Roman Šuchevyč vedl ukrajinskou armádu proti Němcům i Sovětům. Ti jeho tělo spálili mimo Ukrajinu

Roman Šuchevyč přišel na svět 30. června 1907 ve Lvově. Vyrůstal v domě dědečka Volodymyra Šuchevyče, který patřil k známým etnografům. Atmosféra plná knih a hudebních nástrojů formovala chlapce, který se ke kultuře přiklonil dřív, než se rozhodl bojovat za její svobodu. Mimo notové linky se proháněl po atletické dráze, v bazénu i v gymnastickém sále. Fyzická průprava se měla v pozdějších letech ukázat jako klíčová, když si Šuchevyč osvojoval taktiku partyzánských útoků a život v utajení. V mládí se zapojil do ukrajinské skautské organizace Plast, jež v něm pěstovala charakter a vůdcovské vlohy.

K Ukrajinské vojenské organizaci přistoupil v roce 1923 a o šest let později rozšířil své aktivity i do Organizace ukrajinských nacionalistů. V říjnu 1926 se podílel na atentátu na lvovského školského inspektora Stanisława Sobińského. Tento čin ho zařadil mezi nejhledanější mladé radikály v Polsku a polské soudy ho měly pronásledovat ještě dlouhá léta. Po atentátu na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého strávil šest měsíců v koncentračním táboře Bereza Kartuska. Šest měsíců za ostnatým drátem znamenalo přerušení jeho aktivit, ne však jejich konec.

Po dohodě Stepana Bandery s admirálem Wilhelmem Canarisem vznikly v roce 1941 dva prapory podřízené wehrmachtu, Nachtigall a Roland. Ukrajinští nacionalisté v této spolupráci viděli příležitost, jak vyzbrojit a vycvičit jádro budoucí armády vlastního státu. V dubnu 1941 nastoupil k praporu Nachtigall jako vrchní styčný a politický důstojník OUN. Po sloučení s Rolandem do Schutzmannschaftbataillonu 201 v říjnu 1941 nesl hodnost Hauptmanna a velel první rotě. Spolupráce s nacistickou mocí ale dlouho nevydržela a každý měsíc přibyly důvody, proč se ukrajinští důstojníci s Berlínem rozcházeli.

V prosinci 1942 členové Schutzmannschaftbataillonu 201 odmítli složit Hitlerovi přísahu věrnosti. Po rozpuštění praporu v lednu 1943 unikl německému zatčení a přešel do odboje. Cesta od kapitána wehrmachtu k podplukovníkovi povstalecké armády trvala necelý rok. 25. srpna 1943 ho 3. mimořádný kongres OUN postavil do čela domácího vedení organizace.

V listopadu 1943 ho 3. mimořádný kongres OUN potvrdil ve funkci vrchního velitele Ukrajinské povstalecké armády v hodnosti podplukovníka. V utajení používal krycí jméno Taras Čuprynka. Pod tímto jménem ho znali jeho vojáci, jeho spojky i jeho nepřátelé, kteří ho měli postupně dohánět v honbě, jež neměla v Evropě obdoby. Podle německých zpravodajských odhadů z roku 1944 dosáhla síla povstalecké armády až dvou set tisíc vojáků.

Proti nacistickým silám provedla UPA podle vlastní bilance 2526 ozbrojených střetnutí. Mezi německé ztráty si UPA mohla připsat dvanáct tisíc zabitých vojáků a dva tisíce zajatců. Mezi 21. a 25. dubnem 1944 svedlo pět tisíc povstalců UPA-Jih u vesnice Hurby zoufalou bitvu proti přesile třiceti až pětatřiceti tisíc vojáků NKVD s lehkými tanky.

Po válce nasadili Sověti proti UPA enormní prostředky, v každém okresním centru i větší osadě se rozmístila vojenská posádka a takzvané ničící prapory v trvalé bojové pohotovosti. V roce 1944 schválil lidový komisař státní bezpečnosti Serhij Savčenko operační plán Barlih, jehož cílem bylo zlikvidovat vedení OUN i samotného Šuchevyče.

