumí rusky a nemohl by jí pomoct. Všichni mlčeli. Já se nakonec přihlásila a pár vět jí přeložila. Neřekla mi sice ani děkuji, ale na jejím výrazu bylo znát, že ví, že se včera zachovala hloupě.
Život někdy otočí role rychle
Nikomu bych nepřála, aby se cítil trapně nebo poníženě, ale občas jsou tyhle situace jediným způsobem, jak si člověk něco uvědomí. Jestli si z toho něco vzala, nevím. Já si z toho každopádně odnesla, že i když vás někdo podcení, je lepší zůstat člověkem.
Od té doby se tváří jinak
Už se mi nestalo, že by se mi při další návštěvě smála nebo mě přehlížela. Možná si jen dává pozor. A možná jí došlo, že nejde o jazyk, ale o přístup. Protože respekt a ochota jsou univerzální – a žádný přepínač na to nepotřebujeme.