Plán dostal jméno podle slova brloh, což přesně vystihovalo způsob, jakým chtěli Sověti vyrvat svou kořist z lesních úkrytů. V dokumentech MGB získal Šuchevyč krycí jméno Vovk, tedy Vlk. Hon na velitele UPA trval rekordních sedm let, během nichž jim opakovaně unikl v letech 1944, 1946, 1947 i 1948. Klíčovou roli v honu sehrál muž, jehož kariéra vedla od dětské služby pro tajnou policii až k nejtemnějším operacím sovětské éry. Sudoplatova přivedl k tajné práci Cheka už v roce 1921, ještě jako čtrnáctiletého chlapce. V Rotterdamu 23. května 1938 Sudoplatov zlikvidoval vůdce Organizace ukrajinských nacionalistů Jevhena Konovalce krabicí čokolád s nastraženou bombou. V březnu 1950 stála operace proti veliteli UPA pod přímým dohledem generála Pavla Sudoplatova z Moskvy.

V lednu 1950 vyslal Šuchevyč svou spojku Dariu Husiak do Moskvy s falešnými doklady, aby tam navázala kontakt s americkým velvyslanectvím. Cesta měla otevřít UPA dveře k diplomatické pomoci ze Západu, avšak její dopad měl být přesně opačný, než si Šuchevyč přál. Po jejím zatčení 4. března 1950 ji čekalo dvacet pět let v sovětských věznicích a táborech. Ráno 5. března 1950 obklíčili příslušníci MGB Šuchevyčův úkryt v Bilohorščě i sousední domy s nasazením přes sedm set vojáků vnitřních vojsk. Při pokusu o průlom z obklíčení Šuchevyč zastřelil majora Revenka, sám však byl zraněn a poté si vpálil kulku do spánku.

Posmrtně získal nejvyšší vyznamenání UPA. Tělo Romana Šuchevyče putovalo mimo západní Ukrajinu, kde bylo spáleno a popel rozptýlen na levém břehu řeky Zbruč. Sovětští velitelé chtěli za každou cenu zabránit tomu, aby z místa jeho hrobu vyrostlo poutní místo pro celou Ukrajinu. Volba řeky nebyla náhodná, neboť proudící voda nedovolovala uctít konkrétní místo posledního odpočinku. Ukrajinská povstalecká armáda zůstala posledním evropským odbojem, který složil zbraně.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Shukhevych

https://www.encyclopediaofukraine.com/display.asp?linkpath=pages\S\H\ShukhevychRoman.htm

https://www.encyclopediaofukraine.com/display.asp?linkpath=pages\U\K\UkrainianInsurgentArmy.htm

https://newsukraine.rbc.ua/news/more-than-upa-leader-untold-stories-of-roman-1758621239.html

https://szru.gov.ua/en/history/stories/roman-shukhevych-the-last-report-of-the-commander-in-chief-of-the-upa-to-the-116th-anniversary-of-his-birth-june-30-1907

https://www.homin.ca/en/it-is-better-to-die-standing-than-to-live-on-your-knees/

http://www.ucrdc.org/HI-ROMAN_SHUKHEVYCH.html

http://www.ucrdc.org/HI-PAVEL_SUDOPLATOV.html

https://www.lucorg.com/roman-shukhevych-stepan-bandera-nachtigall-and-roland/

https://www.lucorg.com/2022/08/ukraines-struggle-today-and-80-years-ago/

https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Gurby

https://militaryhistorynow.com/2014/03/03/stuck-in-the-middle-the-forgotten-and-bloody-history-of-the-ukrainian-insurgent-army/

Obrázky

Autor: Neznámý – архів, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=15965164

Autor: Neznámý – http://www.pravda.com.ua/news/2008/4/25/75218.htm, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=15964575